Tři chvilky pro demokracii

Filip Outrata

Letenská demonstrace měla mimo jiné zajímavý a inspirativní rozměr spirituálně politický. Byla by škoda, kdyby zanikl.

Na nedělní demonstraci na Letné pro mě nebyl zajímavý ani tak počet účastníků, byť právě o něm byla v médiích řeč nejčastěji. Čtvrt milionu či tři sta tisíc je jistě úctyhodné číslo. Důležitější jsou však přece jen jiná čísla — ta, která budou vyjadřovat volební účast a rozdělení hlasů v příštích volbách, zejména těch sněmovních. Zdálo se mi, že ti, kdo byli v neděli na Letné, s tím byli zcela srozuměni.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Co mě na tříhodinové, dobře zorganizované akci zaujalo asi nejvíc, byl rozměr, který se snad dá nazvat „politická spiritualita“. Konkrétně řečeno, uvažování nad politickou angažovaností z poněkud hlubšího i osobnějšího základu, než je obvykle běžné. Možná to v proudu proslovů a písní nebylo tak snadno rozeznatelné, ale tento spirituální prvek procházel celou demonstrací a měl zajímavou a promyšlenou konstrukci.

Všichni společně, ale také každý sám za sebe. Foto Filip Smelík, DR

Dá se shrnout do trojice zastavení a zamyšlení. Základem bylo vždy vědomí, že každý účastník demonstrace je tu především sám za sebe, jakožto svobodný a myslící člověk a občan, nikoli jen součást davu. Proto byly tyto chvilky osobního zamyšlení skutečným zamyšlením, v tichu, které zavládlo mezi obrazovkami, vlajkami a reproduktory. O každé z důležitých osobních otázek tak bylo možné aspoň malou chvíli v klidu přemýšlet.

Tři důležitá zamyšlení byla následující:

  1. Proč jsem tady? Co si já osobně slibuji od této demonstrace?
  2. Kterého politika či politiků si vážím a proč?
  3. Jaký konkrétní úkol, třeba malý, si odnesu z této demonstrace domů a pokusím se ho plnit?

Podle pravidel, která uznáváme a za která se demonstrovalo na Letné před třiceti lety, mohou změnu přivodit pouze svobodné volby. K čemu může vést případná frustrace, když se demonstracemi nezmění nic?

Druhá otázka nebo spíš podnět velmi promyšleně obrátil pozornost od negativního zaměření (proti Babišovi, Zemanovi) k tomu pozitivnímu. Které političky a politiky uznávám a proč? Co dělám pro to, abych je podpořil, případně co bych mohl dělat dalšího?

A v pozadí byla samozřejmě i další otázka: jak bych si počínal na jejich místě? Případně: proč na jejich místě nejsem? Jako ochrana proti ochromující a jedovaté frustraci, která nakonec láme hůl nad všemi a nade vším, je takovéto pozitivní myšlení osvobozující.

Blízko závěru demonstrace zazněla výzva k tomu odnést si z ní určitý osobní úkol. Něco dosažitelného, realistického, něco, čemu bych se mohl soustavně věnovat. Co je tím malým osobním úkolem pro mě, k čemu mám nejlepší schopnosti, kde už mám určité zkušenosti, které bych mohl využít? Politická spiritualita tu dostala praktický rozměr. Co konkrétního si kdo z demonstrace odnesl domů a co z toho vzejde či nevzejde, je samozřejmě jiná věc. Ale pozvání bylo vyřčeno.

Demonstrace Milionu chvilek nejsou jen zábava, „koncert“, příležitost potkat podobně smýšlející přátele a dodat si navzájem odvahu. Poměrně silně vyjadřují také realistické vědomí, že politika je práce, soustavná a namáhavá, která začíná u poctivého získávání a vyhodnocování informací, pokračuje aktivním zájmem a angažovaností v obci, ve svém konkrétním prostředí, a také třeba vstupem do některé z politických stran.

I k tomu organizátoři demonstrace vyzývali. S tím, že samotný spolek Milion chvilek pro demokracii se politickou stranou nestane. Vstupovat do politických stran a pokoušet se je ovlivňovat je ale důležité. Nebezpečím je naopak paušální nedůvěra k politickým stranám a z ní plynoucí rezignace na politiku.

Ještě není zřejmé, k čemu největší demonstrace od Listopadu 1989 povede. Je tu ale přinejmenším příležitost, že může být opravdu počátkem změny k lepšímu v české politice i společnosti jako takové. Opravdu může jít o určité probuzení občanské společnosti. Je dobré se probudit, ale den je dlouhý a čeká v něm spousta práce, starostí a komplikací...

    Diskuse
    PK
    June 26, 2019 v 11.48
    V časech zoufalosti a malomyslnosti
    když jsme pochybovali o tom, že by se dalo něco změnit, se často říkalo:

    "No jo, ale to by musel být nejprve plný Václavák."
    Nebo
    "No jo, ale to by musela být nejprve plná Letná."

