Třídní konflikt lidi skutečně moc neprožívají, ale pohled "alespoň se někdo zajímá" by teoreticky zafungovat mohl. Plus si získali nespornou pozornost médií. A přívětivě se jim věnují třeba Parlamentní listy či Blesk... Něco podobného se takto na levici už dlouho nezkoušelo. Sám jsem zvědav, jak jim tato oslovovací taktika vyjde. Jinak Matěj Stropnický je mimojiné náš bývalý kolega a myslím nikdo, kdo ho známe, nečeká, že by se stal fašounem. Že má žaludek v zájmu taktiky mlčet za kampaně o Babišovi, současných mocných v ČSSD i většině progresivní agendy, je věc jiná.

že Matěj Stropnický není a určitě nikdy nebude fašoun - tak jsem to nemyslel. To "slupnutí" mělo naznačit, že by se mohl stát OBĚTÍ ultrapravice.

"Levice má před sebou dvě cesty: buď se pokusí na svou stranu přetáhnout část středových liberálů, mladých a vzdělaných lidí (...) a přesvědčí i takzvaně úspěšné o prospěšnosti hodnot solidarity."

Tady ovšem chybí naprosto zásadní člen této rovnice: totiž čím, jakými argumenty, jakými motivacemi je - za dnešní situace - možno přesvědčit ty "úspěšné" o prospěšnosti hodnot solidarity. Pro tyto "úspěšné", pokud přece jenom mají určité levicové smýšlení, je optimálním politickým a ideovým přístavem právě strana Pirátů, s jejím umírněně levicovým programem. Pro nějaký zásadnější obrat tohoto segmentu populace směrem doleva by bylo asi zapotřebí něco více, nežli jenom jim tvrdit "prospěšnost hodnoty solidarity".

Co se druhé autorem naznačené cesty pro levici týče, tak jeho hodnocení má v každém případě svou zajímavost: "Anebo se bude stále znovu a znovu, a nejspíš bezvýsledně, snažit vyrvat z tenat pravicových populistů a demagogů manuálně pracující a hůř placené vrstvy. Při této druhé cestě ovšem musí pořád dávat pozor na to, aby se od oněch ultrapravičáků vůbec nějak odlišila, aby se sama nestala ultrapravicí."

To je vlastně dost neobvyklé varování; ale je nutno přiznat, že je na něm velice mnoho pravdy. Na levici tradičně přetrvává postoj, že každý kdo je chudý, každý kdo je panujícím systémem odsunut na periférii společnosti, je přirozeným spojencem levice, která má boj proti chudobě ve své agendě, a že tedy automaticky sdílí i její hodnoty.

Bohužel - tak tomu opravdu není. Prekarizovaní se samozřejmě mnohem spíše přimknou k tomu od koho mohou očekávat zásadní zlepšení jejich situace (proto v minulých historických obdobích levice měla svůj voličský potenciál především v dělnické třídě); jenže dnes už naděje na nějaký zásadní sociální převrat zmizely v propadlišti dějin, a tito prekarizovaní už nedoufají, že by levice mohla mít potenciál nějak zásadně zlepšit jejich hmotnou situaci.

Tato sociální skupina prekarizovaných je tedy víceméně stejně tak rozdělena na levicově smýšlející a na pravicově smýšlející, jako ostatní populace. Ale protože jsou svou neutěšenou sociální situací samozřejmě frustrováni, a cítí se s ní být opuštěni a zapomenuti, pak pak to u nich vede ke zvýšení hladiny negativních emocí. Které si pak vybíjejí nenávistí na jedné straně vůči establishmentu, ale na straně druhé proti každému, koho považují za své potenciální konkurenty v požívání státní pomoci. A za třetí - tyto své negativní emoce si vybíjejí pohrdavou nenávistí vůči každému, kdo na společenském žebříčku stojí ještě pod nimi.

Martin Pleva má tedy plnou pravdu s tím, že snahy levice získat pro sebe tuto sociální vrstvu by mohlo znamenat, že by se levice sama stala ultrapravicí.

Ostatně, současní "konzervativní socialisté" - na které M. Pleva svým varováním evidentně míří - právě tímto směrem urazili už přinejmenším polovinu cesty.

Ovšem: ani oprávněnost tohoto varování ještě nedává žádnou odpověď na to, jaký postoj má - autentická - levice zaujmout k těmto prekarizovaným. Prostě se od nich distancovat, a ponechat je na pospas ultrapravici?...

Ve včerejších Blistech https://blisty.cz/art/104579-stropnicky-aneb-o-vyprodeji-hodnot.htmlv byl k uvedenému článku otištěn i velmi výmluvný komentář od Marka Beneše. Ten zde kromě jiného autorovi článku předhazuje:

"Práce s lidmi. Mimochodem to, co postrádám Pirátů. Ti jsou progresivní a skvělí a Vámi podporovaní, jen se bojí chodit mezi lidi! A tak zoufale to progresivní levice dopracovala. Bojí se lidí! Mnoho věcí na progresivní levici se neumí pane Dolejší, a je třeba se učit i obráceně, od konzervativní levice.

Ve výčitkách na stranu Stropnického se zamotá všechno, jaderné elektrárny, oligarchové. A kde máte pane Dolejší lidi? Kde máte starost o ně? Kde máte zájem o vykořisťování?"

Tolik tedy rozhořčený Marek Beneš. Ponechme teď stranou tu záležitost, že on zjevně věc staví tak, že když jsou někteří lidé prekarizovaní, že je tedy zapotřebí jim přiznat p r á v o být xenofoby; i přes tuto zcela zvrácenou optiku je nutno přiznat, že M. Beneš má v něčem pravdu. Ti prekarizovaní jsou natolik těžce frustrovaní, protože mají pocit že na ně svět zapomněl. Že nikoho nezajímají. Že jsou sami se svým osudem. A proto pak mnozí inklinují k ultrapravici, protože tady nacházejí alespoň nějakou iluzi pospolitosti, vzájemného zájmu.

Vůči těmto lidem je tedy zapotřebí zásadně podvojného postoje: dávat jim striktně a neústupně na vědomí, že jejich xenofobní a fašistoidní postoje jsou absolutně nepřijatelné; ale zároveň je skutečně nutno "jít mezi ně". Dát jim na vědomí, že je tu někdo kdo má opravdový zájem zlepšit jejich životní situaci.

Ovšem - je nutno přiznat i to, že takto řečeno je to zase jenom dost abstraktní poučka. Jak je totiž možno "projevit upřímný zájem" o někoho, kdo už plně propadl své nenávisti, a ventiluje ji vyhraněně xenofobními a fašistoidními projevy? - Tady by byla vlastně daleko na místě už jenom cílená individuální psychoterapie.

„Alespoň někdo se zajímá“ -- to není pohled, který by mohl zafungovat pro sociální demokracii. Dnes to perfektně funguje pro Kotlebu (fungovalo, ale vstanů, braťa, noví bojovnící) a hůře pro některé české extrémisty.

Důvod je jednoduchý. Přes optimistickou představu prodavačů marketingové teplé vody nejsou lidi blbí (rep. jsou blbí přiměřeně, nikoli tak, jak si ta arogantní parta maroderů, pardon matketérů, představuje). A proto ti lidé docela slušně věří, že „zajímat se“ má sociální demokracie (a ještě víc to vidíme u odborů) v popisu práce. Jenomže ti i ti už přes dvacet let (od oposmlouvy) říkají: "My bychom rádi, ale víc dělat nemůžeme ..."

Stropnický jako vždy konfrontačně polarizuje -- dobré v eseji, blbé v politice --, pokud se podíváme na programy a praxi sociální demokracie, kterou chce s Maláčovou zachraňovat před omyly liberální levice, vidíme, že se až do doby, kdy v ní začali vládnou Hamáčci a Maláčové (od té doby jen ubliženě žvaní a nedělá nic, zvláště Maláčová), prostě ta parta, se kterou se dal Matěj do kupy, dělala a prosazovala ČSSD spíše sociální problematiku, pracovně-právní záležitosti atd., a ona progresivistická témata -- registrované partnerství, dekriminalizaci obětí drogové závislosti (víc jich tuším nebylo, leda by Stropnický považoval za "liberální" téma náhradní výživné pro samoživitelky) -- si dovolovala velmi, velmi obezřetně.

