Děkuju za rekapitulaci dosavadní politické kariéry Antonína Staňka. Přečetla jsem si rozhovor s ním ve čtvrtečním Právu a podle něj se zdá, že Staňkova slabá povaha je doprovázena i poněkud pokaženým charakterem. V rozhovoru vypouští věty, které nijak neodkládá a kterými vzbuzuje neodůvodněné podezření vůči některým postupům a situacím, například v Národním divadle. Jeho ješitné pobrukování o tom, jak v něho umělci našli důvěru, svědčí nejen o malé znalosti problematiky, ale také o malé soudnosti. Navíc nemluví pravdu, například v tom, že obyčejný člověk nemá na vstupenku do Národního divadla - existuje rozmanitý systém slev a nabídek, aby se do ND opravdu dostal každý, kdo má o divadelní umění zájem. Vedení rozhovoru ( František Cinger) ovšem také není nestranné, v otázce padne třeba expresivní výraz "zoufalství umělců", přičemž se už několikrát na téma ND zveřejnilo, že jde jen o některé umělce jen z jediného - operního - tělesa, v případě jiných umělců ( z činohry a baletu ) jde o zcela jiný postoj. A.Staněk vypouští z úst polopravdy nebo i nepravdy, ačkoliv ví, že věc se má jinak nebo je přinejmenším složitější, vyloženě se vyhřívá na výsluní nespravedlivě odvolaného spravedlivého, chvástá se, jak zvládl vypsat výběrové řízení na ředitele Národní galerie, mluví o dotačních komisích ( neplete si je s grantovými?) - prostě nic v tom rozhovoru není konkrétní ani věcné. Je mi líto, že ze strany A.Staňka se otevřel v těle sociální demokracie pohled do hluboká díry sebestředné nekompetentnosti. Přičemž zrovna v této straně jsou stále ještě lidé, kteří by byli na ministerstvu kultury schopnější, jen se nehodí do Babišovy vlády.