Pět otázek pro konzervativní socialisty a na závěr jedna rada

Martin Pleva

Autor pokračuje v polemice reakcí na článek Petra Druláka v Salonu. Konzervativní socialisty, jejichž reprezentanty tu jsou právě Petr Drulák či Jan Keller, přesvědčivě označuje za — snad bezděčné — spojence ultrapravice.

Kontroverzní francouzský politolog Jean-Claude Michéa má u nás zastánce zejména ve svém překladateli Petru Drulákovi, v Janu Kellerovi a Václavu Bělohradském. Foto fr.liberpedia.org

Zdá se, že tuzemská diskuse kolem konzervativního socialismu, projektu Jeana-Claudea Michéy, nekončí. Aktivní je zejména Petr Drulák, jenž se snaží teze francouzského myslitele domýšlet a zároveň je hájit. Nemůže však být pochyb o tom, že s Michéovými názory se ztotožňuje i Jan Keller — jako odkaz by mohly sloužit prakticky všechny jeho komentáře uveřejňované v Právu.

Dříve, než stoupencům tak zvané konzervativní levice položíme několik otázek, bude třeba se ohradit proti některým nekorektnostem. Dočteme-li se u Druláka, že „svobodní jednotlivci si právem více než od progresivních liberálů slibují od Jeremyho Corbyna či Bernieho Sanderse“, pak je třeba zdůraznit, že oba výše zmiňovaní politici jsou zcela progresivní a liberální. Čeští konzervativní „levičáci“ à la Stanislav Křeček, neřkuli Jaroslav Foldyna se svou xenofobií až rasismem, doplněnými homofobií a tak dále, by u nich nepochodili.

Corbyn i Sanders ovšem položili důraz na sociálně-ekonomická témata, což je dle mého mínění nakonec jádro věci — k tomu se vrátím na konci svého textu. Nicméně na fakt, že fenomén Sanders se zastáncům levicového konzervativismu příliš nehodí, správně upozorňuje Pavel Barša. Aby mohli napadat liberalismus en bloc, musí zakrývat, že ve skutečnosti existuje liberalismus pravicový a levicový.

Skoro až podpásovkou je způsob, jakým Petr Drulák v dalším svém textu (Právo 19. 3. 2020, s. 6) spojuje pod společným pláštíkem „nezodpovědnosti“ německá řešení řecké dluhové a migrační krize — k a přihazuje k tomu nejaktuálněji i koronavirus. Ve skutečnosti byl přístup spolkové vlády v obou případech protikladný, z hodnotového hlediska opačný.

Drulák by si měl ujasnit, zda univerzalismus lidských práv zavrhuje opravdu důsledně, nebo ne. Pokud jej odvrhne, pak se sice může na kancléřku Merkelovou zlobit ohledně jejích rozhodnutí v krizi migrační, nikoli však řecké. Neboť krutý způsob, jímž Německo a „EU“ před pár lety naložily s Helénskou republikou, přesně odpovídá — sobeckému — patriotismu, pro nějž jinak Petr Drulák horuje. Je zde tedy v rozporu sám se sebou. Položme mu nyní první otázku.

1.S kterými konzervativci chcete spolupracovat?

Český překladatel a interpret knihy Tajnosti levice napsal zcela jasně, že „podle Michéy je pole rozumné spolupráce s konzervativismem poměrně široké“. Nuže ptáme se: S kterýmže konzervativismem chtějí pánové Michéa, Drulák či Keller spolupracovat?

S „tradičním“, tak jsme jej znali do nástupu nových populistů? S Françoisem Fillonem, který se hlásil k odkazu Margaret Thatcherové, což dokládal programem sociálních škrtů, privatizací a liberalizací? Máme se snad znát k podobně restriktivní politice obou Bushů či Davida Camerona? S naší ODS, TOP 09 či ODA? Co by mělo proboha socialisty spojovat s bavorskou CSU, kterou Drulák chválí za to, že se během migrační a koronavirové krize postavila proti Berlínu, když právě tato strana — spolu s FDP — prosazovala nejtvrdší přístup vůči předluženému Řecku?