Ta polarizace na liberální a konzervativní levici znamená obětovat řadu socialistických témat. K odpovědnosti sociální demokracie patřila starost o zachování a rozvoj šance na dostupné vzdělání, kulturu, kvalitu životního prostředí, solidní veřejnou dopravní obslužnost -- prostě o statky, jejichž benefity mohou být při zachování jejich formálně veřejného charakterů snadno privatizovány ve prospěch se silnějším sociálním zázemím.

Vím, ono se o tom na billboardech nevykládá tak snadno, ale starat se například o to, zda se dítě bez solidního vzdělanostního či finančního zázemí rodiny naučí na druhém stupni počítat, základy cizího jazyka a přečíst s porozumění alespoň nenáročnou knihu -- to už je sakra "zájímání se". A ono se to "zajímání se" týka asi tak šedesáti procent českých rodin s dětmi ve škole.

Fašoun Stropnický zřejmě nikdy nebude, protože to už je dnes de modé. Ale to, co předvádí, začíná mít kasické urfašistické charakteristiky. Nakonec on Mussolini taky začínal jako spíše nadprůměrný socialistický novinář a z mládí (jeho) pamatuju Jana Kellera jako zajímavého a velkorysého levčáka.

Pochopitleně levičák, nikoli levčák :-)

je volič Zemana. Tím je v podstatě řečeno vše.

Takže na dokreslení jenom dodejme, že si nedávno neodpustil kopnout do Tomáše Petříčka, a projevit škodolibou radost nad jeho odvoláním.

To je špatný článek, silně defétistický. Úkolem levice je přeci (s respektem) edukovat, agregovat a doufat, že alespon část chudých časem přesvědčí. Ale co čekat od autora, který hodlá kandidovat (či je členem organizace, která to má v úmyslu) spolu s Piráty, že Martine? :-) Svým způsobem je tedy článek v pořádku, je totiž od člověka, který levicové hodnoty vlastně až tak nevyznává nebo je vyznává nedůsledně.

Mně osobně některé postoje Martina Stropnického také neoslňují, možná spíše naopak. Pak je ale třeba ale učinit chudým jinou nabídku. Ne říci: kašleme na ně a budeme dělat téměř centristickou (sociálně liberální) politiku spíše pro střední třídu.

mám pocit, že vůbec v ničem nejsme (tentokrát) ve sporu...

Ano, demokracie je víc než levice.

A byli takoví, kteří tu "levicovou důslednost" dovedli až do gulagu (k těm se opravdu neřadím...)

Mezi chudými a středními vrstvami není zas takový principiální rozpor. "Chudí" (byť je taky otázka, koho tím pojmem vlastně myslíš) rozhodně nepředstavují drtivou většinu české společnosti, jednoznačně by do této kategorie spadala jen "strádající třída" - a většina "ohrožené". U ostatních je to velice sporné...

A jak si představuješ solidaritu ty? Jako sobectví chudých a jejich kmenově-třídní tribalismus namířený proti všem ostatním? Co z toho budou mít ti ostatní a co z toho budou mít ti chudí?

Jí myslím, že být solidární se silnějšími jistě můžeš, ale to už pak nejsi levičák.

Ano, důležitá je demokracie, ale jejím hlavním nástrojem jsou demokratické volby, kde by měla být nabídnuta alternativa, poněkud se nějaký subjekt, jehož si členem stane jakýmsi velmi malým přívěškem strany, která o sobě úzkostlivě tvrdí, že je tady pro všechny, to jest je v podstatě centristická, tak to vnímám tak trochu jako rezignaci na demokratické principy, o těch levicový, bez kterých je podle mě demokracie nemožná, ani nemluvě.

Ve volbách kandidují nedokonalí kandidáti (jako např. Matěj Stropnický) a volí je nedokonalí a tajemství politiky často neznalí lidé. Tak to chodí. Ale bez (opravdu) vlastních voličů a kandidátů není politický subjekt snad ničím.

v prostředním odstavci, předposlední větě, mělo být "levicových"

nepochopil jsem ten vztah mezi středními vrstvami a chudými... tyto teda vidíš jak?

Vyrovnávání rozdílů demokratickými cestami, větším zdaněním (než má např. nyní v programu ČSSD) následným přerozdělováním atd., co na to mám jiného říct? Lidi, kteří koketují třeba s trockismem nebo lenismem mi byli vždy podezřelí. Jenomže politika je kompromisem a vždy se v určitých kruzích tací vyskytnou.

Ale postavit se je třeba hlavně na stranu chudých. Ke strádající třídě patří 18 %, chudší polovinu ohrožené tvoří 11%. Pokud odečtu lidi, kteří nemají volební právo a odhadnu, že cca dvě třetinu dotyčných nepřesvědčím, pořád by to, řekl bych, mohlo stačit alespon na účast v parlamentu. Tato cesta je podle všeho náročnější ( na komunikaci, čas), než oslovení střední třídy, ale při správném zacílení a trpělivosti, je zde myslím nakonec menší konkurence. Nejde ale jen o nějaký kalkul, ale hlavně o spravedlnost.

Pane Plevo, taktéž se mi v poslední době začíná zdát, že naše názory se dosti sbližují. (Kupodivu ten samý případ - obroušení původně ostrých hran a sblížení pozic - prožívám v poslední době už podruhé; že bych už opravdu pomalu začínal stárnout?... :-D)

Ale k vlastnímu tématu, které pregnantně vyjádřil pak Krupička: o co se vlastně má snažit (autentická) levice? Koho se má snažit oslovit?

Naprosto ten samý problém jsme - velmi kontroverzně - nedávno řešili na diskusním fóru "Levice". Zastánci radikálně levicových názorů se domnívají, že je nutno se orientovat především na onu skupinu prekarizovaných. (Ovšem podle mých údajů tato skupina obnáší 15 procent populace, nikoli 18.)

Ale jak sám přiznává pan Krupička - i z těchto prekarizovaných se podaří oslovit tak nanejvýš třetinu z nich. (Pravděpodobně daleko méně.)

Ano, možná že by to případně stačilo i na - minimální - účast v parlamentu. A - co dál? Prosazovat tam (s minimální váhou) radikální sociální požadavky? Když je nedokázala prosadit ani etablovaná KSČM?... Jaký by tohle mělo mít reálný význam?

Já členům "Levice" stavím otázku, co vlastně doopravdy chtějí:

- zda chtějí pěstovat radikální sociální populismus

- anebo zda skutečně chtějí změnit celý systém.

Obojí totiž zároveň není možné. Když se někdo zaměří jenom a pouze na prekarizované vrstvy (obvykle nekvalifikovaných nebo málo kvalifikovaných pracovních sil) - pak tím ztratí přístup k většinové společnosti. Tedy ke střední třídě tak či onak víceméně kvalifikovaných zaměstnanců, s víceméně dostatečným příjmem.

A kdo ztratí přístup k většinové společnosti - ten nikdy nebude mít potenciál provést komplexní změnu celého systému. Dnes už skutečně není příhodná situace pro provedení revoluce bolševického typu, s malou skupinou ke všemu odhodlaných radikálů, která svým revolučním aktem svou vůli vnutí většině společnosti. Jestliže je vůbec ještě možné provést nějakou zásadní přestavbu celého systému, pak jedině v souladu s vůlí naprosté většiny společnosti.

Ale - tuto středovou společnost není možno oslovit tím radikálním sociálním populismem; daleko spíše naopak se tak cesta k tomuto středu definitivně uzavře.

od koho směrem ke komu chceš přerozdělovat? Od bohatých směrem k chudým a středním vrstvám, nebo od středních vrstev směrem k chudým?

V rozvinutých zemích to vždy bude v prvé řadě od skupin v pásmu kolem průměrného příjmu (u nás od mediánu k nějakým 60 000 tisícům měsíčně) ve prospěch provozu společnosti a těch nejchudších.

Při pořádné progresivní dani zaplatí sice ti, kteří mají vyšší příjmy větší část ze svého příjmu, ale věcně bude vždycky největší břemeno na těch kolem průměru. Když z platu 45 000 měsícně (údajně průměr středoškolských pedagogů) odvedete devět tisíc na daních, budou vám v rodinném rozpočtu chybět víc, než když z každého sta milionů měsíčního příjmu odvedete třicet pět.

A kupodivu, kdybyste zvedl tu progresi na padesát procent pro lidí od desetinásobku průměru, pořád bude největší objem daní přicházet od těch se mzdami kolem průměru.

já myslím, že střední vrstva už platí opravdu dost!

