Zrovna v minulých dnech jsem jeden svůj komentář ("Milion chvilek") zahájil konstatováním, že velmi mnoho zmatků pravidelně vzniká z toho, že se o něčem hovoří, o něčem polemizuje, aniž by se jasně určilo a definoval předmět diskuse. A tu samou výtku je nutno učinit i zde.

V článku se velmi mnoho hovoří o "svobodě"; aniž by se ale jasně vymezilo, o jaký druh (či snad dokonce: jaký sektor) svobody se právě jedná. O svobodu politickou? Či o svobodu občanskou? Anebo o svobody sociální? Anebo snad přece jenom o svobodu skutečně, podstatně a všeobsáhle lidskou? Každá z těchto svobod označuje alespoň zčásti něco jiného, jinou oblast vztahování se člověka k jeho světu; ale čtenář se nikdy nedozví, kterou z nich má autor článku na mysli.

Zdá se, že se mu jedná o extenzivní pojetí svobody, tedy rozšířené i na práva sociální; ale na straně druhé základní pozornost fixuje na svobodu pouze politickou.

Tak tedy za prvé: co se politické svobody týče, pak nic nehovoří pro to, že by v České republice aktuálně hrozily poměry polské či maďarské, neřkuli ruské. Nemá tedy příliš smyslu takovýmto scénářem hrozit.

Extenzivní pojetí práv, tedy jejich pojetí které překračuje minimalistické pojetí pouze politické, a směřuje i k právům jak občanské společnosti, tak i k právům sociálním a podobným: takovéto pojetí je sice dozajista progresivnější nežli ono úzce politické, ale tady je vždy nutno mít na paměti jeden zcela zásadní moment: ani takto rozšířeně pojatá práva ještě nijak nezakládají lidskou svobodu v pravém, substanciálním slova smyslu.

Na tomto krátkém prostoru není možné podrobně rozebírat, v čem tato autenticky lidská svoboda spočívá (respektive by spočívat měla); ale v každém případě Ivan Štampach by jako teolog, a snad ještě spíše jako - stále ještě - věřící křesťan něco měl a musel vědět něco o tom, že "svoboda v Bohu" o celé řády překračuje všechno, co je možno vměstnat i do toho nejrozsáhlejšího katalogu "občanských a lidských práv". Protože tyto katalogy nakonec nikdy nepřekročí ze své nejhlubší podstaty pouze omezený horizont sféry ryze politické.

Samozřejmě, bylo by možno namítnout (a to se také ze strany apologetů současného stavu pravidelně děje), že otázky po této "pravé svobodě" mají světonázorový, respektive filozofický či teologický charakter, a proto nepatří do politiky, nýbrž jsou pouze soukromou záležitostí každého jednotlivce.

Jenže - právě v tom spočívá trik (a bylo by směle možno říci, podvodný trik) samotné liberální demokracie, která jednu a tu samou, ve své podstatě jednolitou lidskou bytost štěpí a roztrhává ve dvě poloviny, ve dvě zcela různé bytosti, které spolu navzájem nemají mít žádnou vnitřní souvislost. Na jedné straně tedy stojí samotný člověk usilující o svou pravou svobodu, která má ze své podstaty nutně univerzalistický charakter - a na straně druhé stojí (zpolitizovaný) občan, který se má spokojit se "svobodou" ryze partikularistickou, tedy s tím že smí svůj hlas odevzdat té či oné politické partaji.

"Svoboda" za podmínek liberální demokracie se tedy vztahuje pouze na onu odštěpenou polobytost zpolitizovaného občana; zatímco svoboda pravá, svoboda autenticky lidská, ta je odsunuta do sféry ryze osobních zájmů, je postavena víceméně naroveň zahrádkaření nebo zálibě ve filatelii.

Autor článku sám zmiňuje známé heslo o tom, že "kdyby volby něco mohly změnit, už dávno by je zakázali"; ovšem sám nijak přesvědčivě nedokládá, proč by toto heslo v současné době mělo ztrácet svou platnost. Jak řečeno nějaká fašizace či přeměna k autoritativnímu státu v Česku aktuálně nehrozí (což by mohl být jediný opravdu pádný argument pro to, "přesto" se zúčastnit tohoto druhu občanské aktivity, tedy voleb). A za všech ostatních okolností účast na tomto standardním volebním mechanismu (a spektáklu) v konečném efektu jenom potvrzuje a cementuje onen zmíněný klamavý trik liberální demokracie, kdy se otázka po pravé lidské svobodě vytlačuje na periférii, zatímco ze své podstaty univerzální lidská bytost je redukována pouze na její občansko-politický derivát.

Nechci nijak všeobecně odrazovat od účasti na volbách. Samozřejmě že argument "když nedám hlas své protistraně, zvítězí protistrana a bude ještě hůř" má svou určitou platnost.

Ale ať se konečně přestane předstírat, jako by tímto ryze politickým aktem bylo kdy možno dosáhnout skutečné a pravé lidské svobody.