Hodíme to na voliče?
Lukáš JelínekLukáš Jelínek polemizuje s Tomášem Halíkem. Od peskování voličů není daleko k jejich rozdělování na ty uvažující vhodně a nevhodně.
Teologa a filozofa Tomáš Halíka si vážím coby muže vzdělaného a moudrého. Byť nese rysy elitáře, jsem přesvědčen, že je hodný a vlídný. A jelikož nepatří mezi politiky, může si dovolit pronášet i kontroverzní věty.
V říjnu se například postavil zástupům veřejně truchlícím za Karlem Gottem. Vyjádřil obavy z „mytizace hvězdy normalizačního zábavního průmyslu“ a nápad na pohřeb ve svatém Vítu označil za „šílený a nevkusný, projev hrubé neúcty nejen vůči hrdinům disentu a skutečným tvůrčím umělcům“. Bylo mu jedno, jak to cítí většina populace. Řekl, jak se věcí mají podle něj.
Jenže společnost je citlivý mechanismus. Chtít, aby vzývala jen nejušlechtilejší hodnoty, kochala se jen špičkovým uměním a volila jen nejmorálnější politiky, je pošetilé. K její stabilitě často víc pomůže zrušení nemocničních poplatků než apel na rozvíjení západní politické kultury. A sounáležitost mezi občany leckdy snadněji uchová společná úcta k slavíkovi se zlatým hlasem než důraz na prosazování lidských práv pro všechny.
V neděli se Tomáš Halík vyjádřil ke třiceti letům od listopadu 1989. Sdílím jeho důraz na kritické myšlení i přesvědčení, že obnova unavené a ohrožené demokracie nepřijde shora, ale zdola. Rozumím mu, že chová naději hlavně k mladé generaci, jejíž nejviditelnější sérii protestů vnímá jako výraz potřeby uchránit se před nebezpečím změny klimatu přírody, a zároveň s tím i zlepšit morální klima společnosti, „které je biosférou demokracie“.
A toto "rozlišování" ducha pak ve sféře společenské a politické znamená schopnost - ale také oprávněnost, a dokonce přímo povinnost - rozlišovat mezi tím, co je vyšší a co je nižší. Mezi tím, co nás vede k vyšším, hodnotnějším, kvalitativně vyspělejším formám naší lidské existence - a mezi tím, co nás strhává k formám přízemním, nekultivovaným, animálním.
Ano, v systému liberální demokracie (jakož i vůbec v moderní civilizaci) platí princip rovnosti voličů. A jejich oprávnění zastávat jakýkoli názor, třeba i ten s objektivně společensky nejdestruktivnějším potenciálem.
Tento princip bezpodmínečné názorové autonomie má dozajista svá pozitiva; ale na straně druhé je to princip pouze a čistě formální. Právě tím, že je fixován pouze na to čisté právo každého myslet si co chce; a zcela odhlíží od stránky obsahové, od stránky kvality těchto názorů a postojů.
Halík - jako intelektuální, a navíc jako teologická osobnost - má tedy nejen právo, nýbrž přímo povinnost nezůstávat stát jenom u té čistě formální, bezobsažné stránky věci, nýbrž ptát se i na samotný obsah těchto názorů, na jejich - duchovní a mravní - kvalitu. Krátce řečeno: Halík má plné právo "kádrovat voliče", pokud tím nezpochybní samotné jejich základní právo svébytně se rozhodovat.
Nevím nic o tom, že T. Halík by českým voličům toto jejich právo bral. Ale pokud je "kádruje" pro zcela evidentní regresivní či přímo reakční charakter jejich občansko-mravních postojů a názorů - opakuji znovu, pak tak činí plným právem, a díky (křesťanskému) Bohu za to.
tak je rolí kritického intelektu předkládat peskování bez hranic a rolí politika nabízet peskování ideologicky výhodného a tím i nevhodného.
Ten kdo se nedrží svého kopyta nikdy peskování neujde..... bych si bez škodolibosti pomyslel.
Závazně správné a právně závazné myšlení bude pokaždé včas, nejméně však s týdenním předstihem, oznámeno na úřední vývěsce.