J. Keller (v dobách, kdy byl příčetný) mluvil o středních vrstvách jako o posledním sponzorovi sociálního státu.

a) Část střední příjmové vrstvy platí opravdu dost ---a část velmi málo, důsledek někdější adorace živnostníků (a mimochodem časované sociální bomba, co se důchodů týče).

b) Nejde o to, jestli je to dobře nebo špatně. On je to prostě nejdůležitější zdroj příjmů státu. Nedostatečný, potřebujeme zdanit příjemce největších zisků, transfery atd., ale i v ideálním případě bude pořád provoz státu a sociální smír daňově spočívat v prvé řadě na bedrech středních příjmových vrstev.

c) Patřím k těm obřeměněným (jako asi naprostá většina zdejších diskutujících, pokud nežijí z důchodu) a necítím to jako křivdu. Z bohatého státu (kdyby nebyl rozkrádán) mám určitě víc než ti chudší a zranitelnější -- počínaje vzděláním mých dětí, přes dálnice a železnice, které užívám víc než většina příslušníků "strádající třídy", přes knihovny až po archivy, galerie a divadla.

Samozřejmě, nechce se mi spolufinancovat neoliberální rozmařilost nazývanou austerity -- masové daňové úniky jako standardní "optimalizaci daní" (Babiš recit), předražené veřejné zakázky obsluhované příslušnými oligopoly s aktivní asistencí státní byrokracie, státní dotace v nejlepším případě proplýtvaných evropských dotací atd. Na to vše opravdu není česká společnost dost bohatá -- ale podpora těch dvanácti procent lidí, co tu s námi žijí a dostali se pod kola, ta mi opravdu nevadí, u té si rád budu připadat jako sponzor.

Martin Profant to, pokud dobře čtu, částečně napsal za mě. Což mě, vzhledek k tomu, jak straní Pirátům, udivuje, myslím, že oni by ho za větší zdanění střední třídy hodili přes palubu žralokům :-)

Ano, střední třída je široký pojem. Nemám to nějak zvlášt propočítané, ale středoškolské učitele jako jsi ty, bych asi nechal napokoji a nebo bych jim zvedl daně jen nepatrně:-) Zavedl bych, dejme tomu, další pásmo pro zdanění zhruba od měsíčního příjmu 50-60 000, ale to navýšení daně by nebylo nějak výrazné. Do 100 000 pak minimálně ještě jedno pásmo, s ještě vyšším zdaněním. Pak jsou tu ještě minimálně dan dědická a z nemovitosti. Tu bych také zvedl nad úroven aktuálního programu ČSSD. (to jejich zdanění nad 50 000 000 milionů mi přijde bizarní, kdo s majetkem třeba 49 000 000 volí ČSSD?)

Diskutující si mohou povšimnout, že se opakovaně vztahuji k programu ČSSD. K této straně je možné mít snad tisíc výhrad, ale co se týče programu, řekl bych, že jako jediní alespon vyložili jasně karty na stůl.

To jste dal těm lidem z Levice myslím hezky na výběr. I když já bych to snad spíše definoval jako volbu mezi jakousi soft catch-all politikou (kterou podle mě dlouhodobě praktikuje ČSSD) a oním radikálně levicovým populismem.

Omlouvám se, že jsem byl na Vás tenkrát na tom Vašem foru tak příkrý.

No já bych zvedal až kolem 70-80 000 - tam už někde začíná vyšší střední třída.

S majetkovými a dědickými daněmi samozřejmě souhlasím.

Pokud tu střední třídu myslíte jako "příjmovou střední třídu", pak by byla od 70 000 výše hodně excentrická -- pod ní by bylo něco přes osmdesát procent populace, včetně většiny stavovsky pojaté střední třídy (etablovaní úředníci včetně ředitelů ministerských odborů, učitelé všech ranků včetně většiny vysokoškolských profesorů, většina lidí ve výzkumu, velká část lékařů, naprostá většina technické inteligence atd.).

V té skupině nad 70 000 už by měla být progrese poměrně strmá, ale pořád platí, že to bude dobře fungovat jen tehdy, když bude člověk s příjmem kousek nad třicet tisíc (tedy přibližně na úrovni mediánu), odvádět i procentuálně o něco víc, než ten, který bere dvacet. Ovšem do dvojnásobku průměrné mzdy by se mělo jednat o velmi mírnou progresi.

A co na to Mára?

„Levice má před sebou dvě cesty: buď se pokusí na svou stranu přetáhnout část středových liberálů, mladých a vzdělaných lidí, přičemž v programu pochopitelně nesmí zapomínat na chudé a prekarizované a přesvědčí i takzvaně úspěšné o prospěšnosti hodnot solidarity. Anebo se bude stále znovu a znovu, a nejspíš bezvýsledně, snažit vyrvat z tenat pravicových populistů a demagogů manuálně pracující a hůř placené vrstvy.“

Jestli tomu, pane Plevo, jako manuálně pracující příslušník té hůře placené vrstvy dobře rozumím, levice mi říká asi toto:

„Chtěli bychom, aby našimi voliči byli mladí, vzdělaní a úspěšní lidé, o hlasy chudých manuálně pracujících primitivů nestojíme - ti ať si volí ty svoje fašouny. My ale i přesto na ty primitivy, chudáky a socky budeme ve svém programu pamatovat - takoví jsme my levičáci dobří, solidarita s opovrhovanými je prostě u nás na prvním místě.

A proč nás - ona často zástupná - (kulturní) témata zajímají více, než pravo-levý spor a konflikt s kapitálem? Jednoduše se v těchto vodách cítíme lépe, důstojněji, sebevědoměji... V kulturních tématech se navíc můžeme spojit s globálním (globální svět aktivně vytvářejícím) kapitálem.

Druhým důvodem je, že u nás už prakticky nemáme klasický proletariát - jeho síla, která by mohla přetvořit svět podle našich vymyšlených receptů, nenávratně zmizela v propadlišti dějin a my si tedy musíme hledat nějakého jiného sluhu - prostě jiný náhradní revoluční subjekt, který by náš ušlechtilý plán (onen krásný nový svět) konečně už uskutečnil. To ale vyžaduje povzneseného ducha, takže primitivní nevzdělané socky o ten náš krásný nový svět pochopitelně vůbec nestojí. My ale na ně i přesto budeme ve svém programu pamatovat a nový svět jim zařídíme i proti jejich vůli - solidarita je totiž naší prioritou.“

No, děkuji za upřímnost, volit vás samozřejmě nechci, když si to navíc ani nepřejete. Nevidím bohužel žádnou možnost jak byste mohli získat hlasy těch, o které nestojíte a o kterých prohlašujete, že jsou to pitomci. Budu se holt muset poohlédnout po nějakých těch fašounech, snad to nebude tak složité. Fašoun bude nejspíše každý, kdo s takovouto levicí nesouhlasí.

U volebního stánku s občerstvením:

„Už máme jenom progresivní paralýzu, nebo nahnědlý sračky.“

„Já vám nevím, takový výběr jsem nečekal...“

„No, mladý vzdělaný a úspěšný si obvykle berou paralýzu; hnědý sračky jsou spíš pro ty manuálně pracující primitivy, co maj hluboko do kapsy...“

„Tak teda asi ty sračky - poloviční porci bych prosil. V zájmu planety je potřeba se uskrovnit - solidarita nezná hranic.“

Pane Krupičko, já nejsem tak úplně do hloubky seznámen s interním stavem této strany (nejsem jejím členem), pouze (registrovaným) sympatizantem; ale je fakt, že v ní existuje velké množství názorových proudů. Které dohromady spojuje, nebo někdy možná pouze slepuje společně sdílená "antisystémovost"; tedy touha po zásadně lepším, humánnějším a sociálně spravedlivějším světě, než je ten současný.

Proto - ano, bylo by tedy v tomto ohledu možno ji označit za "catch-all-stranu". Ale - soft?... Takhle se může jevit navenek, ve svém prezentovaném volebním programu. Ale v jejím nitru se ukrývají i velmi radikální elementy.

Právě tohle bylo také předmětem mé výtky na její stranu: někdy jsou tam i v personální unii spojené velmi protichůdné postoje. Například na jedné straně klasické požadavky sociální (i když třeba radikální), které ale nijak nepřekračují rámec daného systému - a na straně druhé požadavky zásadní systémové změny. Sice je samozřejmě možno (či dokonce v rámci běžného politického boje nutno) sledovat právě tuto podvojnou strategii - ale na straně druhé je to rozpor, a nejsem si vůbec jistý do jaké míry si to někteří členové "Levice" uvědomují.

