Když Václava Klause ml. vyhodili z ODS, zařekl jsem se, že o tom nebudu psát. Celá aféra až moc nápadně poukazovala na rafinovaný Klausův kalkul zviditelnit se v předvečer založení nové ultrapravicové strany. A něčemu takovému jsem reklamu dělat opravdu nechtěl.

Nicméně s mediální gramotností (kterou ostatně Klaus neuznává) je česká veřejnost dost na štíru a je docela možné, že po neúspěchu Okamury, Vandase, Konvičky či Robejška bude Klausova partaj další „alternativa, které má smysl hodit hlas“. A je mou morální povinností se veřejně ozvat, když někdo veřejně lže, neřkuli za naše peníze.

Je třeba uznat, že Klausovy články jsou geniální. Kolikrát jsem slyšel z úst rodičů či přátel „Četls nového Klause? To je tak přesné!“ Ano, ty informace v jeho textech do sebe tak krásně zapadají. Jak by taky nezapadaly, když jsou vymyšlené! Klausova propaganda totiž umně míchá dezinformace, ideologický balast a neexistující fakta tak, že pod jeho články by se podepsal každý.

Zkusmo jsem si přečetl Klausových několik posledních článků z jeho blogu. Jen tak, pro analýzu. A vyšlo mi zajímavé zjištění. Klaus lže, překrucuje či dezinterpretuje v naprosto každém z nich. A přesto mu to jeho fanoušci žerou.

Lež jako vrata je například v článku Homo adopce z 1. dubna 2019 (šlo-li o apríl, omlouvám se). Klaus odmítá adopci dětí homosexuálními páry a jako důvod uvádí, že v rámci velkého počtu žadatelů o adopci není možné dítěti upřít právo na matku a otce. Jenže situace je ve skutečnosti přesně opačná . Žadatelů je nedostatek a možnost adopce homosexuály by tento nepoměr alespoň částečně vyrovnal.

Další, podle mého vědomou lež, vypustil Klaus 18. března v článku Suverenita České republiky. Na obranu svého skandálního výroku o židovských transportech tvrdí, že 57 procent zákonů jsou pouze implementací nařízení EU (toto číslo pak dále v článku zaokrouhluje na 60 procent). Kritizuje, že poslanci jen formálně zvedají ruce, protože hlasovat proti vlastně ani nemohou.

Opět jedna lež za druhou. Hoaxy o bruselské totalitě se začaly objevovat už v roce 2015 (šiřitelem byl například Bohumil Pečínka z Reflexu) a podle tehdejšího vedoucího zastoupení Evropské komise v České republice šlo o takzvaný Delorsův mýtus. Jacques Delors, významný předseda Evropské komise, totiž v 80. letech prohlásil, že do roku 2000 bude 80 procent domácí legislativy evropského původu. Co na tom, že se jeho predikce nevyplnila a podle akademických zdrojů se toto číslo pohybuje mezi 30—40 procenty. Demagog tento fakt velmi rád opomene.

Neméně podstatným nesmyslem je tvrzení, že poslanci pro evropské zákony jen formálně zvedají ruce. Pokud by si totiž Klaus evropskou legislativu pořádně prostudoval, zjistil by, že i evropské zákony dávají národním parlamentům poměrně velký prostor k úpravě dle vlastních sociokulturních zvyklostí a ekonomických či třeba geografických podmínek. To, že poslanci o eurozákonech nediskutují, spíše svědčí o nízké kvalitě jejich práce.

Lži v Klausových článcích se tedy dají poměrně dobře doložit odkazem na zdroj. Co je ovšem pikantnější, je Klausova naprostá názorová nekonzistentnost, kdy jeden článek vyvrací druhý. Kauza, kdy se Klaus coby autentický pravičák vždy hájící posvátnost soukromého vlastnictví rozhodl cenzurovat obsah soukromého webu Facebook, je známá.

Méně známé je už jeho lkaní nad nedostatečnými dotacemi pro Klub českých turistů (Turisti a gender, 8. dubna), jako kdyby si snad KČT na svou činnost nemohl vydělat sám a v případě neúspěchu v souladu s tržními mechanismy svobodně zaniknout.

Pozoruhodný je také Klausův boj proti školským parlamentům, protože podle něj „škola nic demokratického není“. Proč se potom Klaus ohání při svém xenofobním tažení „vůlí lidu“, když bychom vlastně politickou zodpovědnost za věci veřejné neměli v rámci primárního vzdělávání vůbec pěstovat?

Když jsem dnes zabrousil na Novinky.cz a zjistil, že Klaus žádá o pomoc s názvem pro svou novou stranu, soudnost české veřejnosti mě uklidnila. Názvy jako Klaus Klaus Klan či Strana Svobodného Selského Rozumu mě utvrdily v tom, že česká veřejnost si i přes sugestivnost Klausových názorů uvědomuje jeho totalitní tendence vykazující prvky nacistické i bolševické ideologie. Jak ledová sprcha to pak byla, když jsem zjistil, že návrhy padaly zřejmě většinou nikoli od Klausových odpůrců, ale příznivců. Prý „ať se z toho kavárna třeba pos…“.

Tak uvidíme. Nová strana Václava Klause může být docela dobrým testem, jak moc jsou voliči v České republice hloupí.