A co inspirativního může pro levicově smýšlejícího člověka nabídnout zkušenost s americkým zahraničněpolitickým neokonzervativismem, který zahájil války v Iráku, Afghánistánu a spolupůsobil měrou jistě nikoli zanedbatelnou při vystupňování ukrajinské krize a vypuknutí hybridní války mezi Západem a Ruskem? Kdyby se měla levice s tímto konzervativismem spolčovat, samozřejmě by přestala být levicí.

Anebo se tedy máme bratřit s novým konzervativismem, populistickým, jejž lze nazývat ultrapravicí? Víme jistě všichni, že právě o tohoto kamaráda drulákovcům — a zřejmě i michéovcům — jde. Pak ale musíme klást otázky další.

2.Jak zabráníte tomu, aby nás praví populisté dovedli k diktatuře a tyranii?

Petr Drulák s podivuhodným klidem konstatuje, že výdobytky politického liberalismu, jež můžeme jednoduše označit za pojistky před diktaturou, ohroženy nejsou. Zdá se, že žije na nějaké jiné planetě.

Dobrá, pomineme autoritáře až diktátory Putina a Erdogana, kteřížto se ale přece také rádi ohánějí národem, patriotismem a zavrhují dekadentní liberalismus — ejhle, vše, co je konzervativním socialistům tak sympatické… Avšak jinak je k nevíře, že politolog a diplomat, mimochodem někdejší pracovník na ministerstvu zahraničních věcí, nevnímá, že v Polsku a Maďarsku je ohrožen politický pluralismus, nezávislost soudů, médií či akademické sféry — ostatně nejnovějším hitem Viktora Orbána je, že z důvodů koronaviru — na kdovíjak dlouhou dobu — ruší parlament!

A nepamatuje si snad Petr Drulák, jak se Donald Trump nechal v roce 2016 slyšet, že pokud nezvítězí nad Clintonovou, volby možná neuzná? V této souvislosti musíme tedy položit proponentům levého konzervativismu otázku: Jak zabráníte tomu, aby nás praví populisté nedovedli k diktatuře a tyranii a — přidal bych podotázku — z čeho pramení vaše poněkud bizarní jistota, že se jakákoli levice, tedy i ta vaše, nestane jednou z prvních obětí takové diktatury?

Ostatně proč by si autoritáři pěstovali konkurenci s podobnou rétorikou? Co jim bude překážkou, jestliže se právě vás jakožto příslovečných užitečných idiotů rozhodnou zbavit, samozřejmě až potom, co jim posloužíte?

3.Jak budete „národ“ definovat, kdo do něj patří?

Současná ultrapravice netepe zdaleka jen nějaké výstřelky liberalismu, nějaké „záchody pro třetí pohlaví“ či označení „první a druhý rodič“ místo otec a matka. Štve — zcela otevřeně — vůči menšinám, na prvním místě etnickým a muslimům. Ano, už jsme se od Petra Druláka a Jana Kellera dozvěděli, že máme pravicové populisty podpořit — zkrátka zpátky k národu uzavřenému v hranicích!

Navraťme se k „přirozenému“ společenství opevněnému před vnějším světem a uvnitř vyztuženému tradiční národní kulturou. Za Boha, cara a vlast, chtělo by se málem zvolat, po vzoru někdejší carské armády… Zeptejme se tudíž takto: Jak prakticky bude konzervativní levice onen národ definovat? Bude do něj patřit Vietnamec žijící zde deset let, hovořící lámanou češtinou — a nyní pilně vyrábějící roušky, které rozdává českým spoluobčanům?

Takový Vietnamec ještě ne? A pokud zde žije už dvacet let, tak ano? A co jeho děti? A co děti ze smíšených manželství? A co Ukrajinci nebo Moldavané? A co, ó, hrůzo — syrský muslim? A jak Petr Drulák a jeho ideové spřízněnci zajistí, aby se onen Syřan nezradikalizoval, pokud by jej z národa vyloučili?

A ještě pokračujme otázkou navazující: Není-li možné Čechy nijak bezpečně definovat, jak poté, co zavrhli liberální univerzalismus, konzervativní socialisté zaručí, aby z národa „slušných“ nebyly vyřazovány další skupiny, například bezdomovci, narkomani, matky samoživitelky, nezaměstnaní, duševně i jinak nemocní, ale také intelektuálové — ty s oblibou vyčleňuje jakožto nepřátele lidu, jak známo, Miloš Zeman?

