Sledovat diskuse o EU je často za trest. Hustá mlha stížností na „regulace a byrokracii“, případně rovnou na „ diktát“; pokud je vznesen dotaz na něco konkrétního, čím nám tedy ten Brusel tak ubližuje, paměť pracně poskytne zakřivené okurky nebo pomazánkové máslo.

Jednotný digitální trh

Že ani nevíte, co to je? Ale když jedete do Rakouska lyžovat a najednou si tam na notebooku nemůžete pustit některé programy nebo sportovní přenosy domácích stanic, objeví se jen černá obrazovka a výmluva na nějaké „ licence“, už jsme doma.

Jednotný digitální trh znamená, že tyhle opruzující bariéry padají. Že v oblasti digitálních děl bude EU jediným trhem — omezení stylu „ jen pro tuto zemi“ přestávají platit. Prodáváte v jedné zemi EU, prodáváte ve všech; padají bariéry a hranice, které jsou navíc stejně u jedniček a nul pouze umělé. Typickým případem je telefonní roaming, který je pouze uměle zdviženou překážkou pro vybírání výpalného. Fakticky dává digitální hranice mezi Českou republikou a Rakouskem stejný smysl jako hranice mezi Pelhřimovem a Humpolcem. Tedy žádný. Skončí takzvané zeměpisné blokování, což je věc popsaná v úvodu.

Rádi ukazujeme na EU, že zavádí regulace. Zřízení jednotného digitálního trhu je ale pravým opakem: je to deregulace, tedy odstranění už existujících překážek, zjednodušení podnikání a samozřejmě zjednodušení podmínek pro koncové uživatele. Jednotný digitální trh by měl dle odhadů přinést každoročně přes 400 miliard eur, alespoň to tvrdí výzkumy a odhady. Proč jednotný digitální trh nevznikl dávno, sám od sebe, volnotržně, když je tedy finančně takto přínosný? Zakazoval ho snad někdo?

Máme tu totiž učebnicovou lekci z nefungování volného trhu, prokazující, že ideální volný trh ve skutečnosti vůbec neexistuje, že to je teoretický pojem, v praxi ale nikdy nenastávající jev. Jakmile se na trhu uchytí silní hráči — a v oblasti například televizního vysílání nebo mobilních komunikací takoví hráči jsou, se sklonem k tržní dominanci, monopolismu či oligopolnímu chování — začínají cíleně vztyčovat umělé překážky, které mají dva cíle. Prvním je zvýšení vlastních příjmů a druhým je bariéra pro vstup konkurence. Výsledkem je tak méně volného trhu, a ne více, zhoršené, a nikoli zlepšené podmínky pro koncové zákazníky — a zlepšení profitability pro tyto silné hráče.