Nikoli rozdělená, ale zablokovaná společnost. O čem také vypovídá Letná

Vladimíra Dvořáková

Politické cesty demokratického řešení konfliktů jsou u nás momentálně špatně průchozí, přešlo se na trajektorii blízkou oligarchickým řešením. I proto se lidé scházejí k protestům. Jak z této situace ven?

Demokratická společnost je nutně rozdělená, protože pluralismus, rozdílnost názorů a vždy přítomný konflikt k demokracii patří. Demokracie je jediný systém, který má pravidla, jak tyto konflikty řešit. Nevycházejí z toho jednoduchá řešení, většinou ani nevyvolávají velké nadšení, ale pokud jsou pravidla férová (a nikoli nastavená tak, aby předem určovala vítěze), demokracie přežívá a výsledky jsou přijímané. Prostě se ví, že podle těchto pravidel může příště projít jiný názor a jiný pohled.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

U nás však byl od počátku transformace důležitější žádoucí výsledek (v čím zájmu, se většinou neříkalo), nikoli pravidla. Díky tomu se vytvořil prostor pro zeslabení toho nejcennějšího, co v sobě pro své přežití má demokracie — právní stát.

Sama politika má samozřejmě v sobě jistá „kouzla“, můžeme ji sledovat jako určitou hru, oceňovat strategii i taktiku aktérů, načasování, ale jen tehdy, pokud hráči hrají svou roli v jasně vymezeném hřišti a v rámci pravidel. Nejasnost pravidel, jejich špatné nastavení či účelová dezinterpretace, nemluvě o hru mimo vymezené hřiště (demokracie se také vyznačuje jasným vymezením a omezením moci), to vše vytváří bariéru a blokaci možných řešení konfliktů.

Hra ztrácí na půvabu, strategie a taktika se soustřeďuje jen na to, jak moc neočekávaný a překvapivý faul se podaří učinit. Když nás při přemýšlení o strategii politika první napadne věta „čím nás podrazí nyní?“, o něčem to svědčí. To není úvaha posilující důvěru v demokracii.

Žádný dobrý král Miroslav nás nespasí. Je třeba hledat jiná řešení. Repro DR

Skutečnost, že prezident od počátku říkal: jmenuji Babiše, jmenuji Babiše, jmenuji Babiše… a nehledal jiná řešení v rámci parlamentního složení, třeba i za stejného stranického formátu bez Babiše (byť nutno přiznat, že ve virtuální straně se těžko hledá náhradník), samo o sobě zablokovala možnosti řešení přítomných konfliktů. Již od svého prvního zvolení dal prezident jasně najevo, že vytváření „svých“ vlád bez ohledu na složení Sněmovny mu nečiní problémy (viz Rusnokova vláda) a že délka vládnutí bez důvěry Sněmovny může být vlastně dlouhodobá a „plnohodnotná“ ve svých rozhodováních (Rusnokova vláda, první Babišova vláda).

A prezidentovi muži (ale i ženy) obsazují místa ministrů či vysoké posty na ministerstvech. Jaká nám vlastně vládne koalice? Navíc trestně stíhaný premiér, který je nyní ve velkém problému s evropským auditem, je lépe ovladatelný. Odvoláš ministra? To se ještě uvidí! Tím se zablokovaly politické cesty demokratického řešení konfliktů a přešlo se na trajektorii blízkou oligarchickým.

Tato blokace jistě přispěla k mobilizaci části protestujících lidí — reálná možnost řešení krize za dané mocenské konstelace vlastně neexistuje. Masové protesty snad dokážou zabránit dalším možným faulům tím, že na situaci upozorňují. Mezi ty možné fauly patří možná milost prezidenta republiky, který dle ústavy může zastavit trestní stíhání (nutný spolupodpis premiéra či jím pověřeného ministra/ministryně) nebo výměna na postech nejvyšších či vrchních státních zástupců.

Není divu, že se toho společnost bojí. Má své zkušenosti. Amnestie prezidenta Klause uzavřela trestní stíhání i v mnohem větších kauzách, než je Čapí hnízdo. Zásahy nejvyšší státní zástupkyně již kdysi vedly k ukončení trestního stíhání v kauze vicepremiéra.

