KDU-ČSL zbytečně rozdmýchává kulturně-politickou válku ve vládní koalici
Jiří PeheJurečkův plán ústavně zacementovat zpátečnickou pozici k otázce manželství pro páry stejného pohlaví je nesmyslný z řady důvodů: štěpí vládní koalici, nahrává opozici, zesměšňuje nás před Evropou a ohrožuje budoucnost jeho vlastní strany.
Dalo se čekat, že vládní koalice, která sestává z pěti stran, bude těžko hledat konsensus v některých otázkách. Zejména když na jejím pravém boku stojí konzervativní občanští demokraté a na levoboku progresivističtí Piráti.
Obě strany se ale v zájmu koaliční jednoty zatím zdržely vzájemných výpadů, ačkoliv Piráti by jistě veřejnosti na adresu ODS nešetřili silnou kritikou, pokud by byli v opozici. Otevřeněji by se vymezovali zejména proti neoliberální mantře ODS týkající se velikosti státu a příjmové stránky rozpočtu — tedy daní.
Nemalá část ODS pro změnu „nemusí“ Piráty. Klid ve straně ohledně účasti Pirátů ve vládní koalici udržuje především předseda ODS a premiér v jedné osobě Petr Fiala, který vidí podíl Pirátů na moci jako jakýsi závazek z dob společného opozičního boje proti Andreji Babišovi a výraz jednoty demokratických stran.
Jenže zatímco obě strany — alespoň před veřejností — drží jistou vzájemnou nevraživost na uzdě, do rozdmýchávání konfliktu v koalici se čile pustili lidovci. Ti od dob Josefa Luxe urazili cestu od křesťansko-demokratické politiky otevřené měnícímu se světu, tak jak ji praktikuje kupříkladu německá CDU, k ideologicky zapouzdřenému, nábožensky podbarvenému konzervativizmu, kterého jsme svědky třeba v Polsku.
Pustili se zejména do bitvy za konzervativní pojetí rodiny, manželství a role žen. Pikantní je, že lidovci jsou dnes fakticky nejslabší vládní strana, pokud jde o průzkumy stranických preferencí. V téměř žádném z nedávných průzkumů stranických preferencí nedosahují na potřebných pět procent voličské podpory, které by jim ve volbách zajistily účast ve Sněmovně, pokud by kandidovali samostatně.
Jen zásluhou svého členství v koalici Spolu, a jejího volebního úspěchu, mají třiadvacet poslanců, což jim, jak se zdá, dává křídla. O co méně jsou přesvědčivé jejich vládní výkony, zejména v podání jejich předsedy a ministra práce a sociálních věcí, Mariana Jurečky, o to více se snaží tlačit do popředí koaliční agendy kulturně-politické téma rodiny a manželství, jemuž by se ostatní strany nejspíš raději vyhnuly.
Jurečka už před volbami pohrozil, že pokud by vládní koalice chtěla schválit manželství pro všechny, tedy i pro stejnopohlavní páry, byl by to pro lidovce důvod k odchodu z koalice. Po vlně emocí, kterou tím vyvolal, modifikoval lidovecký postoj tak, že lidovci nebudou stát v cestě případnému volnému hlasování koaličních poslanců v této otázce.
Stejnopohlavní partnerství – pokud tedy jde o narození dítěte – závisí logicky nikoli na dvou, ale nejméně na TŘECH osobách (stejnopohlavní pár + dárce chybějícího spermatu nebo vajíčka a popřípadě ještě náhradní matka nutná v případě mužského stejnopohlavního páru).
Důsledkem stejných práv pro tyto „odlišné typy manželství“ (ve jménu jejich rovnosti) musí tedy posléze být nějaká státní regulace vzniku dětí, která tu požadovanou rovnost práva pro „odlišné typy manželství“ bude v té věci rovného práva na vznik dětí pro všechny „typy manželství“ zajišťovat. V konečném důsledku půjde de facto o MOCENSKOU REGULACI INTIMNÍCH VZTAHŮ.
Dítě bude mít tři nebo čtyři „rodiče“, jejichž postavení vůči dítěti bude muset být zákonem regulováno (o jejich skutečnou rovnost ale z podstaty věci nemůže jít). Běžně se přitom zapomíná, že i ono dítě je subjektem práva a jeho právy se pohrdá - dítě pravděpodobně nebude smět znát svoji skutečnou matku, nebude mu umožněno ptát se na to, jaké to bylo, když bylo ještě v matčině břiše, nanejvýš se dozví, že bylo tenkrát v akci pořízeno docela levně - jenom za šedesát tisíc eur - a na otázku, kdo je tedy jeho skutečným otcem (když skutečná matka je nedostupná) se na něho budou hloupě culit... Možná to ale bude taky tak, že podobné otázky nebudou vůbec přípustné, protože dítě, které by se takto ptalo, by bylo „homofobní“.
Některé diskusní příspěvky dokazují nutnost státní regulace vzniku lidských bytostí -- evidentně dokládají, že se při nekontrolovaném experimentu nepovedl umělý vůl ze zkumavky, produkt prchl a nějak se dostal ke klávesnici.
Agresivita sympatizantů progresivní liberální levice vůči lidem s jinými názory není, pane Profante, nic nového. Nové je, že se česká policie konečně začala zajímat o ten organizovaný obchod s novorozenci, jehož se Vy tak srdnatě zastáváte a dokonce mi kvůli tomu i nadáváte.
