ODS a politické dno

Jiří Dolejš

Nová volební vize ODS nepředstavuje promyšlený systém deregulací beroucí v úvahu zkušenosti z nedávné krize a pádu Nečasovy vlády, ale směs národoveckých hesel, strašení levicovým populismem a iluzí svobody, jak shrnuje Jiří Dolejš.

Minulý víkend se na pražských Vinohradech konala programová konference ODS, na níž strana představila svou volební vizi „Silný program pro silné Česko“. Zahrnuje 190 kroků, jež mají údajně zajistit více svobody tím, že umenší regulaci ve společnosti. Zcela nepřekvapivě je její součástí tradiční mantra o snížení byrokracie a daní. A samozřejmě slib zrušení Babišových kroků na ministerstvu financí, tedy především EET a kontrolních hlášení. To má ODS pomoci odrazit se od dna, kam se dostala po pádu Nečasovy vlády.

Odvody ze mzdy a DPH by ODS snížila, daně těch nejbohatších by ale nezvýšila. V podstatě se vrací ke své staré představě rovné daně z příjmů 15 procent z hrubé mzdy. Zdanit velký kapitál, velké majetky je pro ODS trest za úspěšnost. Největší omezení inkasa státu by bylo spojeno se snížením DPH. ODS už ale jaksi nepřipomíná, že tyto daně během nedávné krize zvýšila sama. Hlavně však není jasné, co s propadem daňových příjmů. A seškrtání odvodů by zase znamenalo výpadek v systémech veřejného pojištění.

Průběh konference ODS nabízel i určité ochotnické prvky. Mezi ně patřila scénka místopředsedkyně Udženiji nebo hlášky o snícím Babišovi, spícím Sobotkovi a pracujícím Fialovi. Foto FB A. Udženiji

Pokud ekonomika roste, snáze se slibuje a solidarita se zdá být méně naléhavá. ODS ale vlastně navrhuje ubrat z rozpočtových příjmů minimálně 80 miliard. Jak chce pak dlouhodobě udržet vyrovnané rozpočty? Jedině redukcí veřejných výdajů, jež může být v méně příznivých časech velmi bolestivá. Mezi předvolební lákadla má patřit i zrušení daně z nemovitosti, kterou inkasují obce, a také silniční daň. Inkaso majetkových daní je nízké, to by se ale dalo zvýšit progresí (vyšší majetkové daně znají přece i  v USA).

Kritika nepřipravenosti projektu EET zaznívala i od opozice zleva. Je však nejspíš kompetentnější nejdříve vyhodnotit, v kterých částech je nastavení nového systému nedomyšlené, než ho zase jen zrušit. Rozpaky budí i stanovení antikuřáckého zákona klíčovým programovým požadavkem. Ten je sice i podle mě velmi rigorózní, řešení se ale opět může skrývat v detailu. Obecně platí, že kompetentní regulace by měla být efektivní. Tímto se ale volební kafemlýnek ODS příliš netrápí.

Iluze živnostenského kapitalismu

ODS jde do voleb i s kandidáty za Stranu soukromníků. Skutečnou vizi proto možná supluje iluze o vzniku jakéhosi živnostenského kapitalismu, samozřejmě s vlastenčící trikolorou přes prsa. Nelze očekávat, že by věrozvěsti českého kapitalismu přiznali, že maloburžoa je velkokapitálem vykořisťován obdobně jako zaměstnanec. A že spravedlnost by vyžadovala důslednější zdanění právě velkých korporací a majetkových elit.

Průběh konference ODS nabízel i určité ochotnické prvky. K nim lze přiřadit nejen scénku o martyriu podnikatele na úřadě, kterou sehrála místopředsedkyně Udženija, působily tak i „hlášky“ jejich předsedy na téma „snící Babiš, spící Sobotka a pracující Fiala“. Z takového divadla už opětovné strašení nástupem komunistů těžko udělá opravdový „kasaštyk“.

Varování ODS před pádem na dno levicového populismu postrádá přinejmenším sebereflexi vlastního vládnutí v období 2006—2012. Přehlíží také fakt, že současná vláda je spíše středopravá a že je tu i levicová opozice. Svérázně působí i jakési trumpovské úsilí o „Czech first“. Tvůrci vize jsou si možná vědomi, že na staré programové triky už tolik lidí nenaletí, a tak to zkoušejí se hrou na patriotismus.

Pošilhávání ODS národovecky konzervativním směrem potvrzuje fakt, že na evropské úrovni spolupracuje s tuhými polskými konzervativci PiS. Bývalý předseda ODS Topolánek se před lety sešel i s představiteli extrémní Národní strany. A EU to během předsednictví sliboval osladit. Zakladatel ODS Václav Klaus se dnes nechává fotit s Marine Le Penovou podobně jako Tomio Okamura. To je ale spíš parodie na český zájem než cesta k silnému Česku.

ODS volí tuto cestu, jak se odrazit od svého dna, zřejmě záměrně. Sází na marketing pracující s národoveckými emocemi a s ideologickou paranoiou z čehokoliv levicového. Reklamní daňové pravítko jen oživuje staré návrhy. A postava Václava Klause mladšího je takovým symbolickým vyjádřením staro/nové ODS. Strany, která by chtěla opět vládnout, nejspíš jen s mnohem silnějším pravicovým Babišem, i když do něj nyní před volbami kope.