Vysoká politika není nic pro slabé povahy
Lukáš JelínekKde se stala chyba? Do letoška byl Antonín Staněk šťastný muž, který přes průběžné neúspěchy vytrvale stoupal vzhůru. Dala vysoká politika průchod jeho pravému já, anebo jej semlela jako spoustu nepřipravených jedinců před ním?
Spadnout rovnýma nohama do politiky, do prostředí intrik, podrazů, klientelismu, a nezlámat si přitom vaz, to dokážou jen silné povahy.
Plete se Jindřich Šídlo, který považuje v případě Antonína Staňka obhajobu magisterské práce na téma „Odměňování v podmínkách přestavby hospodářského mechanismu“ v roce 1990 za Staňkův pech. Není to naopak štěstí, že jej s ní neposlali k šípku? Později se ze středoškolského pedagoga stal docent a proděkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Vydobyl si solidní akademickou pozici, která je zaručeně atraktivní pro stranické sekretariáty i pro voliče.
Do sociální demokracie vstoupil Staněk v roce 2001, ve svých pětatřiceti letech, zřejmě po důkladném zvážení. Vládl Zemanův kabinet, byť tenkrát už za masivních protestů proti opoziční smlouvě ČSSD s ODS. Staněk to vzal zvolna od komunální politiky ve svém bydlišti přes neúspěšnou kandidaturu do olomouckého zastupitelstva v roce 2006. Podařilo se mu to až o čtyři roky později. Vedle toho v letech 2008 a 2012 neúspěšně kandidoval do krajského zastupitelstva. Nevzdával to, byl vytrvalý.
V roce 2014 už na něj ČSSD vsadila coby na lídra olomoucké kandidátky. Skončil s ní druhý, i tak byla ale jeho cílevědomost odměněna. Podařilo se mu dát dohromady koalici proti vítěznému hnutí ANO — Andrej Babiš tehdy prskal vzteky — a stát se primátorem. Tím si upevnil i partajní pozici a dostal se do předsednictva ČSSD. Varovné mohlo být pro jeho spolustraníky, když dvakrát přecenil síly na oranžové půdě: v roce 2016 drtivě prohrál v boji o křeslo stranického předsedy a o rok později až na poslední chvíli vycouval z kandidatury na místopředsedu.