Bylo by pohodlné svést perly padající v této době z politiků na panující vedra. Když třeba šéf KSČM Vojtěch Filip hází okupaci Československa před padesáti lety na Ukrajinu, přičemž podle stejného mustru stojí za druhou světovou válkou Rakousko, nedělá to z úmorné okurkové nudy.

Schválně pomíjí, že za krutý jednadvacátý srpen můžou bolševici (v širokém slova smylu — netolerantních uzurpátorů moci). Filip prostě jen získal dojem, že dost bylo internacionalismu a přichází čas komunisty nacionalizovat. Pak se hlasy voličů, kteří loni přeběhli k Okamurovi, jen posypou...

Obdobný přístup předvádí Václav Klaus mladší v ODS. Ne snad, že by někdy byli občanští demokraté euronadšenci, nebo dokonce internacionalisty. Ovšem jeho sázka na izolacionalismus a uzavřenou společnost je obyčejný politický kalkul.

Dělá to ale mazaněji než jeho otec. Senior kázal, naparoval se, stavěl se na piedestal. Syn je antielitářský, ba plebejský. Mluví a píše, jak mu zobák narost, zdaleka nepůsobí jako mimořádně inteligentní jedinec s dráhou úspěšného učitele a manažera ve školství.

Předpokládá, že s maskou „muže z lidu“ bude přesvědčivější. Obávám se, že správně. Sám tu a tam pokývám šiškou nad nějakou jeho jednotlivou větou, zasměju se vtípku či bonmotu. Ve vytváření atmosféry je těžko překonatelný.

Pak už nesejde na věcných chybách, polopravdách nebo lžích. Na jedné straně je zastáncem přesnosti a faktů — to když jde o matiku (jak rád zkráceně píše). V dalších sférách je podle něj zjevně dovoleno cokoli.

Senior kdysi brojil proti „měkkým vědám“, rozuměj společenským. „Tvrdé vědy“ viděl v přírodovědě, technice a taky v rodné ekonomii — poněvadž ta nám to aspoň umí spočítat. Syn ze z toho poučil: v oblasti měkkých věd, ba politiky plave s lehkostí a s ničím si hlavu nedělá. Povoleno říkat a psát je sebevětší nesmysl. Máme přece fůru alternativních pravd, každý tu svoji.

Když Václav Klaus ml. na svém blogu zkritizoval české vojenské angažmá v Afghánistánu, v hrubých obrysech jsem s ním souhlasil. Mise je nebezpečná, neúspěšná, asi i poměrně nevítaná. Pokud chceme rozplétat bezpečnostní rizika, měli bychom začít na jiných adresách, v první řadě u sponzorů islámského terorismu. A pokud nám jde o „vývoz demokracie“, tak jen ukazujeme, jak jsme nepoučitelní.

Jenže Klaus, aby vykreslil obrázek až kýčovitě barvitý, neváhá věšet čtenářům bulíky na nos. Jako třeba, že v Afghánistánu nemá žádné vojáky ani Turecko, země s největší armádou v NATO. Je jich tam přitom na pět set.

Sotva se potkalo snění s realitou, začal to Klaus schytávat hlava nehlava, především z pravicových kruhů. Včetně ODS: kartáč mu dala i její bezpečnostní expertka Jana Černochová. Klaus se totiž nechová jako konzervativec starého střihu. Spíš je konzervativcem vzývajícím orbánovskou nacionální módu.

Vlnky v modrém moři ale ať si klidně šplouchají. Zajímavější je dát Klausovu lehkomyslnou práci s daty do souvislosti s jeho kritikou občanského vzdělávání na školách. Mládež podle něj nepotřebuje návod k hledání pravdy. Názor by si měla udělat sama. „Bude tam snaha vymývat dětem ve školách mozky, což už beztoho mnozí dělají, ale ne všude stejně intenzivně. Budou učit děti rozeznat „Fake news“, namísto toho, aby je učili o svobodě slova a toleranci jiných názorů,“ napsal Klaus.

V jeho světě by mu měl být tolerován názor, že v Afghánistánu Turci nejsou. A už vůbec „nepatří hrnout dětem do hlav jednoznačné „pravdy“ v tématech, kde si polovina národa myslí přesný opak než druhá polovina.“

Potíž je v tom, že žádná koncepce občanského vzdělávání nemíní dětem cokoli vtloukat do palic. Například v té vládní jde o schopnost analýzy a samostatného myšlení. Mimo jiné proto, aby budoucí generace rozlišily „fake news“, tedy i ty bulíky, které nám na nos zkouší nasadit Klaus.

Jak poznamenal Petr Honzejk v Hospodářských novinách, ideální koncepce podle Klause je neučit děti kritickému myšlení, ale šprtat matiku. Dodejme, že to je dokonalá cesta, jak shromáždit tupé stádo polovzdělanců.

Takoví si budou myslet, že všechno zlo — od normy na zahnutí banánů po uprchlíky — pochází z Bruselu, nechají se přesvědčit, že konfliktům a válkám nezabrání „nic než národ“, nebo že za naše národní muka mohou Ukrajinci.

Už kvůli Filipovi s Klausem občanské vzdělávání potřebujeme. Jinak se nám politici plácající páté přes deváté - v domnění, že kolem nás se rozprostírá „ring volný“, v němž lze používat jakékoli údery, klidně i pod pás - budou líhnout jak na běžícím páse.