si ovšem často přiveze rodinu (třeba v mém případě početnou), nebo na to aspoň do budoucna aspiruje. Myslím, že není ani pravda, že by se na něj nevztahovala sociální síť a nečekal jej důchod. Pokud je z EU, naopak musí mít stejné podmínky jako občané ČR. Pro imigranty z vně EU (v ČR hlavně Ukrajina a Vietnam) jsou nějaká složitější pravidla.

A tak minimálně na děti imigrantů stát nemalé peníze určitě vynakládá. Na druhou stranu to není nutně horší, než když imigrant odesílá peníze domů do jiné země - pokud dotyčné děti v zemi zůstanou, je to spíš lepší.

Kdysi se tomu říkalo dryják a znamenalo to všelék, dnes se tuším používají spíše výrazy jako "superpotravina". V tomto případě: otevřte dvěře ekonomické migraci a všechny neduhy pominou.

Jiří Hlavenka píše o ekonomických tématech příliš často na to, abych ho podezíral, že nezná konstrukci HDP a že neví, jak nesmyslné je vyvozovat z údaje o HDP per capita, že s každým dalším obyvatelem naroste HDP o tuto částku. A už vůbec ho nepodezírám, že by nevěděl o faktu, že HDP a přijmy veřejných rozpočtů jsou dvě různé věci, u kterých není obvykle ani jednoznačná závislost a že je celá ta úvaha o navýšení důchodů o šedesát tisíc na vodě.

Úvahy o 400 000 volných míst jsou působivé, ovšem jaksi vypadlo, že ta volná místa jsou převážně proto, že je nechtějí zaměstnavatelé zaplatit a vytvořit slušné pracovní podmínky.

Propočty na hraně lži a tu lež neomlouvá, že je pro dobrou věc.

Mimoto, zřejmě udržel dojem střízlivé ekonomické argumentace, pomíjí první a evidentní benefity otevřené pracovní migrace:

a) Ekonomičtí imigranti tu budou vždy, ale jen ti legální přispívají do veřejných rozpočtů (s výjimkou nepřímých daní).

b) Legalizace migrace znamená nezbytnou podmínku k odbourávání korupce a mafiánských sítí na migraci navázáncýh (od české administrativy po skrytou otrockou práci v rámci imigrantských komunit).

C) Odbory dokážou bránit cenu práce jen u legální práce. Naopak, vykořisťovaný ilegální pracovník opravdu stlačuje cenu práce všech a představuje objektivně nekalou konkurenci.

Podle všeho obecně převažují přínosy migrace pro celek populace přijímajícího státu nad zápory. To ovšem neznamená a) že nexistují náklady migrace pro tuto populaci a
b) že v situaci České republiky není relativně malá skupina schopná si přivlastnit většinu benefitů a přenést náklady na jinou, podstatně větší skupinu. jInými slovy, že přínos migrace není automatický tak jako ten bájný Havlenkův růst HDP s každým imigrantem, ale vyžaduje komplexní aktivní politiku.

Jsem zásadní a důsledný zastánce otevřenosti země pro všechny migranty, ale právě proto považuji za zlo ideologické dryjáky.

Ekonomická migrace má pro daný cílový stát v zásadě dva nepopiratelné přínosy:

1. když se tím vyrovnává populační deficit v onom státě;

2. když do toho státu migrují osoby mladšího produktivního věku, ale už s nabytým vzděláním v zemi svého původu.

V tomto (druhém) případě ten cílový stát profituje opravdu masivně: může si ušetřit veškeré náklady se vzděláním (a alimentací) mládeže v předproduktivním věku, a naopak sám profituje z toho, za co nesl náklady někdo jiný.

Otázkou je, do jaké míry je tento druhý aspekt hodný (mravní) podpory.

Komentář Jiřího Hlavenky má titulek Otevřeme dveře dokořán ekonomické migraci. Nechme stranou, že takhle nezní apel, ale postavení čtenářstva před hotovou věc. Lepší název článku by byl Přemluv bábu, přemluv dědka!

Pan Profant mi výše ušetřil práci. Souhlasím s ním, s výjimkou sdělení na samý závěr jeho příspěvku. Od pana Poláčka se mi poslední věta líbí (stejně jako věty předchozí).

Zde diskutující zajisté nepřekvapím, když konstatuji, že politiku i žurnalistiku rozdmychavající xenofobní nálady odmítám. Ostatně nevěřím, že takový T. Okamura není při sledování svého kursu docela cynický. Je však jiná věc být vstřícný k běžencům a přívětivý ke všem jen trochu slušným a vlídným cizincům, a jiná pro momentální zájmy především podnikatelů bez mandátu veřejnosti připravovat zásadní proměnu charakteru naší země.

