„Všichni jste neomarxisté!“ aneb Bída českého konzervatismu

Marián Sekerák

Konzervativní ideologie je potřebnou složkou veřejné debaty. Český konzervativní diskurz je však jen karikaturou svých výchozích pozic. Jeho aktéři totiž pro svá dočasná vítězství obětovali téměř vše univerzální — předně funkční diskusi.

Český konzervatismus s oblibou vytváří slaměné panáky, do nichž se následně lehce a zdánlivě efektně strefuje. Repro DR

Na úvod dvě poznámky v pozitivním duchu. Za prvé, pro českou politiku je dobré, že se z ní ještě zcela nevytratily ideologické rozepře, byť se nám mohou často jevit jako dosti vyhrocené. Dobře vyargumentovaný (!) názorový pluralismus založený na různých ideologických pozicích je politicky prospěšný. To, že nezřídka slouží spíše jako rafinovaná (a mnohdy primitivní) politická návnada pro konkrétní voličské skupiny než jako autentický životní a intelektuální postoj, je věc jiná.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Za druhé, pro společenskou diskusi je blahodárné, že zde existuje rozsáhlý repertoár větších i menších médií, která tento ideologický pluralismus „kanalizují“. Lidé tak mají možnost tříbit si své pohledy na zásadní otázky veřejného života na základě široké mediální nabídky. I když tato různá média často vytvářejí jenom ony pomyslné „komnaty ozvěn“, jejichž názory jen zřídkakdy proniknou mimo postojově vyhraněnou a vzájemně se utvrzující „cílovku“. Ponechme stranou fenomén tzv. alternativních (čti „záměrně lživých“) médií, která v zásadě žádnou alternativu nenabízejí.

Mainstream dneška

Do zmíněného seznamu médií nepochybně patří také média otevřeně (pravicově) konzervativní. Zaujala dnes v informační nabídce pevnou pozici a nelze je považovat za marginální. Tato média patří dnes už taky k těm mainstreamovým. Konzervatismus je totiž v podstatě mainstreamem dneška. Nebo přinejmenším jeho součástí. Hodnoceno při zběžném pohledu na četnost a exponovanost představitelů tohoto proudu ve veřejné debatě. A to dokonce i mimo rámce takto zaměřených médií.

Co je ovšem pro českou debatu větším problémem, je argumentační „robustnost“ názorů tohoto typu. A také jejich nositelů z řad politiků, veřejných intelektuálů, některých umělců, celebrit či církevních představitelů. Trefně to shrnula, i když v poněkud jiném kontextu a docela ironicky, bývalá disidentka Věra Tydlitátová v loňském druhém čísle revue Babylon: „Média jsou plná jejich slabošského kňourání a strašení Evropskou unií, liberální demokracií, genderismem, homosexualismem, neomarxismem a jinými obludkami, které víří v jejich hlavách jako temné stíny“.

Diskuse o oblibě všezahrnující nálepky „neomarxismus“, kterou pravicoví konzervativci používají téměř na vše, co nezapadá do jejich vidění světa, není v této chvíli tou stěžejní. Ostatně, již před třemi lety ji v Deníku Referendum dobře shrnul Petr Bittner. Spíše je zajímavé (a současně děsivé), jak je český — ale nejenom český — konzervatismus intelektuálně líný, argumentačně nepoctivý a zkratkovitý.

Slamění panáci

Vytváří s oblibou slaměné panáky, do nichž se následně lehce a zdánlivě efektně strefuje. Máte jiný názor? Takže jste socialista. Nebo progresivistický liberál. Nebo levičák. Nebo neomarxista. Nebo nejlíp všechno dohromady. Díky tomu se nejenom demaskovala jeho myšlenková prázdnota (kdo totiž nemá co nabídnout, vystačí si s nálepkováním svých názorových oponentů), ale fakticky nadlouho dopředu pojem „konzervativec“ ztratil veškerý kredit.

Obzvláště posledním z uvedených pojmů dnes řada „konzervativců“ ráda značkuje kdeco. Ať už jsou to daňové návrhy politických konkurentů, úsilí o uzákonění stejnopohlavních manželství, úvahy o smyslu označení pohlaví v občanském průkazu (jakkoli podivné třeba jsou), nebo pacifistický odpor vůči postupně sílící zbrojní loby. Paradoxní na tom je, že tomuto slovníku často tleskají nejenom konzervativní „jestřábi“ z řad „ideologicky uvědomělých“ voličů a voliček, nýbrž také řady občanů a občanek z kategorie „underclass“.

