I slavný Timothy Gordon Ash říká, že mají zástupci spolku Milion chvilek pro demokracii vstoupit do politiky — že mají přijmout plnou odpovědnost za budoucnost země, přetvořit se v politickou sílu a kandidovat. Chcete něco změnit? Tak kandidujte!

Dovolím si věhlasnému politologovi oponovat. Ovlivňovat veřejnou sféru lze jak z politiky, tak i z prostoru mimo ni. Z politiky to jistě jde lépe, ale jsou věci, ke kterým je jako stvořené právě hnutí stojící mimo politiku. Zatímco politika je uplatňování moci, mimopolitické aktivity představují například kultivaci společnosti, veřejného prostoru, hlídání demokracie, diskuse z občanských, nikoli politických pozic.

Vstoupit do politiky dává smysl, když v politice něco zjevně chybí — když v ní není dostatečná nabídka voličům. Platí to ale u nás? Myslím, že ne: vždyť teď v Parlamentu je šest stran, které lze bez uzardění prohlásit za demokratické, za strany ctící a dodržující demokratické principy, které navíc nabízejí, slovy výživového experta, „pestré a vyvážené menu“. Tím ovšem neříkám, že jsou to strany bez vad a poskvrnek, bez hříšků a hříchů. Dokonalá strana tu ale nebude nikdy, a kdo na ni čeká, bude čekat tisíc let.

Používá se někdy slovenský příklad, kde nově vzniklé subjekty Progresívné Slovensko/Spolu a Kiskova Za ľudí v preferencích předbíhají dlouholetého hegemona, vládnoucí stranu Smer. Jenomže Slovensko ilustruje právě případ oné chybějící položky v nabídce, kterou tyto strany dobře zaplnily. Jejich voliči (velmi zhruba půdorys městští-vzdělaní-spíše liberální) předtím skutečně neměli komu to hodit, nyní mají. Chybí ale u nás nabídka pro tento typ voličů? Rozhodně ne, starají se o ni přinejmenším čtyři etablované strany.

↗

Chcete něco změnit? Tak kandidujte! Říká dnes Milionu chvilek stále více lidí. Opravdu je to ale moudrá cesta? Repro DR

Můžete namítnout, že u nás se na tomto prostoru „tísní“ malé politické strany, které jsou dlouhodobě na hraně parlamentního přežití a postupně přepadají pod ni, a že tedy namísto marného čekání na jejich slučovací sjezd je potřeba do toho říznout, pustit na trh novou stranu. Ta je obratem vyluxuje a vytvoří dalšího silného hráče, který bude (spolu s Piráty a ODS) schopen v příštích volbách přetlačit populisty a politické podnikatele...

Částečně s tím souhlasím, ale upozorňuji, že se to snadno řekne a hůř udělá. Vybudovat stranu s celostátním působením (jde o parlamentní volby!) je těžší, než se zdá, a vyluxovat do nuly se nikdy nepovede. Voliči jsou věrní, což je ostatně dobře. Spíš než luxování to vidím na další fragmentování — tedy namísto dnešních 5+5+5+5 to může být 3+3+4+2+(nových)7, či tak podobně. Žádná výhra.

Naopak pozitivní význam Milionu chvilek mimo striktně vymezený politický prostor vnímám zcela jasně. Především v aktivizaci, v „probouzení“ společnosti, v „nebojte se — nebojme se!“. Je hmatatelně cítit, že lidé začínají ohýbat hřbety, „nějak bylo, nějak bude“, vrací se do dob sice ošklivé, ale pohodlné poslušnosti. Pachuť v ústech, ale klid a pohodlí. Vlny, které Milion chvilek vyvolává, obrací tento příliv opačným směrem.

Říká se, že „ničeho nedosáhnete“, že „on neodstoupí“. Nejspíš ne — ale víme, co NEUDĚLAL a neudělá, protože se bojí? Víme, co by se stalo, kdyby těchto silných, stále rostoucích protestů nebylo? Společnost, to jsou tlaky a protitlaky — není-li žádný protitlak, moc postupuje, krok za krokem. Možná by dnes už nebyl nejvyšší státní zástupce a vrchní zástupkyně (Pavel Zeman a Lenka Bradáčová); možná by nebyla schválena výroční zpráva ČT, možná by došlo k utažení šroubku tam či onde. Možná ano, možná ne — to nevíme. Ale neříkejme tedy, že to „ničeho nedosáhne“. Dost možná už dosáhlo, a nebylo toho málo.

Výčitka „ničeho nedosáhnete“ mně zní zvlášť trpce v těchto dnech, kdy vzpomínáme na první demonstrace v roce 1989, na „palachiádu“, na Několik vět, na listopadové dny. Kdyby si studenti jdoucí na Národní a kdybychom si my všichni v dalších dnech na náměstích položili otázku „Dosáhneme něčeho, vždyť oni drží veškerou moc, i zákon je na jejich straně?“, nejspíš bychom se otočili na podpatcích a odešli domů pustit si Televarieté.

Občanské aktivity jsou přítelem a spojencem demokratických stran a nepřítelem populistů a politických podnikatelů. Milion chvilek pomáhá demokracii a zdravé společnosti — právě tak jak to dělají demokratické strany; každý tak, jak umí a jak může. Není dnes důvod to měnit.