Kde se bere politika strachu? Tři odpovědi z Polska, Německa a Maďarska
Jan KašpárekPanelová diskuse Friedrich-Ebert-Stiftung a Masarykovy demokratické akademie představila studie zkoumající pravicový populismus a nacionalismus napříč Evropou. Zaměřila se na situaci v Polsku, Německu a Maďarsku.
Výzkumníci z různých zemí Evropy v Praze představili aktuální studie týkající se pravicového populismu a politiky strachu. Na panelové debatě pořádané českým zastoupením německé politické nadace Friedrich-Ebert-Stiftung a Masarykovou demokratickou akademií vystoupili sociologové Bence Ságvári a Bettina Kohlrauschová i redaktor polského levicového časopisu Krytyka Polityczna Slawek Blichiewicz.
„Nejlepší praxí v politice je dobrá teorie; jakmile je zformulovaná teorie, lze vytvářet operativní postupy,“ uvedl prezentace výzkumů ředitel Masarykovy demokratické akademie, bývalý premiér a evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla. Panelisté se pokusili nabídnout odpovědi na otázku, z jakých podmínek vyrůstá politika strachu a jak se projevuje. Zaměřili se na místní specifika pravicového populismu a nacionalismu i proměny vnímání migrace napříč Evropou.
Polský příběh pro každého
Blichiewicz představil téma z netradiční perspektivy, a to skrze výzkum nacionalistické politiky v polském maloměstě. „Přestože je aktuální vláda za posledních dvacet let tou nejvíce kritizovanou a vyvolává nejvíce pouličních protestů, má stabilní podporu veřejnosti,“ popsal situaci v zemi, kde od roku 2015 vládne konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) pod vedením Jarosława Kaczyńského.
Podle Blichiewicze převládají tři hlavní vysvětlení toho, proč se pravicový populismus, potažmo — slovy sociologa Macieje Gduly „nové autoritářství“ — v Polsku ujal. První odkazuje k tezi o rozdělené zemi, jež je živá i v českém prostředí. Podle ní existují ve společnosti dva základní proudy, z nichž jeden je kulturně progresivní a liberální, zatímco druhý konzervativní až zpátečnický.
Druhá teze říká, že se voliči nechali „uplatit“ příslibem sociálních programů. Třetí, již je možno shrnout jako „argument populismem“, stojí na předpokladu, že v zemi existuje zapomenutá a sociálně deprivovaná skupina, již si lze naklonit populistickými argumenty.
„Problém je, že situace kulturního a sociálního vyloučení části občanů tu byla i před patnácti lety, aniž by se ovšem dělo něco podobného jako dnes. Demograficky je navíc zřejmé, že Právo a spravedlnost získává významný podíl hlasů od střední třídy,“ rozporoval obvyklá vysvětlení úspěchu Kaczyńského strany Blichiewicz.
Panelová diskuse křesťanských humanistů představila studie zkoumající židovský kanibalismus:-)