Ti, kteří jsou alespoň trochu obeznámeni s myšlením Fromma, Marcuseho či Adorna, tedy skutečných neomarxistů, nebo novějších teoretiků proudu kritické teorie, jež reprezentuje například Wolfgang Streeck, budou možná souhlasit, že kdyby si naše „Česko B“ přečetlo alespoň část jejich kritiky soudobého kapitalismu a konzumismu (nebo kdyby mu tuto kritiku někdo srozumitelně zprostředkoval), možná by se k jejich názorům dokonce hrdě přihlásilo.

V konzervativním narativu je jako ideologická zkratka v oblibě také „liberalismus“. V tomto duchu je ten současný „novou formou socialistického progresivismu, kterou nám vnucuje Západ,“ jak letos pro Konzervativní noviny řekl europoslanec Alexander Vondra. Tedy ano, „liberalismus, jako ve 30. letech, je opět nadávkou,“ jak předloni ve svém komentáři pro Aktuálně.cz správně poznamenal profesor Pavel Kolář z Univerzity v Kostnici. To je poněkud děsivé zjištění. Také proto, že víme, k čemu už dvakrát v minulém století vedla přepjatá společenská a politická glorifikace všeho „tradičního a konzervativního“ spojená s odporem k liberalismu.

Karikatura

Každopádně to, že konzervatismus se jakožto legitimní ideologický proud díky veřejným projevům těch, kteří se jím v českém prostředí zaštiťují, smrskl do podoby karikatury, je škoda. V politických postojích to platí, žel, dvounásobně.

Jak totiž napsal slavný konzervativní intelektuál Michael Oakeshott ve svém souboru esejů Racionalismus v politice, nedávno poprvé vydaném v českém překladu: „Úkolem, který konzervativec připisuje vládě, je řešit některé konflikty, jež tato rozmanitost názorů a činností vyvolává; udržovat klid nikoli zapovídáním volby a různosti vyplývající z uplatňování preferencí, nikoli vynucováním rozsáhlé uniformity, nýbrž prosazováním obecných procedurálních pravidel, která platí pro všechny občany bez rozdílu.“

Světe div se, konzervativní hodnotou není nutit všem své vidění světa a omezovat individuální volbu způsobu realizace „dobrého života“, pokud tato nezasahuje do práv a svobod jiných, nýbrž respektovat pluralitu, různorodost a odmítat nadměrné zasahování vlády (státu) do života občana.

Českým konzervativcům by tedy neuškodilo místo papouškování Jordana Petersona, kterého v akademické sféře žádný seriózní vědec ani vědkyně nebere vážně, nebo online výlevů různých jurodivých apokalyptiků píšících o „LGBT totalitě“ či „neomarxistické revoluci“ otevřít si aspoň jednou za čas raději klasiky konzervativního myšlení. Ať už ty starší, nebo ty novější. Dověděli by se tak, že jejich pozice mají od autentického konzervatismu často hodně daleko. A prospělo by to nakonec i kultivovanosti naší veřejné diskuse.

Diskuse

Shodou okolností jsem zrovna včera sám četl jednu takovouto "perlu" fundamentalistického konzervatismu a zuřivého anti(neo)marxismu: https://www.krestandnes.cz/david-floryk-neo-marxismus-aneb-ideje-maji-dusledky/

Autor tohoto výplodu ve svém křižáckém tažení proti všemu (domněle) marxistickému necítil žádné zábrany dokonce i institut ombudsmana(!) - tedy často poslední stéblo naděje pro lidi v nouzi - označit za jakési temné dílo neomarxistických spiklenců.

Co je na tomto textu (který se kromě jiného "zaskvěl" diletantskou interpretací Platóna) skutečně poučné je to, že tento ultrakonzervativec zde (kromě jiného zuřivými útoky proti jakýmkoli snahám o emancipaci žen) demaskuje své vlastní názorové zázemí. Jeho ideálem by zřejmě byla stavovská středověká společnost, kde o všem rozhoduje "osvícený" panovník, a kde všechny oblasti život s definitivní platností určuje katolická církev. Úloha lidu obecného nesestává v ničem jiném nežli poslušně poslouchat pana krále a svého faráře; a žena má být poslušnou služkou svého muže.