Pokud totiž tyto a další skupiny vylučovány budou, pak není možné dělat levicovou politiku, a to ani tu „čistě“ sociálně-ekonomickou, protože samozřejmě mnohé výše jmenované společenské kategorie jsou definovány jak kulturně svým způsobem života, tak i sociálně a ekonomicky. A to ani nedomýšlejme, co budou konzervativní levičáci dělat, až se v důsledku nepříznivého demografického vývoje rozhoří boj mezi starými a mladými: kdo na koho ohledně důchodů doplácí? Anebo dokonce mezi nemocnými a zdravými: kdo si nezaslouží solidaritu, protože tak či onak zanedbal prevenci? A tak dále…

Jakmile jednou vypustíte džina sobectví a nesolidarity z láhve, jakmile se začne šířit tribalistický duch vylučování — „ten k nám patří a onen ještě ne“ — pak už tuhle pandemii nikdy a nijak nezastavíte.

Úplnou záhadou zůstává, jak s konceptem „národa bílých slušných Čechů“ chtějí drulákovci a kellerovci řešit tristní stav soužití Romů a majority naší společnosti. Člověk nemusí být sociolog, aby mu bylo jasné, že rasismus a diskriminace plodí sociální vyloučení, a to plodí asociální chování — a to zase způsobuje diskriminaci. A tak stále dokola…

4.Je klimatická změna vážným problémem, nebo ne?

Petr Drulák nám dluží odpověď na klíčovou otázku, tedy zda klimatická změna je vážným, ba zásadním problémem, anebo ne. Z jeho textu, jenž už svým názvem dosti skandálně spojuje ony zpropadené liberály s komunisty, ba stalinisty, vyplývá, že autor „věří“ na globální oteplování, není si však ani zdaleka jistý, je-li vyvoláno člověkem, a „katastrofické scénáře“ důsledků jej nechávají ještě chladnějšími. Greta je marketing a trik kapitalistů a liberálů, kteří ostatně pro něj a Michéu v podstatě jedno jsou. 

Lidé jsou tak odváděni od řešení sociálně-ekonomických problémů a kritiky kapitalismu samého. Ještě podivnější postoj zaujímá Jan Keller — který do povědomí veřejnosti v 90. letech vstoupil právě jako ekolog! Dnes se zmůže na hudrování: já jsem to říkal dávno, když to populární nebylo… A teď když to populární je, tak — tak co vlastně? To se jaksi nedovídáme… Je to jasné třeba z rozhovoru, který poskytl Parlamentním listům (sic!) — na tento zdroj z etických důvodů odkaz nedáváme.

Buď se tedy „mladý Keller“, autor Abecedy prosperity, mýlil, anebo se dnes nechce znát ke svým dřívějším názorům jenom proto, že je mezitím přijal nenáviděný liberální mainstream. Je to více než zvláštní. Místo toho, aby byli lidé jako Drulák a Keller rádi, že i kapitáni ekonomiky v Davosu se hlásí, byť zatím jen hodně formálně a třeba i marketingově, k někdejšímu levicovému a druhdy silně antikapitalistickému tématu, opouštějí raději to téma jako takové…

Nezbývá než se jich zeptat: Co plánujete, pánové? Proletářskou revoluci? Kdy přesně očekáváte výstřel z Aurory…? Pokud ovšem s ničím takovým v horizontu nejbližších dekád nepočítají, nezbývá než s kapitalisty a velkokapitalisty vyjednávat. Přesně to dělá ta — v českém prostředí tisíckrát znenáviděná — Greta.

Je navíc naprostou flagrantní lží tvrdit, že sociálně-ekonomickou a ekologickou reformu nelze v rámci levice spojit. Důkazem jsou právě volební programy Jeremyho CorbynaBernieho Sanderse (Green New Deal). Dokud budou konzervativní levičáci žít v trumpovském světě paranoidních představ, že klimatická změna je hoax a produkt spiknutí progresivní levice a kapitalistů, do té doby budou ultrapravici dělat zadarmo volební kampaň i v této věci.

