Prvním důvodem, proč nemlčet k současné situaci, je kolosální střet zájmů. Až nyní ze zpětného zrcátka vidíme lépe: není v zemi žádná soukromá firma, která je tak rozsáhle přisátá na stát jako Agrofert, v množství vztahů i v celkovém objemu obchodů a peněz. Podniká v oboru, který je celý postavený na dotacích, obchoduje se státem a se státními firmami (přimíchávaná paliva, lesnictví). Získává stovky státních zakázek ročně (!). A majitel této firmy je předsedou vlády.

Druhým důvodem je rozdrcení rovné politické soutěže. Ta samozřejmě není a nemůže být naprosto rovná, ale přesila „sto ku jedné“ už znamená, že soutěž mizí a místo ní nastupuje válcování parním válcem. Mít možnost investovat ne jednou, ale třeba desetkrát nebo padesátkrát víc než konkurent, moci financovat permanentní kampaň, mít peníze na najmutí těch nejlepších lidí, na adresování všech cílových skupin individuálně, všemi metodami, na precizní průzkumy — to není soutěž, ale válcování.