Mnoho novinářů přirovnává současnou situaci k období normalizace. Je tu samozřejmě podstatný kvalitativní rozdíl — svobodné demonstrace by tehdy rozhodně nebylo možné organizovat. V něčem však momentální situace tehdejší atmosféru připomíná. Jde o atmosféru bezvýchodnosti, bezčasovosti, kdy se nic nemění a lidé jsou zahlcováni a odborně poučování (ve stylu brojleři a bojleři). Smích je sice osvobozující, ale humor to byl tehdy i nyní hodně černý.

I nyní vnímáme vážné problémy — klimatické, sociální, demografické, vzdělanostní, bezpečnostní… — ale nikdo je neřeší, a co hůře, ani nediskutuje. I nyní nasloucháme „moudrům“ (například o motýlech či lumících). I když nemáme tak zřetelnou politickou agitaci jako tehdy, máme všude „PR“.

Přes to všechno si premiér uchovává výraznou podporu. „Babišovy benefity“ v podobě zvyšování důchodů a platů zafungovaly, zejména díky politice předchozích vlád, která nízkými platy a důchody kompenzovala vysávání (odkloňování) veřejných financí. A Babišovi voliči mají strach, že s jeho odchodem se vrátí zpět na hranici či pod hranici bídy.

Benefity ale fungují vždy jen na počátku, než se „firma“ uchytí. Už nyní je nastavena cesta, jak se k penězům dostat zpátky, a tou je přímá infiltrace konkrétních korporátních zájmů do vládních rozhodovacích procesů. Prostě (ti, co k nám patří) si to na ministerstvech nastavíme a pohlídáme. Co s tím? Snad zkusit inzerát: hledá se strana, která nepatří k těm či oněm, nemá v kapse připravená jednoduchá řešení a dodržuje pravidla. To jsou vysoké nároky, takže šance je malá. Ale je to pořád lepší než hledat „ideálního“ vůdce. Dobrý král Miroslav nás prostě nespasí.

    Diskuse
    "A prezidentovi muži (ale i ženy) obsazují místa ministrů či vysoké posty na ministerstvech. Jaká nám vlastně vládne koalice? Navíc trestně stíhaný premiér, který je nyní ve velkém problému s evropským auditem, je lépe ovladatelný. Odvoláš ministra? To se ještě uvidí! Tím se zablokovaly politické cesty demokratického řešení konfliktů a přešlo se na trajektorii blízkou oligarchickým."

    Velmi výstižný popis situace.

    Je až komické, že přesně před tímhle jsme varovali, když jsme protestovali proti přímé volbě prezidenta.

    Po moci lačnící prezident, což Miloš Zeman nepochybně je, podpořený silou mandátu z přímé celostátní volby a faktickou neodvolatelností, ve spojení s nějakým způsobem oslabeným premiérem, což Andrej Babiš jistě je.......... rovná se mocenský posun na ústavní úrovni, doprovázený jistým podvazováním demokratických principů a vzbuzující vlnu nespokojenosti.
    Tohle politologie zná.

    A teď si na to můžeme sáhnout...
    (smajlík bijící hlavou do zdi)

    -----------------------------------------------

    Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal 5-ti diskový komplet hudby Henriho Dutilleuxe, pro mě jednoho z největších skladatelů 20. století.
    Doporučuji smyčcový kvartet Ansi la Nuit na disku 5, hravé klavírní Au gré des ondes nebo mistrovskou Sonátu pro klavír z disku 4, nebo úvodní božskou Metaboles s orchestrem z Toulouse.
    spotify:album:0b9vk8y4Vvs6OJKgsrP6kE
    JN
    June 25, 2019 v 10.58
    Za slušnou vládu a slušného premiéra?
    Slušnost je dnes bohužel pro různé lidi různá. Slušnost prostě pro někoho může znamenat pravý opak toho, co pod tím slovem chápe zase někdo jiný. Ano, taková je bohužel doba. Je problematické odvolávat se na slušnost a na morálku, když různé skupiny lidí mají různou morálku. To tedy vlastně znamená jen jediné: chci, aby zvítězila MOJE morálka a MOJE slušnost a aby slušnost a morálka nepřátel byla poražena.