Chápu, že přesvědčit takového zastánce humanismu, za jakého Vy se jistě považujete, že obchod s dětmi a vykořisťování žen z chudých zemí je nemravné – že přesvědčit Vás o těchto základních mravních zásadách je prostě nemožné.
Jednejte tedy tak, abyste hlavně používal to lidství ve své osobě i v osobě každého druhého člověka vždy jen jako účel a nikdy jako prostředek, například tedy nikdy neprosazujte, aby se dělohy žen z chudých zemí staly pro bohaté stejnopohlavní partnery PROSTŘEDKEM k „sestavení dítěte“ dle požadavků zákazníka. Čtěte Kanta, tam to všechno je.
Pane Nusharte!
Podstatou liberalismus/kapitalismu je kumulace (i privátního) kapitálu a následná koupě čehokoli co je k mání: auta, letadla, novin, volebních výsledků, dětí či smrti. Tak laskavě nedělejte problémy a konzumujte nebo budete obviněn ze zastávání komunistických myšlenek!
A nezapoměňte u toho všeho vykořisťovat a likvidovat tu menšinu, která se sice také podílí svým pracovním úsilím na chodu společnosti, ale skoro nic z toho nemá. Což je zpečetěno volbami. Tomu se zase říká "demokracie".
Hlavně musíte mít pane Nusharte "money". Ty získáte tak, že se dobře narodíte nebo si je nakradete, můžete třeba také někoho vykořisťovat. Můžete také hodně pracovat, ale to je namáhavé a spíše pro hlupáky, hlavně když máte nízký plat a jeho většinu utratíte za základní životní potřeby. No a když vám to půjde, tak si koupíte dětí kolik budete chtít, "protože liberalismus", kapiš?
No, kdybych měl hodně peněz, pane Krupičko, mohl bych si z kliniky profesora Feskova nakoupit dětí podle libosti, (dokonce i černoušků podle nejnovější módy) a nepotřeboval bych „vlastnit“ žádnou ženu (ani černošku). Náhradních matek bych si jednoduše pronajal kolik bych chtěl. Kdybych měl dost peněz, mohl bych se tedy vlastně docela dobře stát „otcem celého národa“.
Jen by ten „můj národ“ v dalších pokoleních asi degeneroval, protože by to všichni byli poloviční sourozenci – všechno by to byly jen mé děti. Synové by pak tedy museli na mrskačku podnikat výboje do zbytku světa, kde by jejich sourozenci ještě nežili.
Bylo by tudíž asi jednodušší nezdržovat se s tradiční pomlázkou a tím otravným malováním slepičích vajíček a nakupovat rovnou vajíčka ženská. Lidé by se tak konečně (místo onoho tradičního zpátečnického rozmnožování pohlavního) začali rozmnožovat finančně - rozhodující by už tedy nebyly rychlé spermie, ale rychlé peníze na nákup maximálního množství ženských vajíček a na pronájem maximálního počtu náhradních matek, takže alfa samcem by se klidně mohl stát impotentní miliardář, což by zároveň do rozmnožování vnášelo i potřebný demokratický prvek, neboť by tím byly eliminovány ty zcela přirozené, ale přitom zcela nespravedlivé přírodní nerovnosti v potenci. Dokonce by se tím vlastně kultivovala i ta otravná toxická maskulinita – kultivovala by se do nové jemné a k ženám samozřejmě hluboce respektující finanční podoby (peníze nesmrdí). Člověk by tak konečně ovládl i samotnou evoluci a moderní levice by nadále mohla promýšlet, jak zdokonalit cestu k rovnosti v procesu rozmnožování třeba prostřednictvím státní regulace ceny ženských vajíček a efektivnějšího využití ladem ležících soukromých náhradních matek. (Řešením by možná bylo tyto nevyužité – a jako pouhou investici a pojistku před rostoucí inflací pořizované náhradní matky prostě znárodnit.)
[Snad už teď i pan Profant tu „mocenskou regulaci intimních vztahů“ konečně pochopil.]
UŽ JE TO TU TAKY
Majitel restaurace Zlatá hvězda, českobudějovický hostinský Jan Dobiáš dostal od Inspektorátu práce dvacetitisícovou pokutu. Byl shledán vinným z genderové diskriminace, když na dveře své provozovny vyvěsil, že „hledá účtující servírku“ a nehledal také účtujícího servíra.
Ke slovu „servírka“ ovšem podle Ústavu pro jazyk český žádný ekvivalentní spisovný výraz pro muže neexistuje. Shaní-li ale někdo například „sekretářku“, zajisté tím nemá na mysli „sekretáře“ - tedy skříňky s větším množstvím zásuvek, popřípadě také osobu, která by vykonávala funkci tajemníka. Jan Dobiáš tedy do své restaurace musí nakonec shánět „obsluhu“. Doufejme, že nebude přinucen shánět kromě obsluhy také obslužku.
Číšník je spisovný výraz pro muže, ekvivalentní k ženskému „číšnice“.
Číšník je spisovný výraz pro muže, ekvivalentní k ženskému „číšnice“.
Dobře Kolaříku, takže když bude lékař chtít zaměstnat zdravotní sestru, přijde Vám normální, že dostane pokutu 20000Kč.
Kolaříku, z nějakého důvodu ten českobudějovický hostinský na nátlak té kontroly z Inspektorátu práce opravil ten původní text na dveřích na (podle kontrolorek) korektní „přijmeme obsluhu“. Možná měl strach z blbců a z blbkyň.
Vlastně z obsluhy...
(Z účtující obsluhy.)