Černý Petr — Antonín Staněk
Miroslav BalaštíkMinistr Antonín Staněk se zdiskreditoval natolik, že ať udělá cokoliv, budou jeho kroky v rámci kultury apriorně vnímány jako nedůvěryhodné a politicky motivované.
Antonín Staněk sám dost dobře neví, proč se stal ministrem kultury. V rozhovoru pro Deník N trochu udiveně odpovídá, že Jana Hamáčka zřejmě oslovily jeho olomoucké výsledky. „Jako primátor jsem měl na starosti odbor dopravy. Nejdůležitější projekt, který jsem připravil, bylo prodloužení tramvajové trati.“
Tato odpověď mimoděk poskytuje několik důležitých informací. Jednak, že „odbornost“ nominanta na post ministra kultury nehraje pro Jana Hamáčka žádnou roli a že kultura je pro něj zřejmě něco tak zbytečného a okrajového, že ji může řídit kdokoliv. A jednak, že Antonín Staněk chápe funkci ve vládě jako výsluhu či odměnu za svou práci a za služby, které poskytl těm, kdo ho do ministerského křesla nominovali. Není pak divu, že ji využil také jako kapitál, který lze zobchodovat s těmi, kteří ho v ní mohou udržet.
K tomu, aby člověk pochopil, že tím nejdůležitějším není za současné situace předseda vlády Andrej Babiš, natož stranický šéf Jan Hamáček, není třeba nijak bystrý mozek. Zato je třeba silný žaludek na to, aby se do takového „obchodování“ s funkcí ministr kultury pustil s komunisty a Milošem Zemanem.
Komunisté po volbách zjistili, že atmosféra ve společnosti ještě není taková, aby svou podporu vládě mohli vyměnit za významné posty ve státní správě. Pochopili však také, že v jejich pozici je mnohem výhodnější shromažďovat kapitál symbolický. Proto prosadili zdanění církevních restitucí a proto také využili ministra kultury, aby pokřtil pamflet Miroslava Grebeníčka pojednávající o ďábelské roli církve v našich dějinách.
Toto symbolické gesto, stejně jako ministrova podpora režimního komunistického básníka Karla Sýse na prezidentskou medaili za zásluhy, se přitom zcela cynicky obrací proti polistopadové kultuře a proti hodnotám, o něž se opírá nejen ona, ale zatím ještě i náš stát. Fakt, že kulturní sféra proti tomu nijak výrazněji neprotestovala, svědčí bohužel o tom, že do značné míry už okorala také ona.
Politické obchodování ministra kultury ale přináší i destrukci faktickou. To když podporu a vděk Miloše Zemana „směnil“ za odvolání Jiřího Fajta z čela Národní Galerie. Nešlo přitom o nic jiného než ryze osobní vendetu, která stála i za odvoláním ředitele Muzea umění města Olomouce Michala Soukupa, a Antonín Staněk ji vykonal prostě proto, že to udělat chtěl a že to udělat mohl.
Důsledky pro obě instituce, potažmo pro kulturu jako takovou, jsou v tomto pojetí politiky obchodu zcela irelevantní. Neboť v něm neexistuje odpovědnost za to, nad čím má jako ministr moc, ale odpovědnost k tomu, kdo má moc nad ním.
Tím hůře, bude-li mít jejich osud v rukou člověk, který se nebude rozpakovat to udělat, pokud se znelíbí jemu, komunistům, nebo Zemanovi. A tím spíše ne, že možnost něco prosadit je na takové pozici omezená, odpovědnost naopak vysoká a společenské renomé a platy mizivé. ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,"
A tak ono to s těmi platy a prestiží nebude tak zlé, bych řekl.
Obzvlášť po inovaci, kterou pan Fajt předvedl, kdy pro instituci, která ho zaměstnává a kterou vedl za solidní manažerský plat, ve svém "volném čase" pracoval bokem za 100.000,- měsíčně.
Tím nijak nezpochybňuji jeho odbornou způsobilost, ani v článku popsané neplechy...
Jen bych nepřeháněl.
P.S. A doufám, že to jmenování Onderky, stejně nevzdělaného jako Staněk, je jen vtip.
Máte pravdu, Fajtova smlouva byla přinejmenším špinavá ... ale to bohužel Staněk pokryl naprosto hloupým způsobem jeho odvolání.
A Zeman by byl při maximalizaci své moci mnohem omezenější, kdyby mu ČSSD pokažde nepodržela. Přece jen, je to vždy a zase Hamáček&spol., kteří okázale zmarňujíce předchůdci nahromaděný kredit ČSSD pomáhají udržení toho smutného diumvirátu.
V tomto článku:
https://www.info.cz/nazory/peripetie-okolo-stanka-hamacek-se-musi-dohodnout-se-zemanem-jinak-ministr-zustane-41677.html
poměrně renomovaný politolog, sociolog a publicista Vratislav Dostál rozvíjí teorii, že by měl předseda ČSSD Hamáček odvolání ministra kultury Staňka "předjednat" s prezidentem Zemanem, protože se mu může lehce stát, že ho neodvolá a (pokolikáte už) pěkně "podusí" sociální demokracii.
A nejen Dostál.
Článek 68 (5) české ústavy přitom zcela jasně říká: "V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů."
Víc "ostatní případ" než je odvolání ministra Staňka už neexistuje.
A ještě před pár lety by nikoho ani v nejdivočejším snu nenapadlo, aby předseda menší koaliční strany odvolání člena vlády "předjednával" (za zády předsedy vlády???) s prezidentem republiky. Naopak by všichni považovali za zcela jasné, že o tom bude Hamáček jednat s ministerským předsedou, protože to je vyloženě záležitost vlády a koaliční dohody, a jejich rozhodnutí prezident když tak jen formálně dle Ústavy posvětí.