Konzervativci tohoto druhu neustále zuřivě útočí na současnou liberální levici, jak prý deformuje a znásilňuje přirozený řád věcí; ale při bližším pohledu se neklamně ukáže vysloveně misantropní pozadí jejich vlastních ideových pozic a postojů.

MP
May 20, 2021 v 11.50
Dá se to říct jednodušeji

Úctyhodní čeští konzervativci odcházejí nebo se ocitli na okraji mediasféry. Petr Pithart, Daniel Kroupa, Jan Sokol. A první z těch, kteří odešli, byla politicky a ideologicky zaťatá osobnost, která přitom svoji zaťatost dokázala kombinovat s lidskou a teoretickou noblesou: Václav Benda.

Znám dnes jediného českého konzervativce, který používá ve svém pojmosloví pevně ukotvený (a tudíž oprávněný) pojem "neomarxismus", Miroslava Bednáře.

Takže potom, co jsem se rozkecal, teď to jednoduše:

Nemáme dnes v českých zemích úctyhodný politický ani teoretický konzervatismus a neměli bychom nechat náboženské fanatiky, * ideově bezpáteřného nahodilé předsedy krachujících stran a populisty všech padesáti odstínů hnědi (včetně toho oranžového), aby si přivlastňovali solidní značku poctivého směru moderního myšlení.

* Používám starobylé označení fanatik místo modního fundamentalismus. To z úcty ke moudré konzervativní kritice fanatismu v Hegelových základech filosofie práva a k velkému českému konzervativci Františku Palackému, který si sympatickým a rétoricky působivým způsobem ošklivil projevy fanatismu.

MP
May 20, 2021 v 11.51
Oprava

"ideově bezpáteřné nahodilé předsedy krachujících stran"

Autor článku je pro mne nedůvěryhodný, dopustil se totiž v minulosti hodnocení člověka na základě odlišné sexuální orientace - zde:

https://denikreferendum.cz/clanek/30791-slovenska-volebni-kampan---jeste-jednou-k-otazce-polozene-premieru-pellegrinimu

Sekerák v tomto svém článku tvrdí, že hodnotit člověka v souvislosti s jeho odlišnou sexuální orientací je prý dokonce ve veřejném zajmu a otázku na sexuální orientaci dotyčného vydává za „otázku na osobní integritu a věrohodnost“. Slyšel už „liberál“ Sekerák o Alanu Turingovi? Jako konzervativec budu lidi s menšinovou sexuální orientací proti takové karikatuře liberalismu (jakou zde Sekerák nesmyslně obhajuje) samozřejmě vždy bránit. Každý má totiž právo zastávat jakékoliv politické názory - a to bez ohledu na svoji sexuální orientaci. Liberál Sekerák tuto liberální svobodu člověka bohužel nechápe.

HZ
May 20, 2021 v 18.9
Hodnotit člověka podle názorů, které nezastává,

je vaše specialitka, pane Nusharte.

Tady jde konkrétně o to, že pan Sekerák v tom článku, který mu vyčítáte, nenavrhoval hodnocení politika Pellegriniho na základě jeho sexuální orientace, ale podle míry pokrytectví, které projevuje tím, že je reprezentantem strany, která je výrazně proti požadavkům LBGT.

Nejsem sice přesvědčená, že měl pravdu /a taky jsem to v diskusi poznamenala/, ale zdá se, že jste opět dost záludně zkreslil, o co šlo.

Takže to zkuste ještě jednou od začátku a dejte možnost páně Sekerákovým názorům na konzervatismus, aby pronikly do vaší mozkovny. Nemusíte s nimi souhlasit, ale nezavrhujte je pod falešnou záminkou.

Paní Zemanové

Pan Sekerák (v článku, na který odkazuji) předepisuje člověku politický postoj, jaký smí zastávat, podle toho, jakou má člověk sexuální orientaci. To je naprosto neslýchané, s liberalismem to nemá nic společného. Je to karikatura liberalismu.

