Zdánlivě se nic neděje. Ale poslouchejme trávu růst. Pouze suše konstatovat, že nějaké politické strany se u nás rozcházejí a jiné naopak sbližují či že se konkrétní figury šibují odněkud někam, nestačí. Ve skutečnosti můžeme z drobných kamínků poskládat mozaiku, z níž už bude patrné, že se česká politika postupně proměňuje.

Vezměme si třeba ODS. V posledních měsících působí jako usedlá konzervativní strana evropského střihu a s vcelku proevropským směřováním. Vybočují jen jedinci typu Jaroslava Kubery. Nedávno pak byl vyloučen Václav Klaus ml., jenž se rétorikou blíží extrémní pravici. Předseda Petr Fiala i další špičky se tváří, že nový politický projekt, který Klaus chystá, občanské demokraty neohrozí a bude spíš lovit v řídnoucím rybníku Tomia Okamury.

Třeba to tak bude. Ale úplně jistý bych si tím nebyl. Značka Klaus plus protievropská nebo protiinkluzní stanoviska mohou řadu občanských demokratů oslovit. Klaus tvrdí, že má příznivce mezi poslanci (Zuzana Majerová Zahradníková už ODS opustila), ale hlavně mezi senátory. Tam se to jenom hemží uctívači Klause staršího.

Kolik lidí s mandátem čerstvá strana ODS uzme — v parlamentu, v krajských a obecních zastupitelstvech? A jak s tím Klaus naloží? Zkusí spojit radikální síly, ať už s SPD, nebo bez ní?