Nesouhlasím často s konkrétní podobou opatření proti přílivu migrantů. Třeba v případě Austrálie. V tomto státě (světadílu) dosahuje hustota obyvatel pouhých 3 osob na kilometr čtverečný. Indonéská Jáva je naproti tomu extrémně hustě zalidněná (na stejné rozloze jako měla ČSSR žije desetinásobek její populace). V porovnání australskými poměry jsou zde lidé většinou chudí. Proč neotevřou Australané svou zemi migrantům, v jejich případě ze severozápadu, dokořán? (Jejich identita se přitom, pomineme-li původní obyvatele, utváří teprve 240 let.)

Důvodů, které máme pro odmítání masivní ekonomické imigrace do naší země, se dá najít spousta. Já bych za sebe uvedl dva.

1. Za půlstoletí, z kterého si leccos pamatuji, se změnilo opravdu hodně. Přestože se samozřejmě musíme adaptovat, měli bychom taky trochu brzdit. Abychom tu zemi a "flek", kde jsme se narodili a kde často žijeme, neprodali "za mísu čočovice" a na "stará kolena" neztratili svůj domov (či jeho podstatné atributy).

2. Po docela dlouhé době se lidé u nás nemusejí bát nezaměstnanosti. Jejich platy se zvyšují a otevírá se jim i možnost pracovat konečně méně. Právě tak se objevuje šance zjemnit manýry zaměstnavatelů (byť zatím převládá až "mužická" tvárnost). Ne všichni zde doma obstojí v hodně kvalifikovaném povolání, vezmou i obyčejnou práci, bude-li náležitě honorovaná.

Ekonomičtí migranti k nám přinášejí materiální orientaci. Její oslabení, ne posílení, je to, o co bychom měli usilovat. Neméně než kapitalismus, je našim trvalým problémem
ekonomismus.

má sice v průměru jen 3 obyvatele na čtvereční kilometr a Jáva víc než tisíc, ale to nemá smysl tak lehce srovnat - ve srovnání s Jávou je Austrálie nehostinná, nejsušší kontinent, třetina je poušť, a tak dále. Skoro všichni obyvatelé jsou na pobřeží, osiídleném mnohem hustěji.
Australané otevřeli svou zemi migrantům už dávno. V Austrálii žije nějakých 28% imigrantů. A kvalita života obecně ani podmínky pracujících tím podle všeho nijak neutrpěly.

Stejné je to třeba ve Švýcarsku (25% imigrantů). Taky vysoká kvalita života. Za těch pět let co jsem ve Švýcarsku žil, jsem ani nezískal dojem, že se nějak zásadně odšvýcarštilo, ačkoliv jako cizinec to samozřejmě nemůžu dobře posoudit. Ve školkách se mluvím národním nářečím, každou chvíli nějaký lidový svátek, národní kuchyně, trhy, spousta různých spolků, a tak dále. Prostě tak nějak všudypřítomná "svýcarskost", navzdory imigraci.

a navíc EU poskytuje zdarma zaměstnavatelům mnoho informačních a zprostředkovatelských služeb (Eures).

Tak jako je EU jednotný trh se zbožím s půl miliardou spotřebitelů, je i jedním velkým trhem práce. Tak, jako je nekonkurenceschopná firma, která neprodá svůj produkt na jednotném EU trhu, je, podle mého názoru, nekonkurenceschopná i firma, která si nenajde zaměstnance mezi stamiliony práceschopných Evropanů. Nemusí být nezaměstnaní. Není důvod nehodit lano zaměstnaným Lucemburčanům, Belgičanům, Dánům, a kdyby bylo nehůř, třeba Bavorům či Vídeňákům, a přetáhnout je do ČR výhodnější nabídkou.

Docela mne mrzí, když kupříkladu Hospodářská komora ČR neustále mluví o trhu práce ČR jako o nerovnovážném, s deficitem na straně nabídky práce, a volá po Ukrajincích. Protože do EU jsme vstupovali právě kvůli otevřenosti. Český trh práce ze samotné podstaty členství v EU v izolované podobě neexistuje, je součástí evropského trhu práce.

do ČR výhodnější nabídkou Lucemburčana, když stačí výhodnější nabídkou přetáhnout Čecha?

-----------------------

Na těch pracovních místech, která jsou právě nyní v Česku volná, nejsou (v naprosté většině) nabízeny vyšší mzdy než v Lucembursku. (Žádný Lucemburčan nepůjde například do Česka dělat uklízečku ani dělníka.) Výhoda společného trhu práce (z hlediska zaměstnavatele) přece spočívá v tom, že lucemburský zaměstnavatel může zaměstnat Čecha ochotného pracovat za nižší mzdu než Lucemburčan. Opačně to nefunguje.