Dalo se čekat, že vládní koalice, která sestává z pěti stran, bude těžko hledat konsensus v některých otázkách. Zejména když na jejím pravém boku stojí konzervativní občanští demokraté a na levoboku progresivističtí Piráti.

Obě strany se ale v zájmu koaliční jednoty zatím zdržely vzájemných výpadů, ačkoliv Piráti by jistě veřejnosti na adresu ODS nešetřili silnou kritikou, pokud by byli v opozici. Otevřeněji by se vymezovali zejména proti neoliberální mantře ODS týkající se velikosti státu a příjmové stránky rozpočtu — tedy daní.

Nemalá část ODS pro změnu „nemusí“ Piráty. Klid ve straně ohledně účasti Pirátů ve vládní koalici udržuje především předseda ODS a premiér v jedné osobě Petr Fiala, který vidí podíl Pirátů na moci jako jakýsi závazek z dob společného opozičního boje proti Andreji Babišovi a výraz jednoty demokratických stran.

Jenže zatímco obě strany — alespoň před veřejností — drží jistou vzájemnou nevraživost na uzdě, do rozdmýchávání konfliktu v koalici se čile pustili lidovci. Ti od dob Josefa Luxe urazili cestu od křesťansko-demokratické politiky otevřené měnícímu se světu, tak jak ji praktikuje kupříkladu německá CDU, k ideologicky zapouzdřenému, nábožensky podbarvenému konzervativizmu, kterého jsme svědky třeba v Polsku.

Pustili se zejména do bitvy za konzervativní pojetí rodiny, manželství a role žen. Pikantní je, že lidovci jsou dnes fakticky nejslabší vládní strana, pokud jde o průzkumy stranických preferencí. V téměř žádném z nedávných průzkumů stranických preferencí nedosahují na potřebných pět procent voličské podpory, které by jim ve volbách zajistily účast ve Sněmovně, pokud by kandidovali samostatně.

Jen zásluhou svého členství v koalici Spolu, a jejího volebního úspěchu, mají třiadvacet poslanců, což jim, jak se zdá, dává křídla. O co méně jsou přesvědčivé jejich vládní výkony, zejména v podání jejich předsedy a ministra práce a sociálních věcí, Mariana Jurečky, o to více se snaží tlačit do popředí koaliční agendy kulturně-politické téma rodiny a manželství, jemuž by se ostatní strany nejspíš raději vyhnuly.

Jurečka už před volbami pohrozil, že pokud by vládní koalice chtěla schválit manželství pro všechny, tedy i pro stejnopohlavní páry, byl by to pro lidovce důvod k odchodu z koalice. Po vlně emocí, kterou tím vyvolal, modifikoval lidovecký postoj tak, že lidovci nebudou stát v cestě případnému volnému hlasování koaličních poslanců v této otázce.

Po volbách se Jurečka nechal slyšet, že by do názvu ministerstva práce a sociálních věcí rád přidal slovo rodina. Lidovci opakovaně zdůrazňují, že jsou strážci „tradičního“ pojetí manželství coby svazku muže a ženy.

Netají se také svými odmítavými postoji k takzvané Istanbulské úmluvě, což je označení pro Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Ve shodě s varováními bývalého ministra školství, ultrakonzervativního kněze Petra Piťhy, mají za to, že by některá ustanovení úmluvy mohla být využita k rozvrácení tradičního pojetí rodiny.

Manželství pro všechny jako prubířský kámen

Netřeba snad ani dodávat, že lidovci jsou proti přijetí zákona, který by umožnil manželství pro všechny. Místo toho, aby svůj odpor pouze deklarovali, a podle toho hlasovali při jeho případném projednávání v parlamentu, vyrazil ovšem Jurečka do ofenzivy.

V rozhovoru pro server Novinky prohlásil, že lidovci předloží v příštích týdnech návrh na ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy. Podle něj je pravděpodobnější, že návrh legislativně uspěje než návrh na manželství pro všechny, protože současná složení Sněmovny se Jurečkovi jeví jako více konzervativní než složení té minulé.

