Vzpomněl jsem si po vyhlášení volebních výsledků na jakousi pohádku, kde muselo prasknout několik obručí, aby byla princezna volná a země svobodná. Hnutí ANO sice české klání o křesla v Evropském parlamentu vyhrálo, ale jednadvacet procent není žádná sláva. První obruč rupla.

V preferencích zaměřených na národní volby má ANO až o deset procent víc. Proč, je jasné. Dnes oslovuje levicové voliče, kteří o evropskou integraci příliš velký zájem nejeví. Navíc je utvrzuje v názoru, že EU je bubák, před kterým je nutné Českou republiku ochránit. Přesto se Andreji Babišovi bok po boku se sdružením Milion chvilek po demokracii, pořádajícím protivládní protesty, podařilo zvednout voličskou účast o deset procent oproti roku 2014 a díky tomu být první na pásce.

Zatímco antibabišovský tábor to především v Praze a větších městech naházel TOP 09/STAN, Pirátům či ODS, premiér řečmi o další kampani proti němu na poslední chvíli přilákal k urnám aspoň část svých sympatizantů. Jinak hrozilo, že ANO spadne pod dvacet procent.

To už by byla událost, kdyby výsledek ANO začínal stejnou číslicí jako výsledek jeho vyzyvatelů! Každopádně tyto volby naznačily, že to není nereálné. Je jen nutné oddělit volební mechanismus od Babišovy štědré náruče.

Pomiňme teď, že skoro každou korunu ve výdajích ze státního rozpočtu si na něm koaliční ČSSD musí vydupat. Když už Babiš s ministryní financí Schillerovou pustí chlup, dokonale to prodá a sklidí sladké ovoce. Ne nadarmo disponuje špičkovými píáristy i vlivnými sdělovacími prostředky,

Když se volí Sněmovna, krajská či komunální zastupitelstva, volič ANO tuší, že za svůj hlas něco dostane, nebo že se aspoň k lepšímu změní jeho život. U evropských voleb není nic hmatatelného, co by Babiš mohl nabídnout. Méně uprchlíků? Vždyť u nás skoro žádní nejsou. Kvalitnější potraviny ze západu? Úplně by postačilo méně mouky v párcích a více v pečivu z produkce firem, které Babiš zaparkoval do svěřenského fondu…

ANO do značné míry těží z toho, že vládne v době hojnosti a prosperity. Ustojí ale i krizi, kdyby se rozhodla přijít? Nehrály by pak prim škrty a restrikce prosazované Schillerovou? Když se nedaří, to teprve nastává zkouška schopností politiků — manažerských i komunikačních.

Babišova šťastná hvězda nemusí svítit věčně. Potom se ukáže, že je obyčejný politik se všemi běžnými plusy a minusy, žádný superman. Jestli jej ale něco staví do pozice přítěže pro českou demokracii, je to opakovaně skloňované propojování moci politické, ekonomické a mediální. Není přece normální, aby většina námi spotřebovávané produkce masa a uzenin, pečiva či mléčných výrobků pocházela z holdingu, jenž se vrátí do Babišových rukou, jen co opustí vrcholnou ústavní funkci.

Již dnes se nám smazávají rozdíly mezi tím, co dělá Babiš byznysmen a co Babiš politik. „Já“ a „my“ volně střídá a zaměňuje, když mluví o restrukturalizaci Ostravska stejně jako o výstavbě syrské vesničky. Pochybnosti vzbuzuje i jím zvažovaný investiční fond, do kterého by přispívaly banky, ale dost možná i pojišťovny, penzijní fondy a další mocné společnosti.

Babiš svůj plán poodhalil 24. května v Lidových novinách. Banky, případně i další firmy, by posílaly peníze do nezávislého fondu, v němž by „neseděli politici, ale lidi, co rozumí investování“, a směřovali by prostředky na projekty z Babišova národního investičního plánu.

Omlouvám se, pokud se mýlím a slyším trávu růst, ale nefungovalo by to tak, že by politik Babiš objížděl republiku, sliboval prachy na školy, silnice, přehrady, domovy seniorů apod., a banky by je prostřednictvím fondu dodávaly? Nešlo by de facto o financování kampaně a projektů konkrétního politického hnutí, jež by tou dobou už bylo dokonale srostlé se státem?

Nebo máme jistotu, že by banky dobrovolně sypaly peníze do fondu, i kdyby zde vládli sociální demokraté s Piráty a Zelenými? Čím si máme být jisti ve státě, kde se před léty zjevil donedávna prý přísně apolitický mesiáš s miliardami na účtu a nyní vše předělává k obrazu svému?

Nejsme ale ani v Polsku, ani v Maďarsku. Pojistky demokratického právního státu tu fungují, včetně dvoukomorového parlamentu a nezávislých médií veřejné služby. K opanování republiky potřebuje Babiš voliče. Není divu, že byl — ač vítěz — po vyhlášení výsledků evropských voleb podrážděný. Ukázalo, že ne vždy a všude bude mít třicet procent.

Prostě jako politik je zranitelný. Má své slabiny a fanoušky, které rychle získal, může také rychle ztratit. Zvlášť pokud se najde někdo, kdo se s nimi naučí mluvit stejně pečlivě jako on. Andrej Babiš má kliku, že se zatím nikdo podobný nenašel.