Zaujal mě článek Václava Klause mladšího V autě (Novinky.cz) na populární téma. Výstižně popisuje všechny těžkosti různých administrativních procesů a opatření, které nás otravují a berou nám čas: „Když jste firma, zaměstnáváte na to armádu lidí, aby vás to neotravovalo, když jste malí — roste vám tep.“ Podle Václava Klause ml. nám auto jako tradiční symbol svobody pohybu dává možnost alespoň občas se ze jha byrokracie vymanit a ujet někam, kde jsme nedostižní.

Jenže ani to není podle něj možné, protože: „Roste počet semaforů, značek, zákazů, příkazů, zákeřných radarů. Nemůžete zaparkovat, i když je celá ulice prázdná, protože jsou tam nějaké zóny.“ Takzvaná opatření na zklidnění dopravy „nic nezklidňují — buzerují statisíce řidičů a ničí jim život; vyrábějí zácpy. Schválně, berou to ideologicky“.

Václav Klaus ml. konkrétně uvádí jedno takové opatření od starosty Čižinského z hnutí „Žít Praha 7“, který v Praze na Hlávkově mostě „vybudoval betonový zátaras, kde denně vystoupí pět lidí, a semafory. A už stojíte v zácpě,“ ačkoli dříve „jste projeli okolo Muzea a pak již jeli krásně sedmdesátkou na sever města, od Mostu Barikádníků bývala dokonce devadesátka“. A teď vinou Čižinského „stojíte v zácpě, desetitisíce lidí, co smrdí výfukama, ztrácí čas, co už mohli být doma s rodinou, roste jim tep. Tohle je dopravní peklo.“

Nedalo mi to, na Hlávkův most jsem se vypravil a přinesl si celý notýsek užitečných poznatků.

Tramvajová zastávka uprostřed mostu Na Štvanici vždy bývala, kolega Čižinský (jako místostarosta malého městečka ho snad mohu nazývat kolegou) ji na přání občanů pouze obnovil. Pěšky je Štvanice obtížně dosažitelná jak z karlínského Těšnova, tak zejména z holešovické Vltavské, odkud chodec musí projít labyrintem temných podchodů, kam bychom ani neměli vcházet — tak jsou ty prostory člověka nedůstojny a v koutech pokáleny. Jiný způsob, jak se dostat pěšky na most, ale není. Auto není na Štvanici kde zaparkovat.

Štvanice není pustý ostrov: Působí na ni I. Český LAWN — TENNIS KLUB PRAHA 1893, jenž má čtrnáct antukových kurtů, jeden hard court, deset krytých kurtů pro zimní období, restauraci s terasou, venkovní bazén, fitness centrum, regenerační linku, golfový simulátor… Štvanice je také oddechovým parkem pro přilehlé části Holešovic i Karlína. Ve Vile Na Štvanici hrají znamenité divadlo například soubory Divadlo Letí a Tygr v tísni, takže zvláště večer se od zastávky Na Štvanici valí desítky, ba možná stovky diváků, kteří potěšeni divadlem tramvajemi zase odjíždějí.

Dneska tam dopravní situaci komplikuje výstavba olbřímího kolektoru pod Vltavou, přímo Na Štvanici u mostu jsou dvě těžní věže. I vzhledem k zúžení vozovky kolega Čižinský chrání čekající na ostrůvku, jako slabší účastníky silničního provozu, betonovými svodidly.

Díky propojení nástupních ostrůvků pomocí přechodů mají chodci také možnost překonat most bezbariérově, jinak se musel most podejít za pomoci schodů (na straně Vily). Bez semaforů by čtyřproudovou komunikaci s hustým magistrálním provozem vůbec nebylo možno překonat. Ostatně všechna dopravní opatření nejsou nějakým ideologickým manévrem kolegy Čižinského vůči ODS či pravici vůbec, projekt nezávislých dopravních inženýrů schvaloval dopravní inspektorát.

Žádná sedmdesátka

Václav Klaus ml. naznačuje, že kdyby nebylo tohoto „šikanozního“ zátarasu uprostřed mostu, řidič by mohl dále volně sedmdesátkou. Pošel jsem tu trasu pěšky přes Bubenské nábřeží, Argentinskou ulicí k úpatí Mostu Barikádníků a shledal, že tomu tak není. Žádná sedmdesátka, motoristy čeká čtvero světelných křižovatek; a jedna semafory řízená křižovatka, doplněná přechody, by ještě měla přibýt přímo na Vltavské, u Elektrických podniků. To aby lidé nemuseli do těch hnusných podchodných labyrintů. Ona tam bývala. Kéž by se ji kolegovi Čižinskému podařilo obnovit, což by mohl ocenit i Václav Klaus ml. jako návrat k tradici, kdy nejdůležitějším pravidlem bývala přednost zprava, což myslím neideologicky.

Když jsem vycházel z podchodu směrem k Holešovické tržnici, mou náladu pronikavě zlepšil obyčejný Rom, Cikán, který kultivoval truchlivý hluchý prostor výstavkou několika desítek starých porcelánových hrnků, různě posbíraných ve veteši a na smetištích. Vedle nich vytvořil na betonu dva malé záhonky o několika decimetrech čtverečných, které osadil něčím, co teprve poznáme. Ze škaredého místa udělal docela pěkné, tak jsem mu přispěl dvousetkorunou, víc jsem u sebe neměl. Jeho expozice má ještě jednu zvláštnost — může ji vidět jenom ten, kdo projde tím hnusným labyrintem. Škoda, Václave!

Ještě jsem se šel podívat na můj oblíbený Libeňský most a musím konstatovat, že vedle impozantních kvádrovitých, hranolovitých a krychlovitých skleněných budov vypadá opravdu zuboženě.

Kolegovi Čižinskému, jenž ví, že chůze po Hlávkově mostě je vinou magistrály vždy tristní, se podařil ještě jeden husarský kousek: Od Holešovické tržnice se můžete do Karlína na Rohanský ostrov plavit přívozem se zastávkou na Štvanici. Linka P7 je součástí pražské integrované dopravy a plavba trvá asi šest minut. Je to nejrychlejší spojení mezi Holešovicemi a Karlínem! Škoda že naším městečkem protéká jenom potok.

Divím se, proč chytrý Václav Klaus ml. — matematik a znamenitý šachista — napsal tak nechytrý článek. Vysvětlení mám jen jedno — sepsal to tak hloupě schválně, bere to ideologicky.