Ale časy se evidentně mění a už nejde jen o mocenské ústupky Babiše Zemanovi směňované za skálopevnou podporu........... že prezident nemusí jmenovat nebo odvolat členy vlády se začíná brát za samozřejmost. Ústava neústava.
-----------------------------------------
Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal hudbu Pascala Dusapina
spotify:album:13agtu4Iibw8M2OhtghJU4
Neřekl bych, že se začíná brát jako samozřejmost, že prezident nemusí jmenovat nebo odvolávat členy vlády na základě rozhodnutí Sněmovny a premiéra -- stalo se samozřejmostí, že to neučiní lidé jako Miloš Zeman (a před ním v menší míře Václav Klaus). Asi nám kvůli takovým stvořením nezbude, než změnit ústavu.
Mimochodem, věc je ještě složitější, pokud jsem Staňka slyšel, on chce sám podat rezignaci. Kdyby na ni trval, prezident by ji musel přijmout anebo by se muselo jednat jakoby ji přijal -- ústava je v tomto případě docela jasná, Staněk nemůže být nucen k práci, kterou odmítl. Tudíž, pokud prezident odmítne a Staněk odmítnutí přijme, klesne tento nominant ČSSD zase o kus níž z hlediska důvěryhodnosti a ČSSD s ním.
Jiří Leschtina zde připomíná:
https://www.irozhlas.cz/komentare/antonin-stanek-ministr-kultury-demise-milos-zeman-prezident-komentar-leschtina_1905190629_gak
že už Václav Klaus premiéru Nečasovi rok blokoval odvolání pamětihodného ministra Dobeše. Prý díky tomu, že ústava prezidentovi neukládá termín, do kdy musí premiérovi vyhovět.
To ale samozřejmě není pravda. Existují nepsané ústavní zvyklosti, které jsou mírou politické kultury. V našem případě jednoznačně platí, že prezident by měl ministra odvolat "při nejbližší vhodné příležitosti". S přihlédnutím k tomu, že má prezident nějaký naplánovaný program, to reálně nemůže být dýl než měsíc.
V druhém plánu tahle ústavní zvyklost zajišťuje, že ústava není zaplevelená hromadami časových termínů a nemá tisíc stran a deset tisíc článků...
To že byl Nečas bačkora, krerá se Klause bála a neodvážila se ho pohnat k Ústavnímu soudu, a to, že je Babiš Zemanovi zavázán a Hamáček se ho taky bojí, na tom nic nemění.
Je to jak říkáte - pokud ministr sám rezignuje nebo pokud ho chce předseda Hamáček odvolat, měl by to projednat s ministerským předsedou Babišem a po dohodě to předložit prezidentu, který by to v řádu týdnů měl potvrdit a ministra odvolat.
Žádné "předjednávání" ani handrkování se o tom, že by snad prezident ministra odvolat nemusel --- to nemá oporu v ústavě a je to svévole. Nic víc.
Nicméně pokud tuto svévoli začneme všeobecně považovat za normu, normou se stane...
---------------------------------
Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal moderní klavírní hudbu Camdena Reevese.
spotify:album:2SASiHCJGbXRSJvaFFKl4h
„Je skutečně věcí prezidenta, jak se k rezignaci postaví. Povinností člena vlády je vládnout. Takže si neumím představit, že bych měl balit kufry a nechat ministerstvo bez řízení.“
je skutečně kuriózní.
(nehledě na právní svéráz tohoto názoru)
Celé to působí dojmem "předjednání" se Staňkem a že Miloš Zeman chce definitivně skrze tuto loutku stvrdit to, co načal Klaus a on přiživil nejmenováním Pocheho (ne že bych to nevítal): že prezident bude rozhodovat o jmenováních a odvoláváních ministrů a ministerský předseda bude odsouzen do role žadoníka a tanečníka mezi vejci...
Moc, moc, a ještě více moci, to Miloši Zemanovi nikdy nebylo cizí...
Prostě bylo by dobré, kdybychom mohli věřit, že po Zemanovi už nepřijde nikdy prezident, který bude "tvořivě interpretovat ústavu". Prozíravější ovšem bude, pokud svěříme jmenování členů vlády předsedovi Senátu -- nikoliv proto, že by se jím nemohl stát zlovolník nebo dobytek, ale protože ho může Senát volat k odpovědnosti -- a jmenování profesoru a rektorů ministrovi školství. U několika dalších prezidentských pravomoci stačí dodat "neprodleně, nejvýše však do dvou měsíců".
A co se týče Staňka -- on je sice omyvatelný, ale pochybuji, že by se o Zemanem nepřijatou rezignaci dokázal opírat déla jak do vánoc.
Prezident získal přímou volbou neuvěřitelně silný mandát a své pravomoci bude do budoucna spíše posilovat, rozhodně ale o žádné nepříjde...
A neřekl bych, že se jedná o sny. Jedná se o možný politický program jak pro starou pravici, tak pro Piráty a pro případnou novou sociálnědemokratickou stranu. Ano, je to výhled na deset let, protože napřed musí ta sebranka, která ČSSD ovládla, definitivně zkrachovat, ale to je zjevně otázka času.
Až začne náš přímo volený prezident přicházet o pravomoci, pošlu vám láhev dobrého tokajského...
Jinak se spíše obávám, že přeceňuji revitalizační schopnost politických stran. Živí jsou jen Piráti (a ty podle všech dosavadních zkušenosti čeká krize růstu), ODS je sice růžolící a v neustálém pohybu, ale to oboje bývají také přiznaky delíria, ČSSD je politická zombie, ANO není politická strana a zbytek ani nestojí za zmíňku.