Milion exekucí proti demokracii

Ondřej Novák

Voliče v regionech a jejich špatnou sociální situaci nepochopíme, dokud nezačneme kriticky hodnotit dvě nejdůležitější období od pádu komunismu — 90. léta a období od začátku poslední finanční krize po pád Nečasovy vlády.

Mezi nejjistější způsoby, jak dostat na běžné české demonstraci lidi opravdu „do varu“, patří 1) citát Havla, 2) citát Palacha, 3) citát Kryla, 4) varovat před návratem totality a 5) zanadávat si na StB a komunisty. Je to už součástí tradice, kterou si i čtvrt milionu letenských demonstrantů mohlo vychutnat plnými doušky.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

S mnohem chladnější odezvou se ale setkaly projevy v druhé polovině demonstrace, které se týkaly exekucí, ekonomických nerovností v regionech, nízkých platů a dravého kapitalismu, který ničí nejen česká pole, ale celou planetu. A když z reproduktorů zazněla slova o „minulých vládách, které stvořily Babiše“, na okolních tvářích byl jasně vidět zmatek a možná i chuť začít nesouhlasně bučet.

Projevy proti komunismu, StB a totalitě patří na demonstracích už ke koloritu. Stojí před námi i aktuálnější a naléhavější výzvy. Foto Štěpán Rožek

Přitom právě tyto palčivé problémy dnešní české společnosti jsou tím, co skutečně drží preference Andreje Babiše stabilně na úrovni kolem 30 procent. Z anket v jeho „voličských baštách“, kam se kolegové novináři začínají nesměle vydávat, můžeme snadno pochopit, proč je i navzdory svým kauzám stále tak oblíbený. Přidal několik set korun důchodcům, už se tolik nemluví o korupci (pomineme-li premiérovy kauzy) a dal lidem pocit, že i oni mohou ukousnout kus z koláče ekonomického růstu.

Reálně sice Andrej Babiš neovlivnil životního úroveň snad nikoho kromě zmíněných důchodců, ale to u volebních uren není podstatné. Chytrý marketing hnutí ANO dává lidem pocit, že staré časy skončily. A nelze se moc divit, že právě ty staré časy lidem v regionech nechybí. Když si třeba vzpomenu na dětství v „divokých a svobodných“ devadesátkách, spíš než tamagoči a walkmany mi vytane na mysli to, že jsem celý rok chodil do školy v jedné, maximálně dvou různých mikinách ze sekáče, protože když začali zavírat fabriky, na oblečení v dělnické rodině prostě nebylo.

Vzpomenu si chvíle, kdy čtyřčlenná rodina měla k obědu jednu plechovku guláše nebo lančmítu, když jsem se dozvěděl o mizejících podnikatelích, když jsme se v televizi dívali na reportáže o zkrachovalých kampeličkách, privatizačních fondech, vytunelovaných podnicích a o lidech, kteří byli několik měsíců bez výplaty. Dětem to ale bylo jedno, protože dokud jsme mohli běhat po lese a stavět hráze na (dnes už vyschlých) říčkách, svět byl v pořádku.

Příchod finanční krize v roce 2008 byl už o dost drtivější. Hlavně na Zlínsku, severní Moravě nebo v severních Čechách, kde už od 90. let byla v některých okresech stabilně dvouciferná nezaměstnanost. Kvůli špatným exekučním zákonům (a buďme upřímní, v řadě případů i nízké finanční gramotnosti) se začaly stovky tisíc lidí propadat do exekuční pasti. Do toho se kvůli reformám a nechvalně proslulým škrtům protrhla záchranná sít sociálního státu. Přitom právě těch pár stovek nebo tisíc od státu v řadě rodin znamenalo rozdíl mezi přežíváním a reálnou chudobou.

Vrcholem byl nakonec pád nenáviděné Nečasovy vlády, kterou, jak jsme se dozvěděli z odposlechů, řídila žárlivá milenka. Nastupující doba ekonomického růstu, který se sice velmi málo promítl do výplat, ale výrazně do nájmů, je už cukrová poleva na všem tom marasmu, který mileniálové ventilují sdílením nihilistických memes a článku ze serveru Prigl.cz o tom, jak se co nejdéle udržet na pracáku.

Varování před koncem svobody a demokracie v takové chvíli neobstojí. Proč by lidé měli chránit demokracii, když ta v kritické chvíli těžké finanční krize neochránila je? A proč by lidé měli bránit svobodu, když si v 90. letech musel každý tu svoji svobodu ubránit sám? Naše společnost za uplynulých třicet let vedle nebývalého růstu a rozvoje prodělala také celou sérii traumat.

