Vysoká politika není nic pro slabé povahy

Lukáš Jelínek

Kde se stala chyba? Do letoška byl Antonín Staněk šťastný muž, který přes průběžné neúspěchy vytrvale stoupal vzhůru. Dala vysoká politika průchod jeho pravému já, anebo jej semlela jako spoustu nepřipravených jedinců před ním?

Spadnout rovnýma nohama do politiky, do prostředí intrik, podrazů, klientelismu, a nezlámat si přitom vaz, to dokážou jen silné povahy.

Plete se Jindřich Šídlo, který považuje v případě Antonína Staňka obhajobu magisterské práce na téma „Odměňování v podmínkách přestavby hospodářského mechanismu“ v roce 1990 za Staňkův pech. Není to naopak štěstí, že jej s ní neposlali k šípku? Později se ze středoškolského pedagoga stal docent a proděkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Vydobyl si solidní akademickou pozici, která je zaručeně atraktivní pro stranické sekretariáty i pro voliče.

Do sociální demokracie vstoupil Staněk v roce 2001, ve svých pětatřiceti letech, zřejmě po důkladném zvážení. Vládl Zemanův kabinet, byť tenkrát už za masivních protestů proti opoziční smlouvě ČSSD s ODS. Staněk to vzal zvolna od komunální politiky ve svém bydlišti přes neúspěšnou kandidaturu do olomouckého zastupitelstva v roce 2006. Podařilo se mu to až o čtyři roky později. Vedle toho v letech 2008 a 2012 neúspěšně kandidoval do krajského zastupitelstva. Nevzdával to, byl vytrvalý.

V roce 2014 už na něj ČSSD vsadila coby na lídra olomoucké kandidátky. Skončil s ní druhý, i tak byla ale jeho cílevědomost odměněna. Podařilo se mu dát dohromady koalici proti vítěznému hnutí ANO — Andrej Babiš tehdy prskal vzteky — a stát se primátorem. Tím si upevnil i partajní pozici a dostal se do předsednictva ČSSD. Varovné mohlo být pro jeho spolustraníky, když dvakrát přecenil síly na oranžové půdě: v roce 2016 drtivě prohrál v boji o křeslo stranického předsedy a o rok později až na poslední chvíli vycouval z kandidatury na místopředsedu.

Staňkova hvězda stoupala rychle vzhůru, později se však tento rychlý vzestup ukázal jako nešťastný. Foto FB A. Staňka
×
Diskuse
AZ
August 2, 2019 v 11.07
Děkuju za rekapitulaci dosavadní politické kariéry Antonína Staňka. Přečetla jsem si rozhovor s ním ve čtvrtečním Právu a podle něj se zdá, že Staňkova slabá povaha je doprovázena i poněkud pokaženým charakterem. V rozhovoru vypouští věty, které nijak neodkládá a kterými vzbuzuje neodůvodněné podezření vůči některým postupům a situacím, například v Národním divadle. Jeho ješitné pobrukování o tom, jak v něho umělci našli důvěru, svědčí nejen o malé znalosti problematiky, ale také o malé soudnosti. Navíc nemluví pravdu, například v tom, že obyčejný člověk nemá na vstupenku do Národního divadla - existuje rozmanitý systém slev a nabídek, aby se do ND opravdu dostal každý, kdo má o divadelní umění zájem. Vedení rozhovoru ( František Cinger) ovšem také není nestranné, v otázce padne třeba expresivní výraz "zoufalství umělců", přičemž se už několikrát na téma ND zveřejnilo, že jde jen o některé umělce jen z jediného - operního - tělesa, v případě jiných umělců ( z činohry a baletu ) jde o zcela jiný postoj. A.Staněk vypouští z úst polopravdy nebo i nepravdy, ačkoliv ví, že věc se má jinak nebo je přinejmenším složitější, vyloženě se vyhřívá na výsluní nespravedlivě odvolaného spravedlivého, chvástá se, jak zvládl vypsat výběrové řízení na ředitele Národní galerie, mluví o dotačních komisích ( neplete si je s grantovými?) - prostě nic v tom rozhovoru není konkrétní ani věcné. Je mi líto, že ze strany A.Staňka se otevřel v těle sociální demokracie pohled do hluboká díry sebestředné nekompetentnosti. Přičemž zrovna v této straně jsou stále ještě lidé, kteří by byli na ministerstvu kultury schopnější, jen se nehodí do Babišovy vlády.
JH
August 2, 2019 v 15.42
Rovněž děkuji
za obšírné shrnutí pozadí kauzy. Opět to ukazuje, že Zeman nejedná z žádných vrtošivých impulzů, ale promyšleně, a jeho hlavním motivem je pomsta odpůrcům a odměna pomahačům. I ve světovém žebříčku nejpomstychtivějších státníků by se nepochybně umístil vysoko.