Člověk s homosexuální orientací může zastávat jakékoliv politické postoje - to je jeho právo. Pan Sekerák naopak nemá právo předepisovat homosexuálům, který postoj je pro ně vhodný a který již ne. Tohle nemá s „osobní integritou a věrohodností“ vůbec nic společného. Kdybychom se řídili Sekerákovou logikou, musel by každý dělník být komunistou, jinak by podle Sekeráka postrádal věrohodnost a osobní integritu...

Na mě to dělalo dojem, pane Nusharte, že vás ani tak nezajímalo, jak je v článku zdůvodněno oprávnění položit panu Pellegrinimu onu ožehavou otázku, ale spíš vás popudilo, že člověk, který pracuje pro "Institut pro křesťansko-demokratickou politiku" založený KDU-ČSL, používá obraty jako "smyšlený slaměný panák gender ideologie". Takže proto dnes není hoden, abyste si přečetl jeho článek o konzervatismu. Že ho napadáte ze zdánlivě liberální pozice, je dost průhledné pro každého, kdo vás aspoň trochu zná.

Paní Zemanové

Když součástí toho jednání, které se nesmí kritizovat (a aby se nemohlo kritizovat, nesmí se ani nijak nazvat - všechny jeho názvy jsou samozřejmě špatně), když tedy součástí tohoto jednání je i převrácení významů slov, pak v tomto světě převrácených pojmů jsem asi na „zdánlivě liberální pozici“.

V normálním světě - tedy ve světě, který není vystavěn na lži - v tomhle normálním světě je ovšem možné mít úctu ke svobodě a současně i k tradici (k tradici jakožto sítem evoluce - sítem účelnosti - prosátého kulturního vývoje lidstva). V tomto normálním světě tedy liberalismus a konzervatismus nejsou nesmiřitelné protiklady a je zde možné shledat v předepisování politického postoje ostatním (podle jejich sexuální orientace) jasné totalitní sklony - je zde možné kritizovat Sekerákovu pozici z hlediska skutečného liberalismu - z hlediska úcty ke svobodě člověka. Dělník zde nemusí být nutně komunistou a homosexuál nemusí být nutně LGBT aktivistou, v našem normálním světě to všechno závisí na jejich rozhodnutí a ne na tom, jakou politickou pozici jim předepíše „liberál“ Sekerák.

JP
May 21, 2021 v 10.19
Solidní konservativmus

Pane Profante, v diskusi s paní Hájkovou na dané téma na mém webu jsem napsal, že Florykovi nevytýkám jeho konzervatismus (v některých věcech jsem sám dost konzervativní) - nýbrž to, že jeho konzervatismus má vysloveně reakcionářský charakter. To je skutečně naprosto zásadní rozdíl. Ano, je možno zastávat legitimně konzervativní hodnoty; vzpomínám si například na mé dřívější diskuse - i spory - s panem Rychetníkem zde. Svářeli jsme se o mnohém, o pojetí demokracie i o náboženství, on byl zastáncem konzervativního pojetí - ale vždy a za všech okolností bylo možno - a nutno - plně respektovat neúhybnou solidnost jeho ideového a hodnotového zázemí. (Bohužel máte ovšem pravdu v tom, že reprezentanti tohoto "solidního konzervatismu" jeden po druhém odcházejí...)

Ale jakmile se z konzervativního přesvědčení stane strnulá póza, fanatický boj proti nepříteli, který je a priori démonizován a jsou mu podsouvány ty nejďábelštější úmyslu rozvrátit celý společenský řád - pak prostě není s kým o čemkoli racionálně diskutovat.

HZ
May 22, 2021 v 9.15
J. Nushartovi:

K tomu, aby bylo jasné, jak jste na tom s liberálním postojem vůči LGBT lidem, stačí si přečíst vaše příspěvky pod článkem p. Štampacha o žehnání stejnopohlavním párům. Dal jste tam odkaz na článek o problému surogátních matek na Ukrajině a v diskusi jste ho interpretoval zcela falešně tak, jako by se to týkalo gayů, přestože z článku vyplývá, že na Ukrajinu si pro tyto děti jezdí bezdětní manželé. Dokonce jste vyvodil závěr, že za skupinu tamních bezprizorných dětí /v důsledku pandemie/ mohou stejnopohlavní páry a přisoudil jste jim vinu za eutanázii, která těmto dětem podle vás hrozí. To byl vrchol. A všechna tato lživá argumentace z vás vyvřela proto, že vám nevoní myšlenka, že by se papež mohl přiklonit k žehnání stejnopohlavním párům. Což se vší pravděpodobností papež František zavádět nechce, ale už jen ta představa vás silně popuzuje.