5.Jak chcete spravit svět po boku Johnsona, Trumpa a Zemana?

Pavel Barša ve svém textu jasně dokládá, že konzervativní pravice převádí sociálně-ekonomické rozpory na konflikty a rozdíly kulturní. Vypomáhal si tak už i konzervativismus tradiční — Richarda Nixona, Ronalda Reagana, George Bushe. A současná ultrapravice nedělá prakticky skoro nic jiného.

Jistě ani Jean-Claude Michéa, ani Petr Drulák s Janem Kellerem nebudou tvrdit, že Reaganovi a Bushovi šlo o nějaké odstraňování kapitalismu, že chtěli bojovat se sociálními nerovnostmi, chudobou či se zasazovat o sociální stát. Ale nikdo soudný nemůže cokoli podobného prohlašovat ani o Donaldu Trumpovi, Borisi Johnsonovi, AfD — a koneckonců i ta polská a maďarská sociální politika je spíš jakýmsi kolektivním držhubným.

Proklamují-li tedy konzervativní levičáci, že usilují o to, aby se opět středobodem politiky stala sociálně-ekonomická témata a zápasy proti nerovnosti a vykořisťování, musí nám ještě prozradit, jak tohohle hodlají dosáhnout po boku těch, kdo celou svou rétoriku a strategii postavili na zastírání sociálně-ekonomických problematiky. Jak mohou kulturní války, jež byly vymyšleny právě proto, aby pracující oblbovaly a štěpily, přispět k jejich třídnímu uvědomění?

I kdyby si konzervativní socialisté mysleli, že za ony kulturní války jsou zodpovědní liberálové, jakou logiku dává pomáhat fakticky těm, kdo si z kulturních bojů udělali živnost a kteří logicky nikdy nepřipustí, aby se veřejná debata příliš stočila k sociálně-ekonomickým problémům? Nakonec to dopadne tak, jak píše Barša: „Pozornost bude odvedena od zápasu s globálním politicko-ekonomickým systémem… ke kulturní válce obyčejných lidí proti odrodilým elitám.“ A tím to zhasne. O socialismu si můžou Michéa i jeho čeští obdivovatelé nechat jenom zdát.

Říká-li Petr Drulák, že „na sociální otázku dosud levici nezbývala síla“, protože se přikláněla k genderovým experimentům a podobně, soudím, že je namístě ho opravit: levice se až přehnaně fixovala na liberální kulturní témata proto, že se cítila „nezaměstnaná“, neboť se zhroucením komunistických režimů a suverénním nástupem ekonomického neoliberalismu, který na určitou dobu získal úplnou hegemonii, neměla náhle žádný sociálně-ekonomický program. A nemá jej pořádně dosud, musí na něm pracovat.

* * *

Na závěr tedy jedna rada. Kolegové konzervativní levičáci by udělali nejlépe, kdyby se místo kulturních válek po boku ultrapravice se stejnou vervou vrhli na vypracovávání realistického a důvěryhodného sociálně-ekonomického programu, nejlépe pro celou Evropu. Obávám se však, že pro samé zápolení s hydrou zlořečeného liberalismu na to nebudou mít ani síly, ani čas, ani kapacity. A to je neodpustitelná škoda…

    Diskuse
    April 5, 2020 v 7.27
    Vlastně je to prosté

    Konzervativní socialismus je nacionální socialismus pro 21. století.

    No já nevím, osobně mi příjde, že je konzervativní socialismus ještě velmi mladý a nehotový. Hledá inspiraci všude možně, často i tam, kde se to progresivní levici určitě nebude líbit. V tom je trochu podraz od pana Plevy, že když se něco líbí dejme tomu na zmiňované politice CDU, neznamená to přece, že ji musí obdivovat jako celek, jak se to snaží prezentovat.

    Vidím to tak, že se snaží opustit slepé ulice, do kterých vývoj levici zavál. Třeba globalismus a multikulturalismus v jeho očích selhaly. Nevzniklo žádné pozitivní světoobčanství, lidé se pořád identifikují s národem a státem, a nemysleme to hned zle -- ano, jsme Evropané, my Češi, Slováci, Němci, Francouzi atd.

