Česká republika si za necelý měsíc připomene třicet let od událostí, jež vedly k sametové revoluci a ukončení více než čtyřicetileté vlády jedné strany. Co pro nás výročí znamená? Jak transformaci někdejšího Československa směrem k volnému trhu a demokracii západního stylu hodnotit? Nad těmito otázkami se zamýšleli hosté diskuse Velvet Capitalism, kterou v prostorách pražské galerie DOX zorganizovala Masarykova demokratická akademie, české zastoupení Friedrich Ebert Stiftung, Institut státu a práva Akademie věd a Nadace pro evropská progresivní studia.

„Sametová revoluce bývá občas romantizována a obklopována patosem. To, že se během ní přebíral jazyk disentu, bylo naprosto v pořádku. Ale dnes se ptám, zda není čas na nový, střízlivější přístup k tehdejším událostem a následnému vývoji. Neznamená to, že bychom měli zastávat ironické až tragické postoje. Naopak bychom si ji měli připomínat a být hrdí na naše osvobození,“ řekl na úvod předseda Masarykovy demokratické akademie a ministr kultury Lubomír Zaorálek.

Debaty, kterou moderoval český velvyslanec ve Francii Petr Drulák, se účastnili ekonomka a akademička Stephany Griffith-Jonesová, chorvatský filozof a kulturní teoretik Boris Buden a politolog Pavel Barša. Panelisté se věnovali především konceptu postkomunismu, odkazu roku 1989 a otázce rozdělení Evropy na Západ a Východ.

„Střetáváme se s nejednoznačným obrazem. Na jedné straně vidíme, že se řada očekávání roku 1989 vyplnila. Mluvilo se o demokracii, trhu, prosperitě, lidských právech a Evropě, čehož se vcelku podařilo dosáhnout. Jsme v demokratické zemi, disponujeme ochranou lidských práv, těšíme se relativní prosperitě a jsme v NATO a Evropské unii, jež pro nás reprezentují Západ a Evropu,“ poznamenal úvodem Drulák.

Současně však připomněl, že navzdory pozitivním změnám, jež přišly s pádem státně-socialistické diktatury, napříč Evropou narůstají pocity nespokojenosti a zklamání. „Ano, dostali jsme se na trh, ale současně jsme objevili úskalí kapitalismu. Jsme v Evropě, ale Evropská unie se ukázala být výrazně komplikovanější. V regionu střední Evropy tak zůstává mnoho otázek, čeho jsme vlastně dosáhli a zda jsme současný stav věcí chtěli,“ dodal.

Transformaci Česká republika zvládla poměrně dobře