V zásadě nakonec platí - a přesně to jsem už při mém vstupu na diskusní fórum "Levice" napsal - že není možno jít dvěma různými směry zároveň. Není dost dobře možné chtít systém (sociálně) vylepšovat, a zároveň ho chtít zrušit, překonat.

Respektive - jak řečeno za určitých okolností to možné je, ale pak je nutno mít opravdu naprosto jasné vědomí, co dělám a proč.

----------------------------

Takže tedy, omluva (dodatečná) za přílišnou příkrost na mém fóru, pane Krupičko? - No nic; někdy se stává že člověk v návalu emocí poněkud přestřelí, a pak toho lituje. Já jsem - musím přiznat - při mém vstupu do širší komunity "Levice" byl také k leckomu příkrý, a to sice velice příkrý. A už toho sám začínám litovat. Ukázalo se totiž (přinejmenším v některých případech), že s mou protistranou mám mnohem více společných názorů, než by se bylo na první pohled zdálo.

I když na straně druhé - nejsme na hodinách baletu, jsme v politice, tam se některé spory musí vyřešit "naostro". A ostatně už sám velký Hérakleitos nás učí, že "boj je otcem všeho".

Tento boj ovšem nesmí být samoúčelem; pokud má mít nějaký vyšší smysl, pak za ním vždy musí být zřetelná jasná (a odůvodněná) vůdčí idea.

Ten aktuální návrh Martina Profanta ohledně danové progrese se mi na první pohled líbí také. Ale jak jsem psal, nemám to propočítané a určitě jsou lidé, kteří to propočítají lépe než já.

Ultimátním a v diskuzích často používaným argumentem samozřejmě je, že danová progrese je standardním nástrojem ve vyspělých západních zemích. A silně pochybuji, že je tam používána v tak symbolické rovině, jakou ji má aktuálně v programu ČSSD, to jest, pokud si to dobře pamatuji, v podobě jednoho dalšího pásma u příjmů zhruba nad 105 000 (mají to tam vázané na několikanásobek průměrné mzdy). Ona ČSSD vůbec prostřednictvím svého programu dělá mnohé proto, aby si proti sobě nepopudila vyšší střední třídu, jest mi to poněkud záhadou, že by její funkcionáři už tak zbohatli?

Jelikož jiná strana v Česku, která by měla alespon teoretickou šanci na zisk parlamentních křesel, ve svém programu danovu progresi nemá, je tato diskuze beztak jen značně teoretická a všichni "počestní maloměštáci", bojící se o své vysoké příjmy, můžou být tedy klidní :-)

asi jsem vás někdy podceňoval :)

pokud je páteří Levice Socialistická solidarita, spojována s trockismem a pokud tito trockističtí radikálové z taktických důvodů tají své skutečné záměry, tak to skutečně může vytvářet určitý rozpor, ale to názorové zázemí je tam ve skutečnosti pestřejší a vyskytují se tam, tak jako všude, podle mě i pragmatici bez nějakého ideologického ukotvení.

tak úplně nerozumím tomu, proč některé umírněné, liberální levičáky, případně městské liberály, tolik popuzuje člověk, otevřeně se hlásící ke své homosexualitě a vlastnící zámek. Ta jeho homosexualita skoro garantuje, že jeho postoje nebudou nikdy úplně antiliberální, sám pod sebou si snad větev nepodřeže, což když bude chtít třeba jednou adoptovat děti? A ten zámek by zase mohl být zárukou toho, že jeho levicové postoje nikdy nebudou nějak zvlášt radikální. A ten kdo se zajímá o jeho názory do detailu, tak ví, že vážně nejsou.

Matěj Stropnický myslím říká nahlas v podstatě to, co myslí (často potichu) většina politiků, zjednodušeně: "vykašleme se na ty nejslabší, budme tu pro lidi, kteří pracují (a chodí pravidelněji k volbám) , řešme hlavně socio-ekonomické problémy (a ne třeba počet pohlaví ) atd."

I kritika jeho osoby z řad některých liberálně-(soft) levicových novinářů a jejich blízkých mi přijde pokrytecká, vždyt i tito jedinci píší hlavně pro střední třídu, jelikož z jejich příspěvků jsou pochopitelně sponzorovány. Skutečně chudí o existenci médiií jako je DR či A2 zřejmě ani nevědí.

Pomůže snad nějak efektivně těm nejchudším Martin Pleva? Nezdá se mi, spíše je předem odsoudí jako voliče krajní pravice. Jak se tedy liší, alespon v tom, co podle mě činí levici levicí, od Martina Stropnického, kterého z krajně-pravicových tendencí obviňuje?

Pro jistotu dodám a zopakuji, že osobně jako radikální demokratický socialista (a myslím, že v určitém ohledu i značně liberální, i když proti některým liberálním a progresivistickým výstřelkům se vymezuji) mám problém jak s názory Martina Plevy, tak Matěje Stropnického.

Pane Krupičko, musím přiznat že vůbec nevím jestli je ve straně "Levice" někdo ze Socialistické solidarity. V tamějším diskusním fóru jsem narazil na několik radikálů - kteří by případně mohli mít určitou blízkost k trockismu - ale těm většinou celkem dost rychle došly věcné argumenty. Ale v každém případě by se asi sotva dalo tvrdit, že by Socialistická solidarita byla "páteří" Levice. Jinak máte ale naprostou pravdu, je tu široká škála názorů a postojů, a dost možná opravdu i určitá část členů "bez ideového zakotvení".

Ostatně - právě instalaci nějakého "ideového zakotvení" tam pokládám za můj vlastní příspěvek k celé věci. ;-)

Ostatně, pane Krupičko, docela by mě zajímalo: jak byste Vy sám chtěl "efektivně" pomoci těm nejchudším?

I kdybychom vycházeli z toho, že pravicové vlády nemají zájem těmto chudým vrstvám pomáhat (tak docela pravda to ovšem není), pak je stejně skutečností, že u vlád byla v Evropě i jinde ve světě už celá řada vlád levicových, někdy i dost radikálně levicových - ale doposud nikdo nepřišel na způsob, jak tento problém (tedy problém existence příjmově slabých vrstev obyvatelstva) zásadně a trvale vyřešit.

ta diskuze by nikam nevedla. Neboť jak známo, vy jste spíše centrista a já socialista. Ale třeba tady je, částečně na to téma, myslím zajímavý článek: https://a2larm.cz/2021/06/francois-mitterrand-a-posledni-levicova-ofenziva-v-evrope-z-roku-1981/

Pane Krupičko, tady se nejedná o nějakou "diskusi, která by nikam nevedla". Otázka byla naprosto jednoduchá: když kritizujete například M. Plevu za to, že nepomáhá těm opravdu chudým, pak by bylo na místě abyste prozradil, jak by to bylo možno co nejlépe provést.

Co se toho Hauserova článku v Alarmu o Mitterrandových sociálních reformách týče: na tento článek jsem byl upozorněn už v rámci diskusí na fóru Levice. Bohužel s mi nepodařilo dohledat mou odpověď, takže ji nemohu dát k dispozici. Rozebral jsem tam totiž celou záležitost opravdu dost důkladně a systematicky.

Takže tady jenom v krátkosti: bohužel, prakticky nic z toho, co Hauser v daném článku píše, není pravda. Reálný průběh věcí je tu postaven naprosto na hlavu. Je možno jenom doufat, že Hauser - jenž není ekonomem, nýbrž filozofem - to nemá z vlastní hlavy, takže je možno mu atestovat pouze objektivní rozpor s realitou, nikoli snad přímou lež. (Předpokládám že tyto nesmysly mu nakukala Švihlíková; nebyl by to zdaleka jediný případ, kdy tato soudružka svou ideologii staví nad objektivní realitu.)

Takže tedy: naprosto a v žádném případě není pravda (respektive je to naprostým převrácením příčinné souvislosti), že by Mitterrandovy socialistické experimenty ztroskotaly proto, že by se staly obětí jakéhosi temného spiknutí ze strany mezinárodního kapitálu. Tyto experimenty ztroskotaly přesně z toho důvodu, který jsem v posledních diskusích už opakovaně vylíčil: obsáhlé sociální programy mají samozřejmě zapotřebí peníze; a to sice velmi mnoho peněz. Socialistické vlády v tomto ohledu znají prakticky jedinou strategii: zdanit produkční sféru. Tedy "kapitalisty".

