Lidovky.cz zveřejnily myšlenky vicepremiéra Bělobrádka (vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace, zdůrazňuji) týkající se vzdělávání, plus citace pár dalších osob. Celý článek je zde. 

Myslel jsem si, že s těmito názory se už skutečně nebudu setkávat. Že už jsou za námi tak, jak se hojí bebinka po ranách reálného socialismu. A když, tak už je uslyším jen od osob z lobby montoven, které mají šíření něčeho takového v popisu práce, podobně jako agro-lobby varuje střídavě před katastrofální neúrodou a katastrofální nadúrodou a pharma-lobby před tím, že umřeme. Ale vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace? Mám tedy pro něj několik přiměřeně rozčilených vzkazů.

Za prvé: pan vicepremiér i ostatní činitelé, kteří neustále pláčou po nedostatku pracovní síly, by si měli na zeď vyvěsit dvě čísla a každé ráno se na ně kouknout. První je číslo 100 tisíc — to je zhruba počet novorozenců, kteří v ČR každý rok přicházejí na svět, přirozený populační přírůstek. Druhé číslo je 200 tisíc — počet lidí, kteří každoročně v ČR odejdou do důchodu. V segmentu „stávající a budoucí pracovní síla“ přichází ČR ročně o sto tisíc lidí. Každý rok jako by se tkto vymazalo jedno velké město — loni Hradec, letos Olomouc, příští rok Liberec. Nenávratně. Za dekádu se vymaže Praha. Vzhledem k tomu, že ekonomika mírně roste, avšak příliš neroste efektivita a současně z pracovního trhu odcházejí taková kvanta lidí, je samozřejmě jasné, že chybí pracovní síla. Tento úvodní bod se zdá být mírně bokem hlavního tématu, ale pro další diskuse je podstatný.

Za druhé: pan vicepremiér dává vinu školství. Stát prý „nemůže připustit“, aby školy chrlily absolventy, které „na trhu práce nikdo nechce“. Pan vicepremiér se mýlí. Nezaměstnanost u absolventů škol je tak malá, že je možné ji prohlásit za fakticky nulovou, tedy že nepracuje jen ten, kdo nechce. Žádné hromady nezaměstnatelných vzdělanců se nám tu nepovalují. Čím vyšší vzdělání, tím vyšší šance na uplatnění, a především na dobré uplatnění, s dobrou mzdou i náplní práce, a to prakticky bez ohledu na obor. Pokud to pan vicepremiér neví — ale měl by vědět, když je pro tu vědu a výzkum — existuje poptávka po vědcích, výzkumnících, analyticích, je až kritický nedostatek (vysokoškolsky vzdělaných) lékařů. Naopak, čím nižší vzdělání, tím nižší šance na získání zaměstnání. Význam vzdělání ještě umocňuje platová křivka, která strmě stoupá s výší vzdělání.

Za třetí: pracovní síly chybí všude. Podíváme-li se na poptávky například na Jobs.cz, vidíme tam naprostou pestrost nabízených míst. Bohužel průmyslová lobby má tu sílu, že dokáže vnutit názor, že hlavním problémem je nedostatek techniků. Jakmile se podle ní někde nevygeneruje dalších deset tisíc obráběčů kovů, jde ekonomika do kopru. To nás nemusí nijak zarážet, lobby má v popisu práce lhát. Zaráží na tom, že jim na to skočí vicepremiér, který tyto názory ještě ochotně šíří dál.

Za čtvrté: v článku je citován ještě Jan Barák, ředitel firmy na autodíly, jehož prohlášení jsou vrcholem nehoráznosti: „nabídka vzdělávání umožňuje dětem unikat k pseudovzdělání (...). Potřebujeme tyhle děti (...) dostat tam, kam patří, tedy do učňovského školství“. Kulturní antropolog — abych použil oblíbený pojem — je tedy dle pana továrníka pseudovzdělanec, který by měl správně skončit u ponku, a stát by to měl podle něj nějak systémově zaručit — nejspíše jej k tomu ponku zakovat do želez, aby neutekl.

Za páté: ještě jedna důležitá zavádějící až lživá informace. Pavel Juříček, další výřečný zastánce téhož směru tvrdí, že v Německu má jen pět procent děti povoleno nastoupit do víceletých gymnázií. Kde to Juříček sebral, netuším, ale poskytnu zde skutečné údaje o struktuře vzdělání v Německu podle statistik Světového ekonomického fóra: 26 procent tvoří sociální vědy, ekonomie, právo, 18 procent technické vzdělání, 17 procent zdravotnictví a příbuzné obory, 14 procent přírodní a exaktní vědy, 13 procent humanitní vědy. V Německu má vysokoškolské vzdělání 30 procent populace, u nás 21 procent (Irsko 50 procent, průměr EU je 33 procent). A tak dále a tak dále — podle všech kritérií je na tom ČR z pohledu vzdělanosti ve srovnání s těmi, se kterými bychom se měli porovnávat, podprůměrně.