Pokud by se ale lidovci skutečně vydali na tuto cestu, ohrozí celou vládní koalici. A to hned z několika důvodů.

Tak především by byl takový návrh v ostrém rozporu s veřejným míněním v České republice. Průzkumy opakovaně ukazují, že většina Čechů nemá negativní postoje k LGBTQ komunitě, a její nároky na zrovnoprávnění podporuje.

Většina české společnosti souhlasí s rozšířením institutu manželství i na stejnopohlavní páry. Více než šedesát procent Čechů podporuje v průzkumech možnost, aby homosexuálové mohli adoptovat dítě partnera či partnerky. A zhruba polovina souhlasí s možností, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti z institucionální péče.

Toho jsou si jistě vědomy ostatní strany, které by se musely lidovecké šarády o zakotvení definice manželství jako svazku muže a ženy do ústavy účastnit. Návrh by ostře rozdělil vládní koalici.

Piráti, větší části TOP 09 a STAN, jakož možná i menší část ODS by měli s tímto návrhem problém nejen kvůli různým pohledům na věc, ale právě i proto, že by šel proti veřejnému mínění, které je v této otázce v České republice neobyčejně liberální.

Navíc by byl nepochybně vnímán jako další pokus jedné z visegrádských zemí institucionalizovat jednu z četných forem zpátečnictví, které náš region produkuje, a tedy jako facku evropskému Západu. V době, kdy má Česká republika předsedat Evropské unii, by už jen diskuze o lidoveckém návrhu ústavního dodatku České republice v očích většiny zemí Evropské unie příliš nepomohla.

Úspěch takového ústavního dodatku by se navíc neobešel bez zásadní podpory hnutí ANO a SPD, protože vládní koalici chybí k ústavní většině dvanáct poslanců za předpokladu, že by koalice hlasovala jednotně. To se ovšem nestane, celá řada koaličních poslanců by byla, jak už bylo zmíněno výše, proti, takže by projednávání lidoveckého návrhu značně rozmlžilo vládně-opoziční linie.

To se samozřejmě nejspíš stane i při projednávání zákona o manželství pro všechny. Jenže ten nemá být zákonem ústavním, jehož hlavním cílem není řešit aktuální společenský problém v měnící se době, ale především zabetonovat — i do budoucnosti — dogma vzešlé z útrob malé politické strany, které nemá podporu většiny společnosti.

Koalice v troskách?

Zejména pro Piráty by byl lidovecký pokus těžko stravitelný. Progresivistická, liberální strana musela už v podobě svého vstupu do koalice, motivovaného snahou vybudovat jednotnou hráz proti Andreji Babišovi, hodně slevit z toho, co reprezentovala pro své — obecně mladší a vzdělanější — voliče v dobách, kdy stabilně držela druhé místo v průzkumech stranických preferencí.

Jen těžko by mohla zůstat v koalici, která by se lidoveckému návrhu jako celek nepostavila, přičemž by tolerovala, že nejsilnějším podporovatelem takového ústavního dodatku mezi parlamentními stranami by byla, jak už sama avizuje, krajně-pravicová SPD.

Vnitřní rozpory by už jen projednávání návrhu nejspíš vyvolalo i v TOP 09 a hnutí STAN. V těch vedle konzervativních politiků mají silné slovo i liberálové.

Lidovci tedy úplně zbytečně rozfoukávají oheň, který by za určitých okolností mohl rozložit nejen vládní koalici, ale i koalici Spolu. A bez ní by byli při svých současných preferencích nikoliv třetí nejsilnější stranou vládní koalice, kteréžto postavení jim spadlo do klína zásluhou předvolebního spojení, ale nejspíš znovu jen chudým příbuzným přešlapujícím před vraty do Poslanecké sněmovny.

Návrhy podobné tomu, který zmínil Jurečka, navíc rozhodně stranu neposílí. Možná uspokojí tradiční katolické voličstvo lidovců, ale rozhodně nepřilákají ke straně nové voliče, které demograficky chřadnoucí strana, s průměrným věkem členů i voličů okolo sedmdesátky, nutně potřebuje.