Česká pirátská strana má za sebou už druhé vnitrostranické referendum, na jehož základě má vedení strany vyzvat premiéra Petra Fialu (ODS) k odvolání ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS). Ani po tomto referendu ale Fiala Blažka neodvolá a vedení Pirátské strany už dopředu avizuje, že strana ve vládě zůstane.

Část veřejnosti se po právu ptá, proč tedy Piráti vůbec taková referenda organizují. Lze jistě pochopit, že ve straně vládne nad činností ministra Blažka morální rozhořčení a že se Piráti chtějí proti jeho setrvání ve vládě prostě vymezit.

Jenže k tomu by stačilo prohlášení vedení strany formulované v duchu toho, co slyšíme tak jako tak: že setrvání Blažka ve vládě ohrožuje její důvěryhodnost, a premiér a předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala by ho tedy měl odvolat. Sami Piráti si to vynutit nemohou, protože za Blažka nese ve vládní pětikoalici odpovědnost strana, která ho nominovala.

Piráti ale šli dál. V prvním referendu v červnu, které bylo reakcí na zprávy, že se Blažek různými způsoby vměšuje do vyšetřování brněnské kauzy, v níž figurují i jeho spolustraníci z Občanské demokratické strany, schválili výzvu k jeho odvolání s tím, že ohrožuje právní stát a spravedlnost. To jsou velmi silná obvinění, po nichž by nepochybně měla následovat silná reakce v případě, že premiér ministra, který ohrožuje právní stát, neodvolá.

Nestalo se ale vůbec nic. Pirátský předseda Ivan Bartoš údajně s premiérem Fialou celou věc probral, a když Fiala Blažka z vlády neodvolal, zůstalo vše při starém. Z řad předních představitelů strany zněla jako kolovrátek prohlášení, že odpovědnost za setrvání ministra Blažka ve vládě nese ODS, nikoliv Piráti, ti prý jen vyjádřili svůj názor. Vládní práce ministrů za Piráty je údajně důležitější než případný odchod strany z vlády.

Estráda pro veřejnost

Druhé referendum o odchodu Blažka z vlády bylo vyprovokováno jeho setkáním s proruským lobbistou Martinem Nejedlým. Na rozdíl od prvního referenda, před jehož konáním ještě visela ve vzduchu otázka, zda Piráti v případě Fialova odmítnutí odvolat Blažka nepohrozí odchodem z vlády, před druhým referendem už vedení strany dopředu avizovalo, že ve vládě zůstanou.

Zdá se, že část Pirátské strany věří, že když už má strana dál setrvat ve vládě, v níž spolu s nimi zasedá politik, kterého Piráti označují za hrozbu právnímu státu a spravedlnosti, je povinností strany udělat v podobě vnitrostranického referenda alespoň morální gesto. Část Pirátské strany možná dokonce věří, že pouhé takové gesto může straně zvednout preference.

Jenže referenda, jejichž výsledkem je jen deklaratorní vyjádření morálního rozhořčení, jsou nemalou částí veřejnosti viděna jako pokrytecká politická estráda. Stačí zabrousit na sociální sítě, kde si z Pirátů dělají legraci jak uznávaní komentátoři, tak politici jiných stran.

Pozitivní dopad toho, že Piráti se jako jediná vládní strana jasně postavili proti dalšímu setrvání Blažka ve vládě, tak může být ve veřejném mínění zcela negován skutečností, že organizování referend, jejichž výsledkem jsou výzvy k odvolání Blažka, po nichž ovšem nenásleduje hrozba odchodu z vlády, může nemalá část veřejnosti vnímat jako pokrytectví.

Jako pokrytecká se může leckomu jevit i argumentace současného vedení strany, že za své ministry nesou odpovědnost jednotlivé vládní strany. Není tedy prý na Pirátech, aby si vynucovali — třeba s pomocí hrozeb odchodu z vlády — něco, co je odpovědností ODS.

Pokud tomu Piráti opravdu věří, proč tedy ale organizují referenda, jejichž výsledkem jsou jen — už předem bezzubé — výzvy k odchodu ministra z jiné strany, ale i takové morálně-politické hodnocení daného ministra, které samo o sobě činí setrvání Pirátů ve vládě po boku takového ministra velmi problematickým?

