Stupňuje se mi zmatek v hlavě, když sleduji, jak komunisté, od kterých bych podle jejich zakladatelů čekal proletářský internacionalismus, při každé vhodné příležitosti hájí to, co se jim jeví jako národní zájmy. Mate mne, že podporují ruský autoritativní, imperiální a klerikální režim.

Evropský typ sociálního státu, založený na kompromisu liberálních a sociálních programových bodů, by pro komunisty mohl a měl být nedostatečně sociální. Jenže oni obdivují nejdrsnější asociální kapitalismus v Číně (asi proto, že ho nastolili jejich kolegové). Nerozumím Jiřímu Dolejšovi a už několikrát jsem v diskusi hájil socialistickou samosprávu pracovníků proti jeho pojetí, které mi připadá víceméně neoliberální.

Dlouhodobě v preferencích i různých volbách vítězí politické hnutí, jehož majitelem je miliardář. Vypadá to na to, že oligarchu dnes podporují nejvíce voliči sociálně slabí, starší, manuálně pracující, z menších sídel, z regionů odlehlých od center, tedy voliči přirozeně levicoví. Proč přestali být vzácným pokladem stran prý levicových?

Jednají voliči ANO sebezáhubně? Vládce mohutného ekonomického, politického a mediálního impéria nechává svou hlasovací mašinérií schvalovat opatření, která chudším vrstvám usnadňují život. Nic naplat, že to můžeme nazvat kupováním voličské přízně. Lidé už nemusí přecházet nemoci, studenti a s nimi my senioři jsme si vydechli v souvislosti s levnou dopravou a s růstem důchodů (které ovšem i tak zůstávají na hanebně nízké úrovni).