MP
May 22, 2021 v 11.48
Jiřímu Nushartovi

Naučte se laskavě číst. Ten Sekerákův článek, který odkazujete, nepředepisuje Pellegrinimu, jakou má mít politickou orientaci. Jde sice o hodně hloupý aktivistický blábol,obhajující hanebné zvyky novinářů žvaněním o veřejném zájmu, ale tohle tam není.

„NENÍ O ČEM RACIONÁLNĚ DISKUTOVAT...“

Podplukovník Matthew Lohmeier byl odvolán z funkce, protože je autorem knihy, varující před šířením marxismu (ne tedy neomarmismu ;-) a před šířením nové rasové teorie v americké armádě.

-----------------------------------------

Univerzita v Lowellu v americkém státě Massachusetts poděkovala za upozornění na štvavý email děkanky. Mluvčí školy vydala oficiální prohlášení v němž se praví, že „univerzita po 10 měsících 19. června [roku 2020] ukončila zaměstnanecký poměr doktorky Neal-Boylanové. Stejně jako u všech podobných rozhodnutí bylo učiněno v nejlepším zájmu univerzity a studentů.“

Email děkanky ošetřovatelského oboru totiž obsahoval i zcela nehumánní a odporné tvrzení, že „záleží na každém životě“.

-------------------------------------

Když se dozvěděla o svém vyšetřování, myslela si, že je to vtip. Studentka práv na Univerzitě Abertay v Dundee totiž na semináři odvážně tvrdila, že ženy se rodí s ženskými pohlavními orgány [s tvrzením má vlastní zkušenost, neboť už je sama matkou - má za sebou dva porody] a že ženy mají obvykle menší fyzickou sílu než muži. Někteří studenti byli jejím tvrzením značně vykolejeni, takže Keoghová nyní čelí displinárnímu řízení a má strach, že nebude moci studium dokončit.

-------------------------------------------

„Desítkám tisíc našich občanů je znemožněno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních...

Statisícům dalších občanů je odpírána „svoboda od strachu“ (preambule prvního aktu), protože jsou nuceni žít v trvalém nebezpečí, že projeví-li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti...

Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecky projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn...

Mnoho vědeckých a kulturních pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že před lety legálně zveřejňovali či otevřeně vyslovovali názory, které současná politická moc odsuzuje...“ (z Prohlášení Charty 77)

Zatím se to asi liší v kvantitě.

Paní Zemanové

Máte pravdu, tu větu „nabízí se heterosexuálním vdaným párům...“ jsem opravdu přehlédl. Šlo by ovšem na té Ukrajině o zjevně diskriminační praxi vůči stejnopohlavním párům, která by tak byla v rozporu s lidskými právy osob s odlišnou sexuální orientací. Citovaný článek je z 18. 2. 2018, pevně tedy doufám, že se tuto případnou diskriminační praxi ve vztahu ke stejnopohlavním párům podaří Ukrajině brzy odstranit, pokud se tak již nestalo a pokud by se ji nedařilo obcházet třeba cestou korupce.

Rusko (kde ty ceny za surogátní mateřství také nebudou nijak přemrštěné) je ale v tomto už možná krůček před Ukrajinou - objednatelem dítěte tu může být i samotná žena. (A žena vlastně může být bývalým mužem, nebo ne?)

Komerční mateřství je ale bohužel ve střetu s mezinárodní úmluvou O lidských právech a biomedicíně, která konkrétně ve svém čl. 21 uvádí, že lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu. Tato drobná komplikace ale snad nebude zásadní překážkou toho, aby lidská práva osob s odlišnou sexuální orientací mohla být konečně naplněna.

MP
May 23, 2021 v 16.54
Napsal kdysi jeden nositel Nobelovy ceny

Argumentům hlavy Nushartů přístupné nejsou, avšak fackám ano.

Nebo to nebylo o Nushartech?

Vy v tom bonmotání hloupostí předčíte i pana prezidenta. Doporučuji Donepezil 10 mg večer před spaním - budete mít interesantní sny. Zatím jedna tableta.

+ Další komentáře