Ve svém prvním novoročním projevu řekl Václav Havel proslulou větu: „Naše země nevzkvétá.“ Uplynulo třicet let. Zkuste si nyní každý sám sobě položit otázku: Vzkvétá naše země?

Moje odpověď je rozpačitá: Ano, ale. Země je nesrovnatelně bohatší, nejen materiálně. Ale zatímco se velká města změnila k nepoznání, o periferiích státu to neplatí. Jsme svobodní - ale je svobodných i oněch 800 tisíc lidí v exekuci, často doživotně? Země vzkvétá - ale jen někde, v něčem a pro někoho. Zmíním tři velké problémy, které trápí zemi.

Prvním je oslabené vládnutí. Prezident je dnes zcela ovládán osobami a silami stojícími za ním. Je jejich zajatcem, nerozhoduje sám a za sebe - nebojím se říci, že tato země už nemá prezidenta. Oslabený předseda vlády je pak pro změnu rukojmím prezidenta a svých vlastních problémů. Nelze samostatně rozhodovat a pracovat ve prospěch země, když jste něčím rukojmím.

Druhým je pak vládnutí bez koncepce a plánu, o vizi ani nemluvě. Je to vládnutí redukované na podvojné účetnictví; na to, kolik vyberu a kolik nasypu. Řízení země spočívá ve vytvoření podmínek, prostoru a pravidel. Ale já vidím jen přesouvání peněz.

↗

„Vzkvétá naše země?“ ptá se Jiří Hlavenka 300 tisíc lidí na Letné v předvečer třicátého výročí Listopadu 89. Repro DR

Konečně, třetím problémem je žádná nebo nepatrná pozornost akutním hrozbám, jako je destrukce půdy, volné krajiny a lesů, jako je neudržitelnost ekonomiky stojící na montovnách, jako je zastaralý vzdělávací systém, jako je osm set tisíc osob v exekuci žijících vlastně mimo společnost, jako je zanedbanost periferních oblastí státu.

Jak opravit pokažené? Není to tak těžké, jak se může zdát. Je to v našich silách a víme, jak na to. Uvedu několik příkladů.

V ochraně půdy a krajiny na vyslovení receptu dokonce postačí čtyři slova: přestat podléhat velkozemědělské lobby. Nic víc. Gigantický balík zemědělských dotací stačí jen podmínit šetrným hospodařením, finance rozprostřít směrem k malým podnikům a produkci s vysokou přidanou hodnotou, v budování tisíců drobných, levných a jednoduchých krajinných prvků na ochranu půd i vod. Pozitivní výsledek uvidíme velmi rychle.

Přechod na výkonnější ekonomiku je nutný, chceme-li se vůbec udržet v lepší společnosti. Vzdělávání musí vést k samostatnosti a tvořivosti, nikoli k poslušnosti a tupým nácvikům. Podpora podnikání musí mířit k inovativním firmám, k vysoké přidané hodnotě, k domácím společnostem. Zde navíc stačí chytře převzít to, co funguje na západ a sever od nás — hlavně je potřeba konat rychle a intenzivně, vlak už ujíždí.

A konečně, nemůžeme nechat stát rozdělený na vítěze a poražené. Chceme-li být úspěšnou a zdravou zemí, musíme být schopní vrátit do normálního života stovky tisíc lidí, kteří jsou v kolotoči nekonečných exekucí. V úspěšné a zdravé zemi není místo pro periferní, neúspěšné, zanedbané a zapomenuté regiony. Zvládnout tento úkol nebude lehké, ale i zde se můžeme inspirovat těmi, kteří stáli před podobným úkolem a zvládli jej.

Chceme žít v lepší zemi a umíme pro to něco udělat. Jistě, nesmíme polevit v tlaku na odchod prezidenta a předsedy vlády. Buďme ale současně silou tvořivou — opravit pokaženou zemi není tak těžké, jak se zdá. Přemýšlejme a přinášejme návrhy, co se má dělat: pokud vizi, koncepci a plán nemá vláda, můžeme jej vytvořit, zdůvodnit a pečlivě vyargumentovat my. A každý může pomáhat opravovat stát zdola, činností drobnou i větší, na lokálních úrovních vládnutí i mimo ně.

Z památných dnů před třiceti lety si zvláště silně vybavuji jedno heslo: „Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?“ Bylo pravdivé tehdy, je pravdivé i nyní.