Minulý týden v Praze vyvrcholil festival bollywoodských filmů, který se dále stěhuje do Brna a posléze do Plzně. Již potřinácté v České republice mohli diváci shlédnout některé filmové trháky s hvězdami bollywoodského nebe jako například Katrina Kaif, Karina Kapoor, Hitrick Roshan, Shah Rukh Khan, Salman Khan či Amir Khan.

Bollywood má být takovým zrcadlem indické kultury. Pro někoho, kdo nikdy v Indii nebyl, by měl přiblížit tamní kulturu. To je ve zkratce jeho poslání. Je tomu tak i dnes?

Svůj první bollywoodský film jsem viděla ještě jako malá. Na filmy jsme se dívali doma, ale mluvit o nich jsme za zdmi našeho pokoje nemohli. Byl to takový náš tajný svět. V době režimu Talibánů totiž nebyla žádná hudba, televize ani filmy povolené a kina byla zavřená. Vláda striktně zakázala veškerou zábavu.

Indická hudba a filmy byly a dodnes jsou v Afghánistánu velmi populární a oblíbené. Každý by chtěl vidět Indii a zažít tam velkou indickou oslavu. Pamatují si, že jako děti jsme dlouhé indické filmy sledovali schovaní buď ve sklepě nebo v nějaké místnosti, z níž se zvuk nemohl dostat ven. V ulici se obchodovalo s indickými kazetami jako dnes s drogami. Nekvalitní záznamy a kopie měly stejnou cenu jako originál.

Pokud jste někdy nějaký starší indický film viděli, tak určitě víte, že jsou velmi nápadité. Jasné barvy, častá synchronizovaná taneční vystoupení, výrazný a odlišný zpěv, emotivní a dlouhý děj, i když se jedná například o komedii, složité rodinné vztahy. To všechno může na diváka, který není zvyklý na tyto snímky, působit podivně.

Bollywood ale produkuje téměř 1000 filmů ročně. Je největším světovým filmovým průmyslem a má pozoruhodně bohatou historii. Nabízí nesčetně témat, představuje odlišné sféry indického života prostřednictvím žánrově různorodých filmů: ať už je to komedie, romantický film, horor či drama.

Hlavním důvodem, proč došlo k změnám v obsahu a zaměření, je ten, že se změnila cílová skupina. V počátečních fázích indické kinematografie byli hlavními diváky chudí vesničané a filmy byly vyrobeny tak, aby se mohli identifikovat s hrdinou snímku. Příběhy popisovaly každodenní život nemajetných, filmové charaktery tížily stejné problémy a řešily je podobně jako v reálném světě.

Jak čas postupoval, cílovou skupinu rozšířila městská třída. Hrdinou již nemohl být chudý vesničan ze vzdálené vísky. Tím se musel stát člověk, který měl peníze, musel se zkrátka líbit všem. Také venkovské publikum jevilo nakonec větší zájem o takové příběhy, spatřovalo v nich své nesplnitelné sny. Filmy se začaly natáčet mimo Indii, ve Švýcarsku a v Egyptě.

Většina snímků již neukazoval to, co lidé prožívali, každodenní realitu. Musely prezentovat svět jako krásnější místo a plnit tajná přání diváctva. Proto dnešní indická filmová scéna nemůže být opravdovým znázornění Indie, i když to stále tvrdí. O tyto filmy jeví ostatně zájem celá Asie a podle toho se přizpůsobují. 

Bollywood apeluje na velmi široký a různorodý okruh zájemců. Na stejné filmy se dívají prarodiče, rodiče i děti. Dívají se chudí i bohatí. Měšťané i vesničané. Vzdělaní i negramotní. Stejně tak se obrací na mnohé jazykové skupiny, nezapomeňme, že jich v Indii není málo. Kino je pro mnoho Indů totiž často jediným zdrojem zábavy a bollywoodští herci a herečky jsou uctívaní jako bohové.

Svět bollywoodských filmů se zkrátka změnil, už není pouhým popisem reálného života, ale vytváří svět, ve kterém by rád žil každý divák. Bollywood má významnou úlohu při utváření smýšlení a chování obyvatel Indie. Dovolila bych si tvrdit, že je to mnohem více nežli jen zábavný průmysl. I mě ovlivnil. Také já jsem jako malá toužila tancovat podobně jako Sridevi a zažít velkou lásku jako Kajol a Shah Rokh Khan.