Zatímco na gigantickou červnovou demonstraci Milionu chvilek pro demokracii organizátoři Jaroslava Hutku nepozvali, nyní změnili názor. Písničkář spojený na věky věkův nejen s událostmi roku 1989, ale především písní Náměšť podle svého rozpisu koncertů na očekávané sobotní manifestaci vystoupí. Po třiceti letech bude opět hrát před demonstrující a přinejmenším částečně zaplněnou Letnou.

Jde o jeden ze symbolů, kterých bude plno. Výročí útoku represivních složek na studenty, jenž přirozenou posloupností vedl k sametové revoluci, nepůjde přehlédnout, ani kdyby si člověk obalil hlavu obří koulí vaty a zavřel se do sklepa.

Navzdory tomu, že Hutka avizoval aktualizaci ikonické Náměšti pro novou dobu a staronové publikum, většina oslav a připomínek devětaosmdesátého se ponese v duchu její původní verze. Odmyslíme-li si nejapné pokřikování autoritářů a hemžení zmatených mužů typu Miroslava Sládka, zavládne snaha o rozprostření atmosféry univerzálního demokratického občanství, lidskosti a úcty ke svobodě a právu.

Navzdory tomu, že zcela uznávám tezi Náměšti, podle níž jsou nejkrásnější usměvavé tváře, rád bych předem poukázal na příčiny toho, proč bude ve stinnějších koutech listopadové atmosféry číhat pocit nepatřičnosti a možná i hrozby. Ten se nedočká přesného pojmenování, ale bude citelný. Jeho drápky se zatnou do nostalgie a nezbaví se jich ani to, že odvážnější z post-sametových řečníků zmíní, že posledních třicet let provázely jisté potíže, jako je epidemie exekucí, privatizační rozkrádačky, exploze rasismu či stále těžko pochopitelná skutečnost, že má část občanů skutečně ráda Miloše Zemana a pokládá za důvěryhodnější Parlamentní listy než Českou televizi.

Předežeňme nevyhnutelnou vlnu poukazů na potřebu slušnosti v politice, chození k volbám a obraně před dezinformacemi. Mýtus sametu a jeho rozporuplnost je zapotřebí rozložit a důkladně číst, klidně skrze text zmíněné Náměšti. Třicet let je totiž už pořádné výročí, za kterým zcela přestanou dávat smysl výmluvy na to, že se Česká republika nachází v procesu transformace, jenž zde dlouhodobě slouží jako vytáčka pro analytickou slepotu.

Pět sametových hodnot

Hutkova Náměšť vznikla roku 1973 jako hymna festivalu svobodné kultury, jež se měl konat (ale v důsledku normalizační represe nekonal) u Náměšti na Hané poblíž Olomouce. Písničkář ji složil ve snaze shrnout základní morální hodnoty člověka a přiznává, že se jednalo o jeden z nejtěžších textů, co kdy napsal. Pět čtyřverší totiž zahrnuje takovou univerzální morálku v podobě úcty ke svobodě, lásce, člověku, pravdě a víře. Ta byla v marasmu tuhé normalizace sama o sobě revolučním činem, a Náměšť se tak přirozeně rozšířila společností natolik, že když ji Hutka krátce po návratu z emigrace zpíval na zaplněné Letné roku 1989, lidé se k jeho překvapení k písni houfně přidali. 

Krásný je vzduch, krásnější je moře

Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější, usměvavé tváře

Pevný je stůl, pevnější je hora.

Co je nejpevnější, co je nejpevnější, ta člověčí víra.

Pustá je poušť i nebeské dálky.

Co je nejpustější, co je nejpustější, žít život bez lásky.

Mocná je zbraň, mocnější je právo.