Za šesté: z článku i dalších vyjádření trčí ještě jedna příšerná věc: a to že hodnoty vytváří pouze výroba. „Potřebujeme zvýšit výrobu, abychom zvýšili ekonomický růst“. Nic není mylnějšího a lživějšího, zvláště v dnešní (technologicky ovlivněné) době. A nemám tím na mysli služby — což je vlastně opět „výroba“, ale nehmotných produktů. Mám na mysli obory, jako je právě ono vzdělávání — jako kdyby učitelé, lékaři a sociální pracovníci nevytvářeli hodnoty. Takové uvažování je hanebné a zaslouží si odmítnutí a veřejné zostuzení. To, že nejen výroba vytváří hodnoty, věděli už ve středověku. Novodobí inženýři, zcela prosti širšího vzdělání a rozhledu, to nevědí, protože ve Strojnické příručce se o tom nic nepíše a žádnou jinou knihu v ruce v životě neměli.

Jak řešit skutečný problém

Jak řešit skutečný problém, spočívající v nedostatku pracovních sil napříč obory? Vracíme se nyní k prvnímu bodu. Pokud ekonomika roste a má další potenciál růst (což má), a pokud v ní ubývají pracovní síly, existují jen dvě cesty ven, přičemž aplikovány mohou být samozřejmě současně: a) soustředit se na zvyšování efektivity — tedy „s méně lidmi vytvořit více přidané hodnoty“ b) pracovní sílu dovézt. A pak je tu cesta, která k cíli zaručeně nevede a kterou prosazuje průmyslová lobby, která nyní zřejmě našla zastánce ve vicepremiérovi pro vědu, výzkum a inovace: c) Přeškolit kulturní antropology na obráběče kovů a nedovolit více než pěti procentům dětí získat všeobecné vzdělání, naproti tomu jich 95 procent přesměrovat někam do průmyslu, do výroby.

Zvyšování efektivity lze dosáhnout právě jen tím, že budeme opouštět jednoduchou výrobu a montážní haly, jejichž efektivita je nízká a je už prakticky na stropu, a podporovat podnikání s vysokou přidanou hodnotou. Jenomže toto podnikání a tyto pracovní činnosti vyžadují špičkové dovednosti i vzdělání. Ani prvního, ani druhého se žákům v učňácích nedostane. K získání prvního i druhého totiž potřebují kvalitní a široký vzdělanostní i dovednostní základ.

Protože výše zmíněná cesta je na dlouhé roky — spíše desetiletí — a problém nedostatku pracovní síly je tady a teď, včera bylo pozdě a zítra bude mít průmysl apetit na dalších padesát tisíc lidí a nejspíše padesát tisíc lidí každý rok, zbývá jen cesta dovozu. Jenomže dovoz lidí, to je ta zlá ekonomická migrace. Jestli máme skutečně „nasytit“ poptávku po pracovní síle, musíme sem přivést takové lidi, kteří „cestují za lepším“, kteří chtějí pracovat, chtějí si vydělat. Ale přesně proti tomu se celá vláda svorně staví s takovou vehemencí, že jsme si dokonce stanovili, že Česká republika je schopna přijmout jen 12 migrantů a ani o jednoho víc, protože kdyby jich bylo třináct, tak by nás zaplavili, obklíčili a zničili.

Zbabělost je atribut našich vládnoucích hrdinů. Bělobrádek není hloupý a moc dobře ví, jak se věci mají. Ale je zbabělý. Je pozván na fórum domácí exportérské asociace (de facto lobby zahraničního korporátu), dostane chlebíčky a nemá odvahu hostiteli říct, jak se věci mají. Bojí se, že by se škaredili, takže jim přizvukuje a oni mu zatleskají. Přitom moc dobře ví, že jediná cesta, jak rychle zajistit zaměstnanost podnikům, je otevřít vrátka ekonomickým migrantům. Ale neřekne to, protože je zbabělý, protože se bojí antiimigrantského řevu. Protože jsou zase za čtyři měsíce volby. Neschopnost vadí. Myslím si, že naši představitelé nejsou úplně neschopní. Ale zbabělí jsou fest.