Když v říjnu 2010 zvítězili v pražských volbách ti, kteří si „vzali Prahu na triko“ s více než třiceti procenty hlasů a 26 zastupiteli, čekal jsem jistě nejen já, že se po osmi letech Bémovlády pražská radnice změní — a to navzdory likvidaci „menších“ kandidátek v důsledku účelového rozdělení Prahy na sedm volebních obvodů.

Přestože lídr ODS — z kouzelného Šťastného klobouku vytažený porodník Svoboda — chtěl s ex-guvernérem Tůmou chodit krást koně, dobře věděl, že by v této dvojici hrál při nejlepším druhé housle: ODS má v zastupitelstvu pouze dvacet členů. Zato ruka podaná vděčným soudruhům ze socdem, kteří získali čtrnáct křesel, mu zajišťovala zlatý řetěz na krku.

Vyšachovaný vítěz voleb TOP 09, i stejně rychle spoluhráči vyautovaný lídr sociálních demokratů Dienstbier, byli vytlačeni do opozice, Jiří Dienstbier poté znechuceně složil i mandát zastupitele. Zdeněk Tůma sice asi rok vedl finanční výbor, ale od voleb prakticky zmizel z veřejného dění — a ani v dnešní vypjaté situaci se veřejně neprojevil. Koalice odmítala TOPce přiznat pozici předsedy kontrolního výboru...

Jedinou alternativou by byla bývala okamžitá a velkorysá nabídka TOPky sociální demokracii, opepřená zatnutím zubů nad některými provařenými jmény z ČSSD. Tato koalice by ale byla bývala jako jediná mohla znamenat skutečnou změnu, a to v režii primátora Tůmy a většiny v radě pro TOP 09, která ale od počátku podléhala ideologickému klišé o nutnosti „pravicové koalice“ pro Prahu.

Na demonstrace proti koalici ODS — ČSSD na Mafiánském náměstí na podzim 2010 si dnes zřejmě nepamatuje asi jen čerstvě odvolaná radní Udženija a ex-primátor Svoboda, ohánějící se aktuálním „pučem TOP 09“ vůči ODS, aniž si připomínají rok a půl starý puč části ODS vůči sociálním demokratům.

Velká koalice se od počátku sice zaklínala protikorupčním étosem, ale mezi pravověrné zastánce post-Janouškovské „nové politiky“ ODS patřili pánové Hurda a Pecha proslulí z Prahy 3, exstarosta Prahy 8 Nosek či starosta Prahy 4 Horálek.

Primátora do ODS prý přivedl fantom Hrdlička, takže pro znalce zákulisí pražské politiky fakticky jen jedna parta kmotrů vystřídala druhou a přibrala si k očistnému procesu pány Březinu, Hulinského, Ludvíka... a posléze i znovu na milost vzatého Pocheho. Čtenáři DR nepotřebují „prokliky“ u každého z uvedených s výčtem jejich kauz, protože je za léta působení v pražské politice znají.