    A teď je to tady. Byl plný Václavák, a byla plná Letná! Takže ano, něco se zásadně už změnilo.
    Ve volbách se to už jenom potvrdí. Osobně očekávám, že Babišovi voliči "zůstanou doma".
    June 26, 2019 v 13.54
    Otázky, čas a práce
    Myslím, že autor vystihl podstatné otázky, které nám byly na demonstraci položeny a které bychom si sami měli položit, aby pro nás a pro naši společnost a republku mělo toto politické konání smysl.
    Pro existenci demokracie i pro existenci občanské společnosti má čas podstatný význam. Masaryk mluvil o 50 letech, které demokracie potřebuje k tomu, aby se etablovala. Letos to sice 50 let bude, ale rozdělených 50 lety nedemokratických režimů, horké a studené války. Timothy Garton Ash mluvil dokonce o tom, že občanská společnost potřebuje 60 let ke svému ustavení - z tohoto hlediska jsme v polovině. Chvilky demokracie také odkazují k času, dokonce symbolicky prostřednictvím loga přesýpacích hodin s otazníkem. Takže je to čas, kdy se učíme demokracii a občanské společnosti. Jsem rád, že ustáli tlak na svou politizaci i tlak nerealistických očekávání, že Babiš odstoupí, padne vláda, atd. a že nám řekli, že je to na nás.
    Tím se dostáváme k práci. Masaryk mluvil o drobné práci a chtěl tím říci, že je to především naše každodenní, všední práce. Takže zpátky k nám, opravdu bychom měli všichni začít u sebe, ale také se rozhlížet okolo sebe, kdo by nás mohl reprezentovat lépe než současní politici. Protože Babiše a ANO stvořila krize současných politických stran a dokud nenajdeme lepší strany a lepší politiky, bude naše krize trvat. Tedy Milion chvilek nám v naší práci pomáhají, ale neřeší ji za nás. Je to na nás, ale tak snadné, jak v závěru míní pan Kolařík, to nebude. Teď byl hospodářský růst a Babiš zvýšil důchody a zlevnil jízdné - tento argument nevyvrátí několik demonstrací, byť obdivuhodných.
    PM
    June 26, 2019 v 22.43
    Až většina složí maturitu z demokracie, tak lehce sezná, že
    premiérem nesmí být člověk, který umí kapitalismus, ale neumí demokracii .......bych k možnému budoucnu na okraj poznamenal.
    JP
    June 27, 2019 v 11.27
    Jak dlouho ještě?
    Americká politika stojí už na čtvrt tisíciletí - nepřerušované! - demokratické tradice.

    A přesto reálným výsledkem této demokratické tradice je to, že do čela státu je - zcela demokraticky - zvolena taková figura jako je D. Trump.

    Jak dlouho ještě bude zapotřebí se opravdu "naučit demokracii"?...

    Jak dlouho se ještě chceme vymlouvat na to, že "to všechno spraví čas"?... Že to všechno není vada systémově podmíněná a systémově generovaná, nýbrž jenom jakási "nedoučenost" o sobě dokonalého politického systému?
    June 27, 2019 v 14.30
    Čas to sám nespraví,
    proto jsou důležité i ty otázky, úkoly, program a práce, ale časový rozměr hraje podstatnou roli. Proto chtěl Masaryk odrakouštět a minimálně oněch 50 let a po dvaceti letech přišel nacismus, potom komunismus.
    A Amerika sice má demokracii téměř čtvrt tisíciletí, ale do víc než 100 let měla legální otroctví, Indiáni nebyli ještě déle bráni jako rovnoprávné lidské bytosti a občané, i když byli původními obyvateli a až do šedesátých let minulého stoleti byla v Americe normální segregace, kdy sice Afroameričané byli podle zákona rovnoprávní, ale fakticky vůbec ne. Navíc je Amerika velká země a velké země mívají velké problémy, viz Rusko a Čína.
    Takže nejde o výmluvu, ale o poznání toho, že čas v učení se demokracie hraje významnou roli a jedna z velkých iluzí listopadové revoluce byla, že demokracii jsme už vybojovali, takže jde jen o to, zvolit tu správnou nejprve pravicovou, posléze levicovou vládu a bude nám dobře. Myslím, že na pěstování listopadové iluze mají velký díl jak Václav Havel, tak Václav Klaus, tak Miloš Zeman.
    PM
    June 27, 2019 v 14.44
    Budeme se vymlouvat tak dlouho,
    až se z občanů hlídacích psů kapitalismu, stanou občané hlídači svých vlastních atavistických pudů.
    Kapitalismus není a je dílo boží......bych tvrdil.
    JK
    June 27, 2019 v 18.4
    Demokracie
    Demokracie se dá naroubovat na leccos. Třeba na antické otrokářské zřízení. Otcům zakladatelům US demokracie taky nepřipadalo nijak zvlášť divné, když sepisovali deklaraci nezávislosti a ústavu USA a zároveň drželi otroky pro svá hospodářství a v klidu a pohodě s nimi zacházeli jako se zbožím.
    PK
    June 28, 2019 v 8.45
    No jistě, Hekrdla tu už dlouho nebyl. Ten, který se stále vydával za politického komentátora, i když dělal asistenta dnes naštěstí už bývalého europoslance Kellera.
    + Další komentáře