Možný rozkol ve straně

Shodou okolností se hlasování strany v druhém referendu o Blažkovi překrývalo s referendem, které určilo, kdo má stranu reprezentovat ve volbách do Evropského parlamentu v příštím roce. Pikantní je, že všichni čtyři zvolení kandidáti — Marcel Kolaja, Markéta Gregorová, Zuzana Klusová a Mikuláš Peksa — jsou v různé míře kritiky vládního angažmá Pirátů. A neuspěl naopak Mikuláš Ferjenčík, který podporuje linii současného vedení strany.

To by mělo být jistým varováním. Tři pirátští kandidáti na křesla v Evropském parlamentu — Peksa, Kolaja a Gregorová — už v EP odpracovali jedno volební období a vysloužili si za svojí práci nemalé uznání. Pravda, dobře si počínají i ministři za Piráty ve vládě, takže i mnozí kritici dalšího setrvání Pirátů ve Fialově kabinetu uznávají, že v případě odchodu Pirátů z vlády, by bylo škoda zejména výborného ministra zahraničí Jana Lipavského.

Jenže šance kandidátů v eurovolbách můžou být nakonec paradoxně poškozeny právě pokračující účastí Pirátů ve Fialově vládě — bez ohledu na kvalitu práce pirátských ministrů. Skutečnost, že Lipavský i Bartoš dělají ve vládě dobrou práci, může být irelevantní, pokud bude popularita celé vlády dál klesat.

Bartošova pozice je samozřejmě nezáviděníhodná. Přijetím vládního angažmá v situaci, kdy volební výsledky účast Pirátů ve vládě nevyžadovaly, protože většinu by měly ostatní čtyři strany současné pětikoalice i bez nich, zajistil řadě významných Pirátů pozice na ministerstvech i jinde. Ty by v případě odchodu z vlády strana ztratila, což by ekonomicky ohrozilo řadu lidí, jejichž podporu Bartoš a jeho kolegové ve vedení potřebují. Bartošova obrana účasti Pirátů ve vládě tak může na leckoho působit pokrytecky.

Ne zcela přesvědčivý je také Bartošův argument, že Piráti odvádějí ve vládě tak výbornou práci, že by jejich odchodu bylo škoda. Obecně je to sice pravda, ale řeč je o vládě, která je jako celek extrémně nepopulární — z větší části kvůli počínání nejsilnější vládní strany, ODS. Ta má pod kontrolou ekonomické aktivity vlády, přičemž si v této oblasti počíná ideologicky a občas arogantně. Takové jednání bylo přitom v minulosti hlavním důvodem pro pirátskou kritiku ODS.

Situace v Pirátské straně se tak eventuálně může vyostřit právě proto, že tři europoslanci, kteří byli znovu nominováni do evropských voleb, jsou nejen kritiky účasti strany ve Fialově vlády, ale také jakékoliv spolupráce Pirátů s ODS. Pokud tato spolupráce, vykoupená navíc jistým výsměchem Pirátům ze strany ODS v souvislosti s kauzou Blažek, nakonec bude mít nepříznivý vliv na výsledky Pirátů v evropských volbách, může ve straně vypuknout spor mezi vlivnými osobnostmi.

Vláda, která je — především kvůli své chaotické ekonomické politice a špatné komunikaci — na sestupné trajektorii ve veřejném mínění, může nakonec poškodit i Piráty, jakkoliv je část liberálně smýšlející veřejnosti nejspíš ještě stále ochotná dát Pirátům druhou šanci. Jenže zároveň hrozí, že stále více nepopulární vláda stáhne Piráty ke dnu podobně, jako se to stalo Zeleným ve vládě Mirka Topolánka.

Odchod z vlády, který si přejí pirátští europoslanci, by mohl stranu naopak posílit. Do opozice by přibyl někdo, kdo se nesnaží jen paralyzovat českou demokracii, jako činí dvě vůdcovské strany, které v současnosti opozici tvoří, ale nabízí vládě konstruktivní kritiku. Piráti by také mohli mnohem jasněji akcentovat některá hodnotová témata, v jejichž případě hlas strany momentálně zaniká v ofenzivě českých konzervativců.

Současné vedení strany, které poněkud alibisticky „bere na vědomí“ nespokojenost členské základny s účastí Blažka ve vládě, ale zároveň dělá vše pro to, aby strana ve vládě zůstala, si tak zadělává na problémy. Prvním testem budou právě evropské volby. Bartošovu vedení nezbývá než doufat, že strana v nich uspěje v takové míře, že se výrazné osobnosti, které v referendu do voleb nominovala, stanou poslanci evropského parlamentu. Pokud ne, může se ve straně rozhořet zásadní spor o její další směřování.