    Jak z toho ven?
    PK
    June 25, 2019 v 11.11
    Už zase začínáte, pane Nusharte? Doufal jsem, že už si s těmito bláboly dáte pokoj.
    Pan Nushart je zmaten. Neví, jestli se řídit zásadou, že lhát a podvádět je špatné, anebo je to naopak morální a opak by měl být poražen.
    Jak z toho ven?
    JK
    June 25, 2019 v 11.36
    Jiřímu Nushartovi
    Výjimečně s Vámi mohu souhlasit. Vaši oponenti vycházejí z toho, že jediná pravá a správná morálka je dána od pánaboha. A když kdokoli vysloví něco jako "třídní morálka" nebo "skupinová morálka", tak se hned začínají křižovat, protože tyto pojmy popisující tvrdou životní realitu jsou pro ně sprostá slova.

    (Kolařík je ovšem zvláštní případ. Ten si bůhvíproč myslí, že navzdory svému trollení a osobnímu napadání ostatních diskutujících je postaven mimo veškerou morálku a že i přesto má u svého pámbíčka zajištěné celoživotní rozhřešení i posmrtnou spásu. Myslím, že se bude dost divit, až přijde jeho čas...)
    JN
    June 25, 2019 v 11.42
    Paní Zemanová,
    já se samozřejmě snažím řídit morálkou tradiční.
    JN
    June 25, 2019 v 11.51
    Pane Kolaříku, morálka je to,
    co určité společenství lidí spojuje dohromady. Dnes spolu zápasí morálky různé, tudíž tento stmelující prvek ve společnosti chybí. Někdo tomu říká kulturní válka.
    PK
    June 25, 2019 v 12.6
    Pane Nusharte
    Po pravdě řečeno, musím se vám omluvit, že jsem vás dlouho považoval za Kuchejdova nástupce tady. Vy jste asi dost zmatený a jsou věci, které jsem vám měl (a po pravdě řečeno, mám stále), dost za zlé.

    Nyní, když se tady však objevilo skutečné krystalicky čisté zlo, jaké tady bylo naposledy za Kuchejdy nebo za Fraňka, vidím ten rozdíl velmi jasně.
    JN
    June 25, 2019 v 12.18
    Abych dovysvětlil, jak jsem to myslel
    Je třeba rozdíl mezi morálkou tradiční, morálkou liberální a morálkou tradičně (komunististicky) papalášskou (estébáckou). Na druhé straně si nemyslím že Babišova morálka se nějak výrazně liší od morálky Kalouska, Hávy a Bartáka. Ti jmenování se liší spíše v okruhu známých, než v morálce.
    JP
    June 25, 2019 v 12.25
    Která morálka?
    Je opravdu zajímavé, kolik palby z různých stran směřuje na pana Nusharta - právě v tu chvíli, kdy vyslovil opravdu hlubokou pravdu.

    Ano, je tomu skutečně tak: jaká morálka má být v tuto chvíli tou "jedině správnou"?

    Má to být morálka těch, kteří na hlavu nešťastného Babiše teď házejí všechny hříchy světa které je možno jenom nalézt? Oligarcha, estébák, finanční podvodník... Tak trochu mi to připomíná jednu pasáž z "Jana Cimbury", kdy se v jedné chvíli do té doby pospolití vesničané dostanou do sporu, a postupně na sebe začnou vytahovat všechny hříchy a ústrky z minulosti, doposud už dávno zapomenuté, a nakonec přijde věta "a ještě tak vraždu kdyby si tak mohli vyčíst!"

    Anebo má být tou obecně platnou morálkou náhled těch, kteří v čele vlády vidí venkoncem sympatického chlápka, který ze sebe - přes všechen svůj miliardový majetek - nedělá žádného naboba, dokáže si vyjít mezi lidi a pohovořit s nimi jako jeden z nich, který mluví přirozeným lidským jazykem, který dokáže vést národní ekonomiku k prosperitě, který není žádným vyhraněným asociálem, který se sice tak nějak trochu zapletl za minulého režimu (ale kdo z nás se nějak nezapletl, že ano), který má sice momentálně nějaké potíže s Bruselem (ale co je nám nakonec do těch zatracených byrokratů v tom dalekém Bruselu, není-liž pravda).

    Takže - která z těch dvou morálek má teď být tím jedině platným kritériem?... Pan Nushart má v každém případě pravdu, že tato záležitost není nijak jednoduchá; a že národ je v každém případě stále ještě hluboce rozpolcen na dvě části, z nichž každá tu morálku chápe zcela jinak.
    + Další komentáře