Ekonomické následky tohoto činu jsou ovšem nevyhnutelné a vždy ty samé: ekonomika přetížená nadměrným daňovým zatížením se hroutí; produkce se zdražuje, tím pádem klesá odbyt. Když se méně prodává, tak se méně produkuje; v důsledku toho zaměstnavatelé propouštějí nadbytečné pracovníky. Tím pádem dále klesá kupní síla (nezaměstnaný nenakupuje tolik jako zaměstnaný) - tím pádem odbyt padá ještě dále. A tak se propouští ještě více.

Důsledkem je tedy - vedle zmíněné stagnace ekonomiky - především dramaticky stoupající nezaměstnanost. Mitterrandův socialistický experiment proto skončil ne snad v důsledku nějaké sabotáže ze strany mezinárodního kapitálu (jak sugeruje Hauser), nýbrž v důsledku masových demonstrací obyvatelstva proti vládě! (To tvrzení v článku, že prý tento experiment požíval "obecné podpory", je tedy vysloveně lživé. Může to snad platit o jejich počátku; ale už po krátké době proti těmto reformám stála naprostá většina francouzského lidu. A to včetně samotné dělnické třídy!)

Takže takto - a přesně z těchto důvodů - velmi neslavně skončil Mitterrandův pokus o znovuzavedení štědrého sociálního státu. A připomínám ještě jednou, že prakticky přesně ten samý pokus francouzští socialisté opakovali ještě jednou, pod Hollandem - a to s naprosto stejným výsledkem!

K tomu všemu je možno říci jenom jedno: dokud se (radikální) levice bude stále ještě utápět v iluzích, že je prostě jen tak bez dalšího možno obnovit poválečný štědrý sociální stát, a dokud si bude nalhávat že tyto snahy jsou blokovány jenom jakýmsi temným spiknutím mezinárodního kapitálu, pak se věc levice nikdy nemůže pohnout skutečně někam vpřed.

A k celé věci je možno připojit ještě toto: všechny tyto představy na straně levice (ať už radikální či umírněné) o obnovení štědrého sociálního státu jsou nakonec jenom velice laciným životním postojem.

Křečovité lpění na těchto iluzích totiž umožňuje vyhnout se skutečně náročné práci - totiž do hloubky jdoucí, komplexní analýze současného kapitalismu. Na takto náročné, složité myšlení si dnes už téměř nikdo netroufá; namísto toho je mnohem jednodušší neustále dokola opakovat několik stále stejných hesel o "sociálním státu".

S jistotou může být řečeno jedno: takto povrchním, laciným způsobem se základní problémy společnosti skutečně řešit nedají. Moderní společnost je extrémně složitý, mnohovrstevnatý, dynamicky se vyvíjející, a vnitřně protikladný systém - a ten nikdy nebude možno účinně a úspěšně transformovat jenom nějakým jednoduchým řešením, jenom jedním rozhodujícím úderem z jedné jediné strany.

Co se samotného sociálního státu týče - samozřejmě že je vždy možno (a z levicových pozic vlastně nutno) neustále bojovat za jeho udržení, respektive rozšíření. Tento boj je součástí věčného boje levice s pravicí; a samozřejmě kdyby levice tento boj vzdala, pak by toho pravice okamžitě využila, k osekání sociálního státu až na nejzazší mez.

Ale - opakuji znovu, levice nikdy nesmí propadnout iluzi, že tento boj by bylo kdy možno definitivně vyhrát. Dokud se tento boj vede na půdě kapitalistického produkčního způsobu, pak se tento zápas vždy odehrává - obrazně řečeno - na domácím hřišti kapitálu. A proto tento kapitál nakonec bude vždy vítězem. Jestliže by přece jenom měla být nějaká šance na skutečný úspěch - pak je nutno změnit celé hřiště.

já jsem tu (i jinde) přeci své záměry mnohokrát prozradil a není mou povinností tak činit zas, zvlášť když by to zabralo mnoho času, který mi nikdo nezaplatí.

Beztak budu dlužit panu Patočkovi za tuto diskuzi, protože mám pocit, že pan Kolařík mi to z výnosu svých akcií nehradí, i když jsem ho k tomu nabádal :-)

Asi jsem vám to už napsal, podle mě používáte hlavně pravicové argumenty a ty levicové ignorujete a diskuze s vámi je tudíž méně zajímavá, abych tak řekl.

všechno jste překroutil.

Kde píšu, že manuálně pracující jsou blbci? Oni jsou mnohem schopnější a chytřejší než já v mnoha věcech, já neumím ani zatlouct hřebík. Ale dovolím si říct, že některým věcem zkrátka rozumím třeba já líp - a bylo by taky při mém vzdělání a času, který sledování společenských problémů věnuji, s podivem a ostudou, kdybych jim aspoň trošku nerozuměl.

A tady se obracím i na Pavla Krupičku - který vás hned pochválil - socialistické hnutí by nejen nebylo myslitelné bez intelektuálů, ale dokonce by nebylo myslitelné ani bez určité disciplíny proletariátu a jejich DŮVĚRY A ÚCTY vůči inteligenci. Kdyby tehdy řekli dělníci Marxovi nebo Lasallovi: co nám to tady vykládáte za kecy, my všechno víme líp, tak by se socialistické a dělnické hnutí nikam nedostalo. A tohle teď chybí - že jsme ztratili smysl pro pravdu a úctu ke vzdělání, logice a elementárním faktům. Místo toho si tady má každý vlastní pravdu a "vlastní fakta", kterým věří... A tak vrcholem je, že jsou tady lidé (nepochybně nadproporčně zastoupeni mezi chudšími vrstvami a manuálně pracujícími), kteří věří tomu, že ve vakcínách jsou čipy a že ty vakcíny jsou přimíchané i do narkózy... no to je pak těžké:)))

Samozřejmě že s manuálně pracujícími je třeba mluvit, a to s respektem a zájmem. Nepléduji za žádnou povýšenost. Ale ono by to trochu respektu, otevřenosti a slušnosti chtělo i od těch manuálně pracujících... Vy jste, pane Nusharte, těchto vlastností předvedl pomálu...

Samozřejmě že prostí lidé mají v některých věcech pravdu. Třeba když se jim nelíbí chování (některých) Romů. Ale nemají pravdu v tom, když si své špatné zkušenosti s Romy vykládají rasisticky. Atd.

Čili levice musí stát o každý hlas - a bude-li ji volit "dělnická třída" - super, díky za každý takový hlas. Ale v nejbližší, dohledné době nelze počítat s tím, že by na těchto vrstvách mohla levice stát. Musí vykročit - podle mě - druhým směrem. A zároveň prosté lidi přesvědčit konkrétními činy, že jí jde o jejich dobro.

dalo napsat mnohé, ale já ti hlavně popřeju štastnou plavbu na galéře pod pirátskou vlajkou. Plavba to bude jistě příjemná, protože dole v podpalubí budou lidé veslovat za nuznou mzdu, aby ti nahoře mohli mít několikanásobně vyšší příjmy a např. u toho pokrytecky citovat levicové myslitele.

Co se týče toho covidu, tak jsem v době, kdy na něj umíraly stovky lidí denně, dělal pod několika šéfy a ačkoli to měli být vzdělaní lidé, tak jejich bezohlednost např. co se týče nenošení roušek a respirátorů byla velká. Všelijakých těch dalších yuppies jsem ve stejné době bez roušek a respirátorů v Praze potkával mraky. Stručně vzato, to že je někdo chytrý, vzdělaný či dokonce bohatý, podle mě vůbec neznamená, že to bude slušný a ohleduplný člověk. V některých případech dokonce naopak, neboť jak říká klasik: "na počátku každého velkého majetku stál zločin" a jak říká jiný: "vlastnictví je krádež".

Ty jsi typický příslušník nové paternalistické (pseudo)levice nebo také liberální či kulturní "levice". Neustále kážete, co si má kdo myslet, ovšem vlastní hříchy nevidíte.

Proč mají třeba podle vás vlažných liberálních levičáků Romové problém sehnat byt či práci? Vždyt ty byty jim přeci pronajímají a práci dávají spíše ti bohatí a tím pádem spíše vzdělaní. Asi bude mezi střední třídou také dost rasistů, tak jako bylo mezi střední třídou dost fašistů a nacistů a dnes i voličů krajní pravice.

pokud nebude levice paternalistická (v tvém pojetí), skončí jako ultrapravice.

