Máloco pozměnilo ekologické uvažování během minulé dekády nebo dvou tolik jako důraz, s nímž se začalo pohlížet na globální význam velkých měst. Dříve se se o nich uvažovalo spíše jako o místních správcích, kteří — snad kromě toho, že plánují silnice a řídí autoprovoz — víceméně naplňují politiku určovanou státem. Postupně však naznáváme, že radnice mohou mít silné postavení a dělat zcela svébytná rozhodnutí.

Města možná papírově spravují zanedbatelnou část zemského povrchu. Pokud ale je naší starostí to, čemu říkáme „životní prostředí“, najednou se ukážou právě města jako místa neopomenutelné důležitosti. Velká většina z nás v nich tráví velkou většinu svých životů. Katastry pětadvaceti největších českých měst tvoří tři setiny republiky, ale žije v nich 34 procent populace. Čistý vzduch a voda znamená pro miliony Čechů a Češek především čistý vzduch a voda ve městech; dokonce i většina našeho kontaktu s přírodou připadá na parky, zahrady nebo předměstskou zeleň.

Především jsou ale města klíčovým uzlem v metabolismu naší společnosti. Město není jenom geografický prostor. Tvoří ho také lidé, domácnosti a firmy, domy, továrny nebo auta. Městy v protéká té či oné formě velká většina energie, surovin a koneckonců i zboží, dodávaných z polí nebo lesů na venkově. A tím pádem i většina naší ekologické stopy.

Primátoři a radnice světových metropolí si postupně nacházejí způsoby, jak se prosadit. Krok za krokem se oprošťují od role pouhých vykonavatelů státní ekologické politiky a přicházejí s vlastními iniciativami, jež se naučily dívat se i za hranice katastru. V tuzemsku se patrně nejdál prozatím dostala Praha, když ve čtvrtek schválila svůj klimatický plán na příštích deset let. Je to, všechna čest, kus velmi dobře odvedené práce.

Plán počítá s tím, že v roce 2030 budou exhalace oxidu uhličitého nižší o 45 procent — ekvivalent dvouapůlnásobku všech aut, co jezdí po pražských ulicích. Největší část z poklesu má připadat na elektřinu. Magistrát chce vybudovat solární, vodní nebo plynové zdroje, které účetně nahradí veškerou elektřinu, která do Prahy teče z uhelných zdrojů. Na pražských střechách, fasádách, parkovištích a podobných plochách má vyrůst přes dvacet tisíc fotovoltaických elektráren.

Kromě toho město plánuje čistší výrobu tepla, energetickou renovaci budov a mýtné za vjezd autem do centra, nové cyklostezky či stromořadí, tisíce tepelných čerpadel, desetitisíce bytů v pasivních domech, 200 tisíc elektromobilů nebo půl milionu inteligentních elektroměrů. Některé projekty jsou rázu technických vychytávek — kaly z pražské čističky se budou používat k výrobě biometanu a odpadní voda tamtéž má dodávat teplo k vyhřívání nové čtvrti, která vznikne na místě bývalého nádraží Bubny.

Leitmotivem se asi stane Pražské společenství obnovitelné energie: prakticky družstvo provozovatelů mikroelektráren, které má společně financovat projekty, odebírat elektřinu a prodávat ji. Podobná společenství po Evropě původně zakládali vesměs sedláci, nadšení investoři nebo sousedé v obci. Kreativní skok na metropolitní úroveň je dobrou ukázkou, jak si velké město může najít nečekaný prostor.

Magistrátní plán je v dobrém smyslu rafinovaný. Disponuje tím, co se často nedaří strategiím, koncepcím a programům, jež vznikají na tuzemských ministerstvech. Kromě srozumitelné vize moderního městského metabolismu přichází také s promyšleným cílem i s propočteným praktickým obsahem: desítkami konkrétních opatření, dílčími kroky, náklady a financováním. Neříká pouze, co by rámcově chtěl, ale dodává také, kdo a jak to udělá, kolik to bude stát a z čeho se to zaplatí. Radní totiž měli dobrou ruku při výběru autorů plánu. Sestavili komisi městských úředníků i externích expertů a její řízení svěřili exministru životního prostředí Martinovi Bursíkovi. Volba šéfa, který má vzácnou kombinaci politického nadhledu, technického rozhledu, smyslu pro detail a manažerského tahu na branku, se viditelně vyplatila.

Během příštích let začne plán prokapávat do života jednoho a čtvrt milionu Pražanů. Magistrát si od něj slibuje, že ke konci dekády budou účty za energii ve městě o čtvrtinu nižší, než kdyby nic neudělal. Důležitější ale možná budou drobné změny, jež promění každodenní život. Solární panel na střeše a cyklostezka podél chodníku, pomaleji jedoucí auta na ulici před domem nebo meandrující potok v parku se podepíšou na osobní zkušenosti z města. A ta náš domov utváří možná nejvíce.