Kolem nadcházejících voleb, jako už několikrát dříve, se říká, že to není obyčejný výběr mezi politickými směry. Že jde o volbu osudovou. Má se rozhodnout, zůstaneme-li u liberálního a demokratického systému nastoleného po listopadu 1989, nebo se vrátíme k víceméně totalitním pořádkům.

Obava o pokračování současného ústavního pořádku se zdá být přehnaná. Budoucí sněmovní většina a od ní odvozená vláda nám nebude vnucena odněkud shora nebo dokonce zvenčí. Máme právo si volit a máme různé směry více vlevo či vpravo, konzervativnější nebo progresivnější na výběr. Neprojevuje se podezření, že by volby měly mít zmanipulovány.

Přes formální demokratické a liberální pořádky se však tendence k návratu autoritářských pořádků projevují. Na Pražském hradě sedí jedinec, který netají sympatie k ruskému autoritativně konzervativnímu impériu a k čínskému totalitnímu režimu, u nějž rychle uvadly naděje na aspoň jakousi liberalizaci po období od roku 2003, kdy byl generálním tajemníkem strany a prezidentem Chu Ťin-tchao.

Premiér, jehož politická firma se značnou pravděpodobností získá nejvíce hlasů a mandátů, systematicky porušuje principy právního státu. Jistí si to u veřejnosti dílčími sociálně vstřícnými kroky vůči potenciálním voličským skupinám, například seniorům. S vyslovenou nebo faktickou podporou ze strany komunistů a okamurovských radikálních nacionalistů a populistů prosazuje drobné krůčky, které senát a ústavní soud jako pojistky ústavního řádu jen tak-tak omezují. Musíme také myslet na jmenování soudců nepolitického ústavního soudu, které probíhá politicky.

Mohli bychom se spoléhat na občanský sektor, na nevládní organizace, které odhalují případy porušování občanských svobod a lidských práv. Ke konci minulého režimu byl založen Helsinský výbor pojmenovaný tak podle města, se kterým se tradičně spojuje proces konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. V polistopadových poměrech se rychle ukázalo, že jeho agenda nezmizela. Stejně tak má pořád co dělat Amnesty International i co se týče stavu lidských práv v Česku.

Spolek Iuridicum Remedium poskytuje právní pomoc sociálně znevýhodněným osobám a upozorňuje na rizika porušování práva na soukromí ve spojitosti s dnes dostupnými technologiemi. Uskupení pod názvem Nesehnutí se zaměřuje na reálnou a ne jen teoreticky deklarovanou rovnost žen a mužů. Jako jedna z mála složek občanského sektoru (vedle Greenpeace a Duhy) chápe, že lidským právem je i právo na zdravé životní prostředí. Další organizace se specializují na práva žen, dětí, migrantů, etnických menšin a zaměstnanců.

Bez politické odezvy však může veškeré působení neziskových organizací být marné. Demokratický volební systém, který vynese nějakou politickou stranu nebo hnutí na vládní pozice, není navždy dán jako platný a účinný. Stojí za to, podívat se do programů kandidujících subjektů a do jejich případného dosavadního politického působení.

Mnoho se toho namluví kolem možné alternativy babišovsko-zemanovského bloku. Má jít o demokratickou opozici. Všechny možné odhady mandátů podle nového přepočtu hlasů ukazují na nutnost spolupráce formaci Piráti+STAN a SPOLU. Není zdaleka jisté, že dohromady budou mít víc než sto poslanců.

Přitom však občanské svobody bez lidských práv mohou být iluzorní. A lidská práva zahrnují, jak je zřejmé z české Listiny základních práv a svobod a mezinárodních dokumentů pro nás závazných, i práva sociální. Proto je garancí pokračování demokracie se zaručenými právy vliv sociálně liberálního sektoru politické scény. Může vládnout nebo aspoň být účinnou opozicí.

Tradičním garantem takového programu je sociální demokracie. Ta současná česká se těsně před volbami vzchopila, jakoby se kála za spolupráci s oligarchickou politikou aktuální vlády. Ministryně práce a sociálních věci si vzpomněla na jeden z úkolů úřadu, který jí podléhá a rozjela rozsáhlou kontrolu dodržování práv pracovníků ve firmách.

Znovuoživený sociální program ČSSD by byl sympatický, kdyby tato strana nebyla souběžně rozvinula otevřený spor s tématem lidských práv. Masarykova demokratická akademie jako ideové zázemí české sociální demokracie vydala sborník Budoucnost levice bez liberalismu. Jeho editory jsou politik ČSSD a bývalý diplomat Petr Drulák, europoslanec za ČSSD Jan Keller, bývalý předseda Zelených, nyní na druhém místě na pražské kandidátce ČSSD, Matěj Stropnický a decentka ekonomie na soukromých univerzitách Ilona Švihlíková.

Oni a další spoluautoři přesvědčují čtenáře, že lidskoprávní politika znamená podporu ekonomického liberalismu. Že takřečený kulturní liberalismus je neslučitelný s levicí. Vyslovují pochopení pro konzervativní politické směry a formace. Kam historicky vedlo propojování sociálních motivů s nacionálním a autoritativním konzervativismem, je celkem známo.

V demokratické opozici je podle volebních preferencí vedle Pirátů dominantní Občanská demokratická strana. Její název svědčí o její demokratičnosti asi tolik jako název Svoboda a přímá demokracie o oddanosti lidským právům a občanským svobodám u okamurovců. Kdoví, jak se odpoutala od Topolánkovy a Nečasovy ostudné éry kupčení s manádáty.

Ať je to jakkoli, SPOLU se hlásí k neoliberalismu. Nepatrné sociálně tržní aspekty v programu KDU-ČSL se sotva prosadí. Neoliberalismus cílí na omezení práv zaměstnanců, je ekologicky bezohledný, úspěšně se uplatňuje v diktátorských režimech, kde eliminuje sociální politické směry a vliv odborů. Z politických pozic a politických rozhodnutí činí zboží. Stát s volenými orgány se oslabuje, činí se „útlým státem“ a přímou, politicky spíše nezprostředkovanou moc získávají mocné ekonomické subjekty. Sotva se zbavíme obavy, že ODS v budoucí vládě dnešní demokratické opozice, bude-li vůbec taková, prosadí svůj důraz na národní stát, a tím na euroskepticismus, a nic na tom nemění to, že se tomu někdy říká „eurorealismus“.

Z volebních bloků, které se zcela jistě do sněmovny dostanou, i když jejich vliv na příští politiku není jistý, je Česká pirátská strana společně se Starosty a Nezávislými. Dominantní Piráti jsou součástí frakce Zelení / Evropská svobodná aliance v Evropském parlamentu. Bohužel nesdílejí její vstřícný postoj k přistěhovalcům. Ohledně práva na pobyt či asyl zůstávají zdrženliví. Jinak se shodují s její ekologicky a lidskoprávně orientovanou proevropskou politikou.

Volby můžeme chápat jako festival demokracie a svobody. Možná nás pro to někdo označí za naivní. Může se vytáhnout staré heslo, že pokud by volby mohly něco změnit, byli by je už dávno zakázali. K tomu snad lze vyslovit námitku, že dnes je nepopulární zakazovat volby, ale lze si je ekonomickým vlivem na média koupit. Takže i letos, jako už několikrát, budou volby za tři týdny testem naší občanské odvahy, vytrvalosti a trpělivosti. Snad aspoň své svobody a svá práva neprodáme lacino.