Prostě je třeba pomáhat prostým lidem, učit se od nich tam, kde mají pravdu a dobré postřehy, ale nelze přebírat jejich názory, pokud jsou rasistické, xenofobní nebo autoritářské. Nebo ty chceš takové názory přebírat?

Samozřejmě že rasisté a extremisté jsou i mezi středními vrstvami. Ale já myslím, že se tam najde i dost lidí s otevřenou myslí a srdcem. Ostatně já spíše vymezuje střední vrstvy vzděláním, zatímco ty příjmově.

A ty zcela pomíjíš, že ti chudí stojí proti těm nejchudším - viz touha dělnické třídy po zpřísňování sociálních dávek. Teď byly některé názory publikovány: dřív musel každý pracovat, kdo nepracuje, ať nic nedostává... Tak pokud si tohle někdo myslí a "nedošlo mu", že dříve byla státem řízená ekonomika, zatímco dnes máme ekonomiku tržní, jejíž součástí je trh práce - tak je to chytrý nebo přinejmenším v těchto otázkách přemýšlivý člověk? Co si od něj má levice vzít??

Nejchudších se zde zastávají Piráti, viz strhávání pokud ze sociálních dávek a vůbec jejich snižování a zpřísňování...

V některých ohledech se nejchudších zastávají Piráti (viz např. bytová politika v Praze), v některých ČSSD, viz její snaha o snížení počtu let potřebných k dosažení důchodu. V případě zákona "třikrát a dost" o odebírání sociálních dávek, pokud vím, hlasovali Piráti a ČSSD společně.

Komplexně vzato je program ČSSD, navzdory některým výstřelkům Maláčové a spol, jako např. odebírání dávek rodičům, jejichž děti nechodí do školy (což se mi nelíbilo) levicovější a čitelnější, než-li Pirátů.

Ale lidé se většinou nezajímají o politiku tak, jako třeba my dva, neřeší co se kde šustne na facebooku a zda třeba v diskuzi o vztahu levice a liberalismu olajkovat Matěje Metelce či Petra Kužela. Když za nimi do Chomutova přijede nebo s nimi pravidelně komunikuje Foldyna s Okamurou (a udělají pro alespon nějaké farmářské trhy), tak zvolí někdy holt je, noví levičáci jsou zalezlí hlavně v Brně a Praze, takže ty volit asi nebudou.

Pomáhá tomu i diskurz médií, která vlastní a řídí hlavně velmi bohatí lidé a ony tedy logicky hájí jejich zájmy. To jest nabízejí falešné dilema mezi konzervatismem a liberalismem, potažmo mezi pravicí a krajní pravicí.

Dilema zda volit Piráty či ČSSD řeší jistě hodně lidí, včetně mě.

Panu Plevovi

Když věřím, že ve vakcínách jsou čipy (proto je teď čipů asi takový nedostatek - skoro všechny padnou do těch vakcín), tak jsem podle mě blbec. Když třeba zase kradu, tak jsem podle mě zase zloděj. Když tvrdím, že mezi chudými a manuálně pracujícími jsou nadproporčně zastoupeni blbci (ti, kteří si myslí to o těch vakcínách), tak jsem intelektuál, kdybych ale třeba zase tvrdil, že mezi Romy jsou nadproporčně zastoupeni lidé, kteří kradou, tak bych byl rasista.

Vy, pane Plevo, tedy netvrdíte, že mezi chudými a manuálně pracujícími jsou nadproporčně zastoupeni blbci, (t. j. ti, kteří si myslí to o těch vakcínách) takže jste intelektuál. Já jsem ovšem zase ztratil DŮVĚRU A ÚCTU vůči inteligenci (a navíc se mi to teď nějak pomíchalo), takže jsem blbec. (Solidarita s těmi ponižovanými, které liberální levice prohlašuje za „méně inteligentní“, mě přiměla, abych se hrdě přihlásil k této své - doposud nešikovně a špatně skrývané - identitě. Pan Profant Vám pravdivost tohoto mého coming outu jistě rád potvrdí.)

Čili, v nejbližší době prostě nelze počítat s tím, že by na vrstvách manuálně pracujících, méně úspěšných a chudších lidí mohla levice nějak stát. Musí tedy vykročit tím druhým směrem a zároveň tyto prosté lidi přesvědčit, že jí jde o jejich dobro.

V minulosti to přesvědčování sociálnědemokratická levice dělala tak, že si tu otázku jestli má stát na těch, na oněch, nebo ještě na nějakých jiných chytrých nebo hloupých (aby jí to vyneslo pokud možno co největší politický vliv) vůbec nekladla. Pokládala si naopak otázku, „na kom“ mají stát ti manuálně pracující, chudší a méně úspěšní lidé (o koho se mají opřít oni, kde prostě mohou čekat zastání oni). Dnes ale liberální levice tuto logiku úplně obrátila - jde jí o její vlastní cíle a o vlastní úspěch, nikoliv o cíle těch méně úspěšných, chudších a manuálně pracujících lidí. (No - a chce přitom ještě navíc mít image vzdělanců - chce se prostě dobře cítit, mít společenský kredit.) Jestliže si tedy Bertolt Brecht kdysi v jedné své básni dělal legraci z toho, že „vláda by měla rozpustit lid a zvolit si jiný“, tak dnes v řadách liberální levice vznikají vážně míněné články o tom, jak „lid zradil levici“ a ta si tedy musí hledat nějaký „lepší lid“ - nějaký „náhradní revoluční subjekt“.

Kdyby to nebyla tragédie, byla by to komedie k popukání...

pokud vás chápu, tak do jisté míry souhlasím, jen bych zase tolik ty liberální levičáky nepodcenoval.

Někteří z nich jsou schopni vývoje, takže se učí, jak své pohrdání prostým lidem skrývat a snaží se mu nějakou tu kost hodit, protože pochopili, že sama jim ta moc do klína nespadne.

Váš coming-out, co se týče nižší inteligence, Vám bohužel potvrdit nemohu. Odehrál se zřejmě v době, kdy jsem Vás ještě neznal.

Nicméně předsudek o tom, že by chudí a ponižovaní byli méně inteligentní, nemá nic společného s liberalismem. Najdete ho už v Homerovi a u Aristotela -- prostě, když jako otrokář, hradní pán nebo zaměstnavatel zacházíte s lidmi jako s hovady (s "mluvícími nástroji"), potřebujete se sám vemluvit do představy, že ti lidé nejsou inteligentnější než hovada. A ono je to sebepotvrzující přesvědčení, když se setkáte s oficírem Dubem, pak je švejkování nejlepší šance na přežití.

Pokud někdo podobným předsudkem trpí, tak to určitě není intelektuál. Ten se nikdy nedomnívá, že by hloupost byla charakteristikou chudých a ponížených -- hloupost je pro něj obecnou lidskou charakteristikou, ze které vyjímá sebe a nanejvýš hrstku dalších lidí, ostatně vesměs mrtvých nebo žijících na druhé straně zeměkoule.

Slušný liberál považuje inteligenci za individuální vlohu a nespojuje-ji s vlastností nějaké domnělé či skutečné skupiny lidí, oni liberálové přiznávali už v 19. století inteligenci i ženám a politikům.

Jiné to ovšem je-- a to není jen postřeh liberálů --, pokud mluvíme o elementárním vzdělání a aktivním občanství. Negramotný nezaměstnaný v romské osadě na východním Slovensku vykazuje statisticky zřetelně nižší zájem o otázku dezintegrační funkce víceletých gymnázií než IT specialista pracující pro košickou nebo přešovskou odbočku Telecomu (nebo jak se tamější poskytovatel mobilní sítě jmenuje) -- překvapivě to nedávno dokazovala výzkumem jedna diplomová práce z košické univerzity. A také toho nezaměstnaného z osady kupodivu mnohem méně tíží otázka vhodné volby strategie překonávání předsudků na druhém stupni základního vzdělání a na středních školách.

Přicházím pozdě, v době, kdy diskuse je už tak dlouhá, že ji nikdo nečte, tak doufám, že už v ní to podstatné řekl někdo jiný. Při pokusu aspoň zběžně si ji prohlédnout jsem si všiml, pane Plevo, že říkáte panu Nushartovi: „Všechno jste překroutil.‟ To není u pana Nusharta nic neobvyklého, ale všiml jste si, že jako první jste tady všechno překroutil vy sám?

