Třetí ročník Prague Social Europe Conference s podtitulem Sociální soudržnost v době digitalizace se ve čtvrteční úvodní debatě ptal po fungování Evropského pilíře sociálních práv, který prosadila Evropská komise v roce 2017. Panelisté, jimiž byli akademický pracovník Univerzity pro hospodářství a techniku v Berlíně Björn Hacker, někdejší eurokomisař pro zaměstnanost, sociální věci a začleňování László Andor a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, se shodli, že Pilíř otevřel debatu o sociálních problémech, na jejich řešení však nestačí.

„Vzniku společné evropské sociální politiky brání jednotlivé členské státy. Ty se sice dokázaly shodnout na vytvoření volného trhu nebo hospodářské a měnové unie, ale nechtějí se vzdát svých pravomocí v sociální oblasti,“ řekl v úvodu svého vystoupení Hacker. Tato neochota se odráží v rozdělení Evropské unie, což lze dobře ilustrovat například na míře nezaměstnanosti mladých nebo ohrožení chudobou. „Se sociálními problémy se ale nepotýkají jen nové členské státy,“ dodal.

Evropský pilíř sociálních práv, který měl být odpovědí na tyto výzvy, má ovšem pouze deklarativní povahu a není pro jednotlivé země závazný. „Dokument nemá žádnou právní sílu. Není proto divu, že ho podepsal i Viktor Orbán. Věděl totiž, že mu nijak nezabrání, aby dál kriminalizoval bezdomovectví,“ vysvětlil Andor. Hacker připomněl, že principy Pilíře se většina členských států neřídí. „V Národních plánech reforem na něj odkazuje pouze Německo, Francie, Lucembursko a Bulharsko,“ shrnul s tím, že o jeho naplňování mnoho nedbá ani Evropská komise.

Evropský pilíř sociálních práv musí být pro státy závazný

Hacker přesto vypracování Evropského pilíře sociálních práv ocenil. „Podařilo se znovu otevřít debatu o sociálních otázkách, rozpoznat sociální deficity, které je třeba překonat. Nyní víme o mnohých problémech, jež Evropskou unii trápí. Otázkou ošem je, zda se najde dostatek politické vůle, aby byly účinně řešeny,“ uvedl. Andor s Heckerovým názorem souhlasil, upozornil však, že Unii chybí potřebné — především finanční — kapacity, aby byla s to problémy v sociální oblasti odbourávat.

Středula přesvědčení svých kolegů z panelu nesdílel. „Postřehli jste, že má Evropská unie sociální rozměr? Kde? V čem,“ tázal se poněkud provokativně publika. „Evropský pilíř sociálních práv je pěkně popsaný kus papíru. Nemohu se na něj nijak odvolat,“ navázal na slova Andora a Hackera s tím, že Pilíř sice zmiňuje například právo lidí na spravedlivou mzdu a důstojnou životní úroveň, ale v České republice se výše minimální mzdy stále pohybuje pod příjmovou hranicí chudoby pro jednotlivce.

„Konvergence uvnitř Evropské unie nefunguje. Napříč kontinentem se vytvářejí periferie a politická reprezentace se sociálním otázkám vyhýbá,“ pokračoval v kritice. „Je proto nezbytné, aby Pilíř nebyl jen souborem nezávazných doporučení, ale stal se souborem vymahatelných direktiv,“ apeloval. „Sociální politika, respektive minimální sociální standardy musejí být zakotveny na úrovni Unie,“ potvrdil Hacker. Dodal však, že by si to vyžádalo změnu zakládajících smluv, která je krajně nepravděpodobná.

Dvacet přehlížených principů Evropského pilíře sociálních práv

Evropský pilíř sociálních práv, který je tvořen dvaceti principy, na jejichž základě by měla být formulováná evropská sociální politika, byl přijat na neformálním summitu ve švédském Göteborgu na sklonku roku 2017. Ačkoli se původně počítalo s tím, že bude určen jen pro země eurozóny — s ohledem na nezbytnost zvýšení odolnosti a posílení hospodářské a měnové unie —, v průběhu jednání se politikové shodli na jeho rozšíření pro všechny členské státy Evropské unie.

V preambuli dokumentu stojí, že Pilíř „by měl sloužit jako vodítko na cestě k efektivním výsledkům v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti při řešení současných a budoucích výzev, které jsou přímo zaměřeny na uspokojení nezbytných potřeb lidí, i na cestě k zajištění lepšího uzákonění a uplatňování sociálních práv“. Na jiném místě se pak uvádí, že Pilíř „nepředstavuje rozšíření pravomocí a úkolů, které jsou Evropské unii svěřeny zakládajícími smlouvami.“ A měl by být prováděn ve stávajícím právním rámci.

Celý dokument je rozdělen do tří kapitol. První se týká rovných příležitostí a přístupu na trh práce, druhá spravedlivých pracovních podmínek a třetí sociální ochrany a začleňování. „Nejde o snahu harmonizovat sociální politiku Evropské unie, ale spíše deklarovat určité principy, ke kterým se mají členské státy přibližovat. Pro Českou republiku to nebude představovat žádnou zvláštní změnu,“ poznamenal po jeho schválení bývalý premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), čímž — bezděčně — upozornil na jeho hlavní nedostatek.

Text vychází v rámci spolupráce s Masarykovou demokratickou akademií.