Průběh vládní krize, ve které vystupují tři aktéři — ČSSD, premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman, sledujeme již delší dobu. Nejslabší je v něm bezpochyby pozice ČSSD, která postupovala politicky naprosto chybně.

Antonín Staněk rozhodl v mimořádně citlivých personálních záležitostech bez dostatečné politické podpory své strany a načasoval tuto akci zcela nevhodně před evropskými volbami. Když už se tak stalo, měla se ČSSD za ministra buď jasně postavit, nebo se od jeho kroků distancovat přesvědčivými argumenty.

↗

ČSSD postupovala v krizi spuštěné personální výměnou na ministerstvu kultury od počátku chybně. Foto MK ČR

Místo toho jsme však byli svědky nejprve spekulativních individuálních útoků některých představitelů ČSSD (Onderka, Dolínek) na ministra kultury. Ty budily dojem, že tlak na výměnu v čele resortu je spíš záležitostí boje zájmových skupin uvnitř strany. Následně se distanc od ministra Staňka stal oficiálním postojem celého vedení ČSSD. Zdůvodňování nutnosti vyměnit ministra nikoliv na základě jeho faktických kroků, ale vágními formulacemi o uklidnění kulturní obce však působilo přinejmenším nepřesvědčivě.

Již skutečnost, že ČSSD se snaží vyměnit svého vlastního ministra poté, co provedl zásadní personální změny ve dvou kulturních institucích, je dosti pozoruhodná. ČSSD, oslabená dlouhodobým poklesem voličské přízně a vnitřními spory, v tomto směru patrně podlehla tlaku tzv. pražské kavárny, se kterou je značně spřízněn odvolaný ředitel Národní galerie Jiří Fajt.