Váš článek je naprosto zvrácený. Vážně jste chtěl vyzvat ČSSD, ať se drží strašení uprchlíky, boje proti „nepřizpůsobivým‟ a obrany „zdravého selského rozumu‟ bílého heterosexuálního muže, a do pracovních podmínek nestrká nos?

Mnohem výstižněji komentuje návštěvy ministryně na kontrole Inspekce práce Saša Uhlová v A2larmu:

https://a2larm.cz/2021/07/proc-ma-inspekce-prace-problemy-zjistovat-porusovani-zakoniku-prace/

Konec konců kontrolované pracoviště osobně poznala — hned když se Matěj Stropnický pochlubil selfíčkem ze žiletkárny, ozvalo se mi v paměti, že o nějaké žiletkárně jsem už někde něco četl, a napadlo mě, že asi schválně právě podle reportáží Saši Uhlové vybíral.

Aniž by vás přímo jmenovala, polemizuje Saša Uhlová s vaším tvrzením, že chudé české pracující zajímají mnohem víc kulturní války než sociální konflikt. Praktická zjištění Saši Uhlové přímo z pracovišť, kam přišla jako jedna z nekvalifikovaných dělnic, — cennější, řekl bych, než dojmy Matěje Stropnického z venkovské hospody, kam přišel jako ten slavný liberál z města a nový zámecký pán — potvrzují teorii, že pracujícího člověka zajímá, za jakých podmínek je nucen pracovat a jak dobře nebo špatně s tím vydělá na živobytí, „kupodivu‟ víc než cokoliv jiného; problém je, že nikoho, koho by to nejdůležitější zajímalo, mezi politiky nevidí.

Proč tu vůbec poučujete o údajné důležitosti kulturních válek pro české pracující zrovna Matěje Stropnického, aktivního člena fašistického salonu Petra Druláka?

Jak Matěj Stropnický, tak Jan Maláčová si na tu kontrolu Inspekce práce jen na chvíli odskočili od vámi vzývaných kulturních válek a od vymýšlení dalších drábkovských bičů na „nepřizpůsobivé‟. Bylo by záhodno, aby jim tato malá exkurze do sociálních bojů vydržela co možná nejdéle. Samozřejmě následovala bouře nevole všech pravicových politiků a komentátorů, včetně bizarních právních konstrukcí, které tu sám propagujete, podle nichž ministryně práce a její zaměstnanec projevem zájmu o podmínky na pracovištích určitě museli porušit nějaký zákon, nejspíš přímo ústavou zaručené právo zaměstnavatelů vykořisťovat zaměstnance, jak se jim zlíbí. Matěj Stropnický dokáže bouřemi pravicové nenávisti křižovat obratněji než Bohuslav Sobotka v době, kdy se ČSSD opovážila nesměle navrhnout daňovou progresi, příliš nízkou a končící u příliš nízkých příjmů. Je škoda, že se sblížil s fašistickým křídlem ČSSD a ne s levicovým křídlem Pirátů, ale doufám, že aspoň to téma práv pracujících mu vydrží a zuřivé reakce pravičáků ho povzbudí, aby je obhajobou sociálních práv — nebo aspoň jejím předstíráním — provokoval dál.

Co vás, pane Plevo, vedlo k tomu, abyste se spolu s některými dalšími levičáky připojil k těm pravicovým křiklounům? Proč křičíte spolu s těmi, kteří vyletí jako čertík z krabičky, kdykoliv si někdo dovolí promluvit o progresivním zdanění, aby pak mohli v oligarchických médiích psát o tom, jak u nás progresivní zdanění nemá podporu, a vy jste to mohl vítězoslavně citovat? Copak nevidíte dost jiných věcí, za které musíme Martina Stropnického, Janu Maláčovou a celou ČSSD kritizovat? Copak vážně chcete, aby ČSSD přijala jako fakt, že její možné voliče ze všeho nejvíc zajímají kulturní války? A jestli to i chcete, nevidíte, že Matěj Stropnický to udělal? Opravdu chcete, aby se ČSSD smířila s tím, že sociální boje dnes nikoho nezajímají, a tak zavrhla jakýkoliv sociálně demokratický program? Proč vám Matěj Stropnický vadí nejvíc zrovna ve chvíli, kdy zažrané kalouskovo myšlení v obecném povědomí narušuje — poněkud dryáčnicky, ale účinně?

A co má znamenat ten blábol, že válka s médii, oblíbený to koníček prezidenta Zemana, se nedá vyhrát? Matěj Stropnický nemá na to, aby si ta média koupil jako Andrej Babiš, tak je provokuje jako Miloš Zeman — a to, že ho napadlo provokovat je místo hulvátských výpadů v kulturních válkách sociálními tématy, mu já osobně chválím a přeji si, aby mu to co nejdéle vydrželo.

Souhlasím s panem Macháčkem, kulturní války jsou tématem tzv. liberální levice a normálního pracujícího člověka nezajímají - byly mu vnuceny tou tzv. liberální (kulturní) levicí.

Přiznání k té dosud s nemalými obtížemi skrývané blbosti činím právě teď, pane Profante.

Právě Vy jste býval častým svědkem mého poněkud nešikovného a možná i zcela zbytečného zakrývání mé vlastní hlouposti a nedovzdělanosti a když jsem se tedy po vnitřním boji rozhodl s touto pravdou hrdě vystoupit navenek, doufal jsem, že mě v mém rozhodnutí podpoříte a nebudete již z falešné ohleduplnosti nucen se tvářit, že jste si této mé odlišnosti nevšiml... Věřte mi (pokud je to snad třeba i Váš problém), že je to skutečně úžasně osvobozující vyjít s tím hrdě na veřejnost.

shodnete. Spíše se zdá, že Honza Macháček je liberální (kulturní) levičák (nebo psudolevičák?), když např. Stropnického a Druláka přehnaně označuje za fašistu a hned cituje Sašu Uhlovou a A2larm, fetiš oněch liberálních levičáků.

Mně osobně článek Sašy Uhlové příliš nezajímá a nečetl jsem ho. Na rozdíl od liberální elitářky z privilegované rodiny a klanu Uhlové, která si k prostému lidu vždy jen na pár týdnů odskočila, aby se pak sama nad sebou v dokumentu Hranice práce narcisně dojímala, jsem zhruba se stovkami tisíc lidí dalších nedobré pracovní podmínky zažíval a zažívám dlouhodobě, takže o tom nepotřebuji číst. Zcela typicky ovšem názor lidí jako jsem já liberální levičáky nezajímá, pokud se tedy mezi chudé např. nechtějí krátkodobě infiltrovat pro svou novinářskou slávu.

Liberální levice je dlouhodobě politicky neúspěšná, snad by si již více lidí mělo položit otázku proč. Fakt, že např. A2larm paní Uhlové chrlí spíše nežli články o velmi chudých lidech a řešeních jejich situace bizarní články plné až nelogických ultrafeministických, progresivistických a přehnaně antirasistických myšlenek a teorií pro znuděnou střední třídu by v tom myslím mohl hrát roli.

Tolik ve zkratce můj názor fašisty, jak by mě možná označil nějaký ten fanatický liberání "levičák" (nemám na mysli nikoho konkrétního zde), který si přes neustálé se ohánění liberalismem výrazy jako pluralita či demokratická diskuze vykládá poněkud svérázným dojmem.

Máte pravdu, není dobře mluvit o Stropnickém jako o fašounovi. To bychom mu přičítali ideovou páteř, třebas odpornou, ale on je ideově doslova hadí muž -- ohebný a kluzký. Zítra bude povídat zase něco jiného, podle toho, co mu vytane na mysli anebo kdo ho bude zrovna platit. Kdepak fašoun.

Jinak --liberální levice je pitomost. Existuje levice, která spojuje sociální spravedlnost s přesvědčením o nutnosti demokracie a lidských práv jakožto doposud nejrozvinutější formy ohledu ke svobodě každého druhého. Té se říká sociální demokracie -- zatímco ČSSD se tak dneska říkat nedá.

Levice, která by například trvala na nedotknutelnosti vlastnictví nebo na jiném výlučně liberálním principu, by byla nesmyslná.

