Loni v létě sociální demokraté neúspěšně prosazovali na post ministra zahraničních věcí poslance Evropského parlamentu a vlivného stranického zákulisního hráče Miroslava Pocheho (ČSSD). Prezident Miloš Zeman si ale postavil hlavu, jeho nominaci razantně odmítl a svému koaličnímu partnerovi příliš nepomohl ani premiér Andrej Babiš (ANO), který se vůči Pochemu rovněž opakovaně vymezil. Čerstvý vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) tlaku Hradu a politického hnutí ANO nakonec ustoupil.

Dnes se zástupci nejstarší české politické strany ocitají v obdobné pozici, když se snaží dosáhnout změny v čele rezortu kultury a nahradit vysmívaného a kritizovaného Antonína Staňka (ČSSD) starostou Nového Města na Moravě Michalem Šmardou (ČSSD). Podle politologa Lukáše Jelínka ovšem tentokrát vycouvat nemohou. „Kdyby to udělali, byli by všem leda pro smích,“ vysvětlil Deníku Referendum.

Někdejší olomoucký primátor oznámil rezignaci na ministerské křeslo ke konci května. Hrad ovšem po Staňkově schůzce se Zeman oznámil, že prezident demisi nepřijal. Tento krok vysvětlil tím, že ministr v rezortu objevil závažná ekonomická pochybení a neměl by být za daná odhalení trestán a vyzýván k odchodu z funkce. Opozice obratem Zemana obvinila z porušování ústavních zvyklostí a Hamáček řekl, že požádá Babiše, aby tedy prezidentovi Staňkovo odvolání navrhl on sám.

Koaliční smlouva mezi politickým hnutím ANO a ČSSD uvádí, že ačkoli obě „strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat jmenování a odvolávání členů kabinetu, premiér musí pro každý takový krok hledat podporu příslušné koaliční strany, jejíž předseda může premiérovi podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu“. Babiš slíbil, že smlouvu dodrží. Poznamenal však, že nominaci Šmardy považuje za zvláštní s ohledem jak na jeho odborné kompetence, tak na skutečnost, že se dříve stavěl proti vstupu ČSSD do vlády.

Bude-li Zeman otálet, lze využít kompetenční žalobu

„Předpokládám, že celá věc nezajde tak daleko jako v případě Miroslava Pocheho a Andrej Babiš prezidentovi brzy sdělí, že na nominaci Michala Šmardy trvá. Miloš Zeman v takové situaci musí jednat dle Ústavy bezodkladně, což si jistě může vyložit různě. Ale pokud bude ČSSD na premiéra vyvíjet tlak, aby jejímu návrhu vyhověl, tak mu nezbude nic jiného než dál tlačit na prezidenta, nebude-li chtít riskovat rozpad vlády,“ načrtl pravděpodobný scénář Jelínek.

Dle jeho názoru je ovšem úspěch v politickém střetu s Hradem důležitý nejen pro reputaci sociálních demokratů, ale i pro samotného Babiše. „Je v zájmu jeho autority jako předsedy vlády, aby se složení kabinetu odvíjelo od jeho rozhodnutí a ne od libovůle prezidenta,“ pokračoval politolog s tím, že mezním nástrojem, kterým vláda disponuje, aby prezidenta dohnala k dodržování Ústavy, je kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu.

O možnosti podání takové žaloby, respektive zahájení sporu před Ústavním soudem o kompetenci státních orgánů hovořil naposledy před dvěma lety tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), když Zeman odmítal jeho návrh na odvolání Babiše z postu ministra financí. Bývalý předseda ČSSD ostatně využití kompetenční žaloby zmiňoval již v době sestavování vlády, kdy prezident váhal nad jmenování některých ministrů — konkrétně Jiřího Dienstbiera a Lubomíra Zaorálka (oba ČSSD).

Stane-li se nakonec Šmarda novým — a v tomto volebním období již třetím — ministrem kultury, čeká jej v čele rezortu spousta práce. Nejenže je třeba dokončit výběrová řízení na posty ředitelů Národní galerie a Muzea umění v Olomouci, které Staněk odvolal s krajně podezřelým zdůvodněním, ale také vyjednat zvýšení kapitoly ministerstva, aby odpovídala alespoň jednomu procentu státního rozpočtu bez započtení nákladů na správu církví. Mezi další úkoly, jež si žádají urychlené řešení, patří transformace a oživení Státního fondu kultury, předložení dlouho očekávaného zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře a novely zákona o ochraně památkového fondu.