Se starými ránami z dob před rokem 1989 se snažíme vyrovnat dodnes. Ty čerstvé jizvy ale raději neotevíráme. Přitom právě svou čerstvostí jsou pro společnost mnohem bolavější a ovlivňují dnešní českou politiku podstatně víc, než si řada politiků a také voličů demokratických stran odmítá připustit.

Kritizovat dobu před rokem 1989 je v pořádku a zločinnost tehdejšího systému si musíme připomínat. Jakmile ale někdo začne kritizovat excesy posledních třiceti let, jako by ve vzduchu náhle visel strach ze zpochybnění správnosti demokratického vývoje. Strach z revizionismu, paradoxně tak typický spíš pro nesvobodné režimy vlády jedné strany. Přitom pokud nezačneme kriticky hodnotit uplynulých 30 let, a to zejména devadesátá léta, dobu od začátku finanční krize do pádu Nečasovy vlády, nepochopíme, proč a kam dnešní Česká republika směřuje.

    Diskuse
    PT
    June 25, 2019 v 12.27
    Děkuji panu Novákovi,
    za brilantní a hlavně holistickou úvahu! Jen pište dál a častěji!
    HZ
    June 25, 2019 v 12.59
    Vzpomenu si chvíle, kdy čtyřčlenná rodina měla k obědu jednu plechovku guláše nebo lančmítu...
    Možná jsou takové rodiny i dnes, ale vzhledem k tomu, že to uvádíte jako negativní příznak poměrů v devadesátých letech, zřejmě se domníváte, pane Nováku, že jsme od těch dob pokročili k poměrům lepším.
    Zeptejte se pamětníků o pár let starších. Potvrdí vám, že v jejich dětství /poklidné osmdesátky/ byla takováto životní úroveň naprostá normálka, pokud rodiče nepatřili k privilegovaným. Stížnost na materiální bídu v divokých devadesátkách je z jejich perspektivy směšná.
    Kritika všech poplyšákových vlád je potřebná, o tom žádná.
    PK
    June 25, 2019 v 13.11
    Víte, jaký je teď hlavní argument
    koblihářů proti protestujícím? Tento:

    "Máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli, tak co by ještě chtěli".

    To jsou paradoxy, že.

    (Tedy kromě toho, že navrhují použít i další argumenty, jako vodní děla a tak.)
    JK
    June 25, 2019 v 13.50
    Ano
    V r. 1938 se v českém dolíku a moravských úvalech bojovalo proti pohrobkům c. a k. monarchie, v r. 1988 proti třídním nepřátelům, v r. 2019 proti komoušům a estébákům.

    Nic jsme nezapomněli a nic jsme se nenaučili.

    PK
    June 25, 2019 v 15.8
    Jinak pokud jde o ty exekuce
    Nějak jsem nepochopil, co tím autor chtěl říci.

    Doufám, že ne, že by exekuce nějak hovořily ve prospěch současného zemanovsko-babišovského establišmentu. To doufám, že opravdu ne.
    Autor článku má v prvé řadě naprostou pravdu v tom, jak ukazuje, že tyto demonstrace a manifestace v naprosté jejich většině sklouzávají ke zcela povrchnímu chápání věcí. Jak on to předestřel, hlavní věcí je "citovat Havla, Palacha, Kryla" - a shromážděný zástup spolehlivě propuká v extázi. Ale jakmile přijde řeč na hlubší, serióznější témata - dav ztrácí zájem, něco takového mu není dostatečně "sexy".
    Shromážděný dav propuká v extázi...kritici si dělají poznámky.
    Já se pamatuju na pohoršení moralistů, když si Václav Malý dovolil navést dav, aby volal "Podívej se, Gusto, jak je tady husto!"
    A hlubší, serióznější témata? Asi tenkrát taky zazněla. Nicméně památný úspěch mělo spontánní skandování "Co jste měli?", které bylo reakcí na sdělení Jiřího Rumla, že obědval ještě na Ruzyni.
    Největší rozdíl, který mluví v neprospěch včerejška, je fakt, že Václav Havel byl geniální dramaturg, což se projevilo ve volbě a pořadí řečníků. To nikdo nedokáže překonat.
    JK
    June 25, 2019 v 19.55
    Heleně Zemanové
    A jste si jista, že dramaturgie v listopadu 1989 bylo to, co rozhodlo o výsledku tehdejšího převratu?
    HZ
    June 25, 2019 v 21.46
    Jsem si jistá,
    že jsem nic takového netvrdila.
    JK
    June 25, 2019 v 22.8
    Heleně Zemanové
    V tom případě nechápu, proč je pro Vás ta dramaturgie tak důležitá...
    + Další komentáře