↗

Najdou Piráti odvahu vrátit se více ke svým základům a dobám, kdy chtěli politiku skutečně měnit a samotné občany zapojovat do demokratického rozhodování? Foto FB Česká pirátská strana

Pirátská strana po všech peripetiích stále balancuje na hraně. Ačkoli jí průzkumy přisuzují kolem deseti procent voličské přízně, a aspiruje tak na třetí nejsilnější politickou stranu, její vyhlídky jsou komplikované. Ohrožujícím faktorem není jen účast v nejasociálnější vládě od dob Petra Nečase, ale také vnitrostranické rozpory a boj o ovládnutí strany.

Poslední dubnový víkend proběhl v Liberci pirátský sněm, takzvané Celostátní forum. Po třech letech už nejen v online, ale jako fyzické setkání. Strana registruje aktuálně necelých dvanáct set členů, osobně se jich sněmu zúčastnilo přes čtyři sta, což odpovídá úrovni předcovidových sněmů. Setkání to bylo nevolební, měly se měnit „jen“ stanovy. Jenže ouha…

Nejprve se ale vraťme v čase. V lednu 2022, po vstupu do vlády a zvolení nového předsednictva strany, se staly logickou prioritou blížící se komunální a senátní volby. Vnitrostranické zápolení ustoupilo dočasně do pozadí. Výsledky komunálních voleb nebyly pro Piráty celkově špatné, vizuálně udrželi pozice. Zároveň na některých místech propadli, nejvíce na Ostravsku, Ústecku a Znojemsku. Neuspěli ani v senátních volbách, kde je drtil souboj dvou hlavních hegemonů — SPOLU a ANO.

Kdo ovládne stranu?

Když se rozplynul volební dým a ustavily se obecní rady, piráti zakotvili a začali se opět věnovat své nejoblíbenější činnosti — vzájemnému boji mezi sebou. Hlavní souboj se vedl právě o stanovy, a to jejich obsahovou část, jež definuje profil strany.

Už samotná příprava byla ve straně nedostatečná, vůbec nebo špatně komunikovaná. Skutečná široká stranická diskuze neproběhla. Také začátek online jednání byl plný zmatků a procedurálních soubojů, aktivně se ho zúčastnil jen malý počet členstva. Do finále na pirátském sněmu tak dorazily hlavní tři návrhy, které se lišily spíše v nuancích.

Stanovy strany lze měnit pouze na fyzickém sjezdu strany, a to ještě třípětinovou většinou — nestačí tedy nadpoloviční počet hlasujících. Na sněmu se proto odehrála finální bitva, včetně té procedurální, jejímž výsledkem bylo, že až na spíše technickou změnu stanov, tedy neschvalování finanční zprávy předsedy Celostátním forem, neprošla změna žádná.

Neprosazení nového znění stanov je především prohrou skupiny kolem poslance Jakuba Michálka a exposlance Mikuláše Ferjenčíka, která do prosazení změny nasadila skutečně enormní úsilí. Výsledek je spíše tragikomický — ke schválení jejich verze jim chyběly pouhé čtyři hlasy. Zato vnitrostranická opozice i řadoví členové mohou slavit, neboť se prokázalo, že stále mají silný blokační potenciál. Špatnou zprávou pro celou stranu je pak průkazná informace, že většinu strany takové změny nezajímají. Hlasování o tak podstatné změně se totiž účastnila pouze pětina strany.

Za zmínku stojí i to, že komentátory očekaváné a chtěné znormálnění strany, zformulované do větičky „Piráti jsou liberální středová politická strana…“, získalo v hlasování vůbec nejnižší podporu. Lze to vyložit i tak, že pirátstvo dává přednost variantě držet kurz vybočování z ustálených politických škatulek.

Ještě podstatnější, ale mediálně přehlíženou událostí byla druhá část změny stanov, a sice již několikátý pokus zrušit volby vedoucích odborů strany. Stanovy při vzniku strany dbaly na rozdělení stranické moci a odmítaly soustředění všech kompetencí v rukách předsednictva. Proto mají jednotlivé agendy — například mediální či personální nebo technická — vlastní šéfy, které si strana volí. Skupina kolem Michálka usilovala o to, aby členská základna přestala mít právo mluvit přímo do sestavy vedení strany, a opět neuspěla.

O víkendu před sněmem proběhlo další důležité hlasování o obsazení Republikového výboru, což je po Celostátním fóru druhý nejvyšší orgán strany, který může úkolovat i předsednictvo. Zvoleno bylo jedenáct nových zástupců a lze řící, že volba dopadla opět vyrovnaně. Například svoji pozici obhájila Janka Michailidu, před rokem skandalizovaná ve slavné pseudoaféře „Komunistka“. Otevřenou otázkou tak stále zůstává, zda se někdy změní výrazně poměr sil mezi stranickými autonomy a zastánci silné přímé demokracie a těmi, kteří chtějí stranickou moc co nejvíce koncentrovat.

Každopádně sněm i další události ukázaly, že odchod z vlády zatím není pro stranu téma a že snahy o proměnu strany v tradiční partaj zatím narážejí na účinný odpor aktivní části členské základny. V tuto chvíli nelze kvalifikovaně odhadnout, kdy se tento do značné míry patový stav může změnit. Větší otřesy může způsobit zřejmě až volební neúspěch, který může přijít v eurovolbách nebo krajských volbách 2024.

Byznys-strana, nebo stále Piráti?

Střet o podobu strany tedy bude pokračovat. Zřetelná je snaha vyextrahovat z divokých a vymykajících se Pirátů běžnou marketingovou stranu. Snažit se lákat masy voličů na líbivé volební kampaně a získat tak bianco šek k zapojení do zavedených politicko-byznysových struktur.

V této variantě může strana nějakou dobu fungovat a nahradit především v Praze umírající TOP 09. Nakonec však umře stejně jako ona, protože tento styl bude znamenat faktickou rezignaci na politické poslání Pirátů. Zůstane jen obehraný kolotoč pro pár vyvolených a jejich věrné, kteří jsou náležitě odměňováni — například lukrativními pozicemi v dozorčích radách.

Anebo se Pirátům podaří obrátit se více ke svým základům a dobám, kdy chtěli politiku skutečně měnit a občany zapojovat do demokratického rozhodování. Byla by to náročná a dlouhá mise, ale velmi potřebná.