Praha si konečně prošla tím, co je všude na světě před důležitým rozhodnutím běžným jevem: experimentálně proměnila na pěší zónu tranzitní dopravou přetížené Smetanovo nábřeží a začala veřejná diskuse. Ve svém příspěvku do debat bych se rád zaměřil na obavy, zda by zamezení tranzitní individuální automobilové dopravy Smetanovým nábřežím a přes Malou Stranu nezpůsobilo v centru Prahy totální dopravní kolaps.

Představa iniciativy Auto*Mat

Současný stav je takový, že podle údajů TSK po Smetanově nábřeží a Karmelitské ulici projede v pracovním dni dohromady kolem čtyřiceti tisíc aut. To podle některých názorů z těchto ulic dělá nezrušitelný průtah centrem. Já se domnívám, že to z nich dělá dopravní stoky v podobě, která je v historickém centru dlouhodobě naprosto neudržitelná.

Tři dosavadní víkendy, kdy bylo Smetanovo nábřeží proměněno v pěší zónu, prokázaly, že zhruba třetina řidičů projíždějících o víkendu přes Smetanovo nábřeží nezvládá respektovat doporučené objízdné trasy po magistrále a Strahovským tunelem. Prvotní poučení je zřejmé: zklidnění Smetanova nábřeží nebude dobře fungovat bez nalezení odpovídajícího řešení také pro druhý břeh Vltavy.

Bohužel nejsme ve státě, který by dovolil regulovat dopravu ve městech ekonomicky — nemůžeme tak aplikovat pozitivní zkušenost z Milána, kde zavedli mýto pro vjezd do historického centra.

Tamní řešení, které kombinuje poplatky a nízkoemisní zónu, funguje výtečně: rezidenti mají prvních čtyřicet cest v roce zdarma, dopravní obsluha má slevu a může do zóny v jednom dni vjet, kolikrát potřebuje, a příjmy z mýta jdou na posílení veřejné dopravy. Miláno tak v centru hlásí jak snížení emisí a smogových dnů, tak takřka naprosté vymizení dopravních zácp.

Pro takto elegantní řešení ale v Praze chybí především zákonná úprava a tak se musíme poohlédnout po jiných způsobech. Samozřejmě i tak s maximálním ohledem na tu část automobilové dopravy, která nevymizí — rezidenty, dopravní obsluhu a zásobování.

Z toho vyplývají i představy o řešení pro oba břehy. Kromě průjezdu tramvají bude nezbytné zachovat volný vjezd rezidentům, vozidlům taxi a zásobování. To, co se předběžně nazývá „pěší zónou", by tak bylo daleko spíš zklidněnou ulicí se slabým provozem nevytvářejícím příčnou bariéru, dovolujícím rozšířit a zatraktivnit prostory pro pěší, a umožňujícím posílit pobytovou kvalitu prostoru.