    Z toho logicky vyplývá návrat k internacionalismu, který byl původnímu socialismu vlastní, ne? A zde je skutečně třeba znovu najít "národ" v novém smyslu, ne nějaké tupé vlastenčení, ale národ, který je schopen být živoucí a platnou součástí světové internacionály, protože je snad jasné, že bez spolupráce na celosvětové úrovni to nepůjde.

    Tady si myslím konzervativní socialisté sáhnou po části učení svých bývalých úhlavních nepřátel, italských fašistů. Ti zpočátku nebyli rasističtí, ani proti menšinám. Pod jednou podmínkou - že byli užiteční pro celek. Bylo to - ač to zní divně - dosti občanské pojetí národa a státu. Takže když se pan Pleva ptá, jestli jsou Vietnamci, kteří tu žijí deset let, mluví lámanou češtinou a šijou roušky pro ostatní součástí národa, tak z pohledu konzervativního socialisty zcela určitě. O jejich dětech mluvících perfektní češtinou, které chodí normálně do škol a mnozí už jsou dospělí a normálně žijí a fungují, nemluvě. Odhaduji, že i Romové pro KS budou součástí národa, myšleno národa v nevyhroceně nacionálním smyslu, ne národa, kterým se zaklínají dnešní vlastenci. Romové jsou diskriminováni, a jak bylo řečeno, z toho plyne i sociopatologické jednání jejich části, atd. Na druhou stranu KS asi budou proti komunám a menšinám, u kterých se projevují sklony k neintegrovanosti, k vytváření paralelních struktur v rámci právního systému apod. Typicky muslimové ve Francii, která už oficiálně přiznává, že části Republiky jsou přinejmenším ohroženy, ne-li ztraceny.

    Tolik co mě napadlo pro začátek.

    JK
    April 5, 2020 v 8.46
    Aleši Morbicerovi

    "...ve Francii, která už oficiálně přiznává, že části Republiky jsou přinejmenším ohroženy, ne-li ztraceny."

    Kdo a kde to oficiálně přiznává?

    Ten "konflikt" mezi kulturním a ekonomickým liberalismem spíše připomíná konflikt mezi bolševiky a menševiky.

    Nechce se mi to teď hledat pane Kalousi, ale myslím, že už jsou oficiálně vytyčeny "citlivé městské oblasti" a jedná se o jejich "revitalizaci". Macron to teď myslím stopnul. Ale asi dočasně, něco se s tím bude muset dělat...

    Každopádně je hloupé nálepkovat nepohodlné názory jako "nacismus" (viz příspěvek výše).

    Takovéto nálepkování je totiž rezignací na kritické myšlení.

    Pane Plevo, protentokrát s Vámi (téměř) bezvýhradně souhlasím. Je to naprosto přesná analýza.

    JENŽE, PANE POLÁČKU,

    na Vašem novém webu "Dialogy" jsem na toto téma napsal příspěvek, se kterým jste také souhlasil. Ten příspěvek zněl nějak takto:

    Vyhánění národovectví liberalismem je zcela nesmyslné a kontraproduktivní, protože národovectví samo je totiž důsledkem liberalismu.

    Je důsledkem liberální atomizace společnosti a nenaplnění základní lidské potřeby přirozeného společenství, která je pak uspokojována jinak - totiž patologickým způsobem nacionalismu.

    Nástup fašismu a komunismu je tedy důsledkem předchozího útoku liberalismu na malá přirozená společenství, která tím pak byla nahrazena formou jakési kvazináboženské příslušnosti k národu.

    Je to reakce na odcizení a izolaci jedince, kterou liberalismus nutně se svým zdůrazněním individuální svobody přináší.

    -------------------------------------------

    Souhlasíte tedy, pane Poláčku, se mnou, nebo s panem Plevou?

    JK
    April 5, 2020 v 16.54
    Aleši Morbicerovi

    ...myslím, že už jsou oficiálně vytyčeny "citlivé městské oblasti" a jedná se o jejich "revitalizaci".

    To ale není totéž, co "ztraceny"...

    MP
    April 5, 2020 v 16.58
    Pane Morbicere,

    vy jste nějaký mluvčí konzervativního socialismu?

    + Další komentáře