Občanští demokraté rádi zdůrazňují, že pod jejich vedením se naše země vydá na cestu na Západ, kdežto proradní socialisté — což jsou ostatně jen špatně zakuklení komunisté — nás chtějí pevně připoutat k Východu.

Pokaždé ve mně hrkne, když tato slova z úst můžu a žen s modrým ptákem na prsou slyším. Obvykle se mi vybaví scéna ze Sedláčkova Českého století, kdy Jaroslav Plesl v roli Václava Klause při pohledu na slavný plakát Občanské fóra „Zpět do Evropy“ říká: „My jsme přece pořád v Evropě, ne?“

Západ v pojetí občanských demokratů není nepodobný představám středověkých myslitelů o sluneční soustavě. Pod Západem si zhusta představují ničím nenarušovanou svobodu. Šmytec, tečka, vymalováno. Vědcům ze čtrnáctého století lze jejich mýlky odpustit. Byla jiná doba. O světě se mnoho nevědělo. Neznalosti představitelů české pravice jsou však zarážející. Nebude proto na škodu si zopakovat, co se pod pojmem Západ skutečně skrývá.

Mluvíme-li o Západu, obvykle máme na mysli robustní systém sociálního státu, progresivní zdanění fyzických i právnických osob, respekt a úctu k odlišnostem, politickou korektnost, genderovou senzitivitu, podporu občanské společnosti, udržitelnou energetiku založenou na obnovitelných zdrojích nebo důstojné ohodnocení práce.

Nevím, jak se občanským demokratům mohlo přihodit, že to nevědí. Na mysl mi přicházejí dvě vysvětlení. Možná všech patnáct tisíc členů strany v době, kdy se v hodinách vlastivědy probírají světové strany, ochořelo. Učivo si následně nedoplnilo. A teď si plete pojmy. Druhým důvodem neznalosti může být záškoláctví. Možná všichni houfně zatáhli školu a šli si raději dát cigárko.

Druhé vysvětlení považuji za pravděpodobnější, protože o hromadném onemocnění pravicově orientovaného žactva by se jistě dochovaly nějaké zprávy. Žijeme přece v moderní době plné snadno dohledatelných informací. O absentérství naproti tomu podávají zprávu pouze třídní knihy, které zatím zřejmě nikdo důsledně nezanalyzoval.

Občanští demokraté si tedy podle naší pracovní hypotézy pletou Západ s Východem kvůli záškoláctví a zálibě v kouření. Potvrzení ostatně přinesla i jejich nedávná programové konference. Následovníci sportovce Klause vyhlásili, že zruší — jak jinak než ve jménu svobody — zákaz kouření v restauracích a hospodách.

Svobodu umřít na rakovinu a být impotentní si vzít nedáme, znělo ze shromáždění. Nikdo nesmí být omezován. Všichni máme možnost volby. A ti, kteří v hospodách pracují, si přece také mohou svobodně zvolit hladovění na ulici, když se jim nebude pozdávat představa předčasné a bolestivé smrti. Západ, to je cigaretový čmoud, ucpané tepny a mrtvice.

Partaji kolem Petra Fialy bychom se však příliš hlasitě posmívat neměli. Mohlo by se totiž stát, že se její stávající vedení urazí, práskne dveřmi a řekne si, že všechny tyhle posměšky nemá zapotřebí. A za ním na svou šanci číhají jiní sekáči. Pomatenější, než ti dnešní. Nespokojí se s prachobyčejnou rakovinou. Přejí si, abychom se svobodně postříleli. Možná brzy budeme s jistou nostalgií vzpomínat na časy, kdy občanští demokraté byli jenom k smíchu.