A když už chcete tu privilegovanou Uhlovou kárat, popište napřed, co neviděla nebo viděla špatně. Či dokonce záměrně zkreslila. Bude ta vaše kritika pak přesvědčivější -- a pokud jsem do jejích textů nahlédl, neviděla ledacos.

No jo, ale když takhle to nefunguje. Každý neohrožený idiot je idiot mimo jiné proto, že všem zdůrazňuje, že není idiot. Coming out idiota by byl popřením jeho identity.

Vlastně chudáci idioti patří k té nejutiskovanější skupině. Zatímco homosexuál se jen boji jít s tím na světlo boží, idiot to ani logicky udělat nemůže. Ještě štěstí, že pro idioty je popis jejich neutěšené situace příliš složitý k pochopení.

pojem liberální levice se používá např. v knize Tajnosti levice od Michéy nebo zazněl v diskuzi např. od pánů Druláka, Metelce, Bělohradského, Kužela atd. Dalo by se o něm myslím dlouze diskutovat.

A tímto se ještě Honzovi Macháčkovi, když to po sobě čtu, omlouvám, že jsem o jeho levičáctví prostřednictvím výrazu pseudolevičák, i když s otazníkem, zapochyboval. To bylo použito spíše v obecné rovině. Jak ho trochu znám osobně, tak o jeho levicových postojích (pokud se nezměnily) není pochyb. Pojem liberální levičáctví je jakási nálepka, identita levičáka může být i složitější.

To je složité. Ideální je ten dokument Hranice práce shlédnout, sledovat facebook paní Uhlové, facebooky lidí ze stejné názorové bubliny jako je ona, analyzovat strukturu článků na A2larmu, znát některé lidi atd. Asi si tím zabývám až příliš a měl bych dělat něco rozumnějšího :-) Obávám se ovšem, že některé zkušenosti a dojmy jsou obtížně přenosné. Proto ostatně také ten volí toho, ten onoho a jeden má tu a druhý zas onu identitu....

Blbec je, pane Profante, (možná narozdíl od idiota) nejspíše sociálním konstruktem, takže samozřejmě nemůže být vůbec žádným překvapením, že - podobně jako například „žena“ - je i blbec cílem různých předsudků, které prostě společnost v průběhu svého vývoje (jak o ženách, tak třeba i o blbcích) produkuje - pochopitelně s cílem tyto skupiny utlačovat.

já jsem ti nic neudělal a Saša Uhlová předpokládám taky ne - tak by sis ten jed (a bolševické kádrování) mohl odpustit.

Milionkrát jsem řekl, že jsem pro prioritu sociálně-ekonomických témat. Ve svém článku jasně píšu, že jsem pro to, aby stát účinně chránil práva pracujících. Vytvořil sis představu o "liberální levici" (a přitom sám přiznáváš, že je ten pojen mlhavý) a neustále mi cosi podsouváš. Asi prostě nechceš pochopit, co říkám.

Chtěl bych tě varovat před bolševickou slastí z třídní nenávisti. Tak jako antisemita "musí" nenávidět Židy, protože mu to způsobuje neodolatelnou slast, jsou i někteří levičáci přitahováni tou neodolatelnou slastí nenávidět kapitalismus, nebo - což je ještě horší - kapitalisty, nebo dokonce, což už je úplná koruna všeho, "holky z dobře situovaných a intelektuálských rodin". To je cesta do strašných pekel.

co řeknete dělníkovi, který je pro zpřísnění sociálních dávek, protože "makat se musí (já taky musím!) a dřív museli všichni pracovat a byl pokoj"? Co byste mu řekl?

A je to chytrý člověk?

Navíc jste převzal pravicovou a velmi nehumanistickou ideologii - že snad lidská práva si zaslouží jen chytří - proto jste z toho vyvodil, že když píšu, že mezi manuálně pracujícími se to (bohužel) inteligenty nehemží, že je tím urážím nebo ponižuju, nebo že dokonce pro tyto lidi nechci nic dělat...

Lidská práva, včetně sociálních, si zasluhují všichni, tedy i ti "nechytří". Bylo by ale naivní politickou korektností tvrdit, že všichni jsou chytří anebo že ten, kdo tvrdí to, co píšu shora, že chytrý. A vy jste přece takový bojovník proti politické korektnosti!!

A tihle nechytří prostě levici volit nemohou a nebudou - alespoň zatím a masově ne. O každý (relativně ojedinělý) hlas od nich samozřejmě stojíme, za každý jsme vděčni.... ale to je tak všechno. Víc realisticky čekat nelze. Bohužel.

Zkrátka i vy mi podsouváte (a to vytrvale), co netvrdím.

asi jsem měl do toho svého textu napsat (nejlépe kapitálkami): (Chudé zajímají kulturní témata...) BOHUŽEL, BOHUŽEL. BOHUŽEL.

Já za to fakt nemůžu, že to tak je, a nevymyslel jsem si to. Jen konstatuji nemilý fakt.

Vy si myslíte, že touto akcí Stropnický a Maláčová obrátí pozornost chudšího lidu zpět k tématům sociálně-ekonomickým. Já se domnívám, že se to nepodaří. Budoucnost nás rozsoudí.

A aby levice vůbec přežila, nemůže podle mě čekat, až se na ni a sociálně-ekonomická témata rozpomenou chudí a manuálně pracující, ale musí se obracet se svým humanistickým poselstvím i k těm středním vrstvám, mladším a vzdělanějším lidem. Stejně i tyto lidi bude potřebovat - protože jen solidární koalice chudých, nižších středních a středních vrstev (spojených hodnotami) může jakékoli levicové síle zajistit většinu ve společnosti. A bez levicové většiny neprosadíte trvaleji nic.

Nikoliv, blbec není sociální konstrukt, protože blbost světu vládne a je věčná. Předchází tedy nutně jakoukoli společnost s jejími konstrukty. Mimoto blbec je v každém z nás a existuje jediný způsob, jak blbce utiskovat-- nutit ho myslet. Vím, je to kruté a bezohledné a mnozí se tomu vyhýbají škatulkováním a stereotypizací, ale škoda rány, která padne vedle-

Doufám, že otázka nestála nikdy tak, jestli se pracující člověk zajímá o podmínky, za nichž pracuje a o to, jak je odměňován. To by bylo absurdní, kdyby se nezajímal. Jde o to, zda tyto otázky považuje za politické téma nebo ještě přesněji, zda věří, že tu mohou politici něco změnit a že jsou opravdu něco měnit ochotni.

Osobně věřím, že dělnice a dělníci v Krupce nebudou volit ČSSD z vděčnosti za účast paní ministryně a jejího podržtašky na kontrole -- právě proto, že se zajímají o podmínky své práce a ty se v důsledku kontroly k lepšímu nejspíše nezmění.

tvé moralizující bláboly plné osobních domněnek a primitivních demagogických antilevicových útoků mi nestojí za rozsáhlejší reakci.

Ostatně tu spoustu argumentů, které jsem tu přednesl a ty jsi na ně téměř nebyl schopen reagovat, jsem až tak nepsal pro tebe.

Ano, ta akce Férová práce je jakámsi předvolebním divadlem a Maláčové a Stropnickému příliš nevěřím. Moc dobře vím, že jsem vydán kapitálu napospas a že mě v tom nechali právě lidé jako je Maláčová a Stropnický. A že když s kapitálem nebudu "spolupracovat" tak na mě někde na úřadě nebo v nějaké neziskovce pro chudé, čeká vyhořelá úřednice/sociální pracovnice, často podřízená paní Maláčové, která si mě podá ještě víc, než ten kapitál.

Na druhou stranu, tonoucí se stébla chytá, uvidí se v říjnu.

Mám tam v souvětí blbě čárky, ale kvůli nesmyslně vytvořenému diskuznímu systému je nemůžu opravit. Ještě že za to tady neplatím, však oni to ti bohatí bezohlední maloměšťáci z řad liberálů, kteří mě vykořisťují, zaplatí za mě.

„Myslím - tedy jsem utiskován“, (tipoval bych to na Descarta), pane Profante. Nejsem-li ovšem kromě útisku touto činností i odcizen (to Descartes ještě nebyl).

Ano, skutečně jste mě teď donutil k přemýšlení: Jestliže blbec není sociální konstrukt, „protože blbost světu vládne“, pak zřejmě ani mužský gender nemůže být sociální konstrukt... (ta vládnoucí blbost pochopitelně nemůže být jen nějakým imateriálním principem).