Pět otázek pro konzervativní socialisty a na závěr jedna rada

Martin Pleva

Autor pokračuje v polemice reakcí na článek Petra Druláka v Salonu. Konzervativní socialisty, jejichž reprezentanty tu jsou právě Petr Drulák či Jan Keller, přesvědčivě označuje za — snad bezděčné — spojence ultrapravice.

Kontroverzní francouzský politolog Jean-Claude Michéa má u nás zastánce zejména ve svém překladateli Petru Drulákovi, v Janu Kellerovi a Václavu Bělohradském. Foto fr.liberpedia.org

Zdá se, že tuzemská diskuse kolem konzervativního socialismu, projektu Jeana-Claudea Michéy, nekončí. Aktivní je zejména Petr Drulák, jenž se snaží teze francouzského myslitele domýšlet a zároveň je hájit. Nemůže však být pochyb o tom, že s Michéovými názory se ztotožňuje i Jan Keller — jako odkaz by mohly sloužit prakticky všechny jeho komentáře uveřejňované v Právu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Dříve, než stoupencům tak zvané konzervativní levice položíme několik otázek, bude třeba se ohradit proti některým nekorektnostem. Dočteme-li se u Druláka, že „svobodní jednotlivci si právem více než od progresivních liberálů slibují od Jeremyho Corbyna či Bernieho Sanderse“, pak je třeba zdůraznit, že oba výše zmiňovaní politici jsou zcela progresivní a liberální. Čeští konzervativní „levičáci“ à la Stanislav Křeček, neřkuli Jaroslav Foldyna se svou xenofobií až rasismem, doplněnými homofobií a tak dále, by u nich nepochodili.

Corbyn i Sanders ovšem položili důraz na sociálně-ekonomická témata, což je dle mého mínění nakonec jádro věci — k tomu se vrátím na konci svého textu. Nicméně na fakt, že fenomén Sanders se zastáncům levicového konzervativismu příliš nehodí, správně upozorňuje Pavel Barša. Aby mohli napadat liberalismus en bloc, musí zakrývat, že ve skutečnosti existuje liberalismus pravicový a levicový.

Skoro až podpásovkou je způsob, jakým Petr Drulák v dalším svém textu (Právo 19. 3. 2020, s. 6) spojuje pod společným pláštíkem „nezodpovědnosti“ německá řešení řecké dluhové a migrační krize — k a přihazuje k tomu nejaktuálněji i koronavirus. Ve skutečnosti byl přístup spolkové vlády v obou případech protikladný, z hodnotového hlediska opačný.

Drulák by si měl ujasnit, zda univerzalismus lidských práv zavrhuje opravdu důsledně, nebo ne. Pokud jej odvrhne, pak se sice může na kancléřku Merkelovou zlobit ohledně jejích rozhodnutí v krizi migrační, nikoli však řecké. Neboť krutý způsob, jímž Německo a „EU“ před pár lety naložily s Helénskou republikou, přesně odpovídá — sobeckému — patriotismu, pro nějž jinak Petr Drulák horuje. Je zde tedy v rozporu sám se sebou. Položme mu nyní první otázku.

1. S kterými konzervativci chcete spolupracovat?

Český překladatel a interpret knihy Tajnosti levice napsal zcela jasně, že „podle Michéy je pole rozumné spolupráce s konzervativismem poměrně široké“. Nuže ptáme se: S kterýmže konzervativismem chtějí pánové Michéa, Drulák či Keller spolupracovat?

S „tradičním“, tak jsme jej znali do nástupu nových populistů? S Françoisem Fillonem, který se hlásil k odkazu Margaret Thatcherové, což dokládal programem sociálních škrtů, privatizací a liberalizací? Máme se snad znát k podobně restriktivní politice obou Bushů či Davida Camerona? S naší ODS, TOP 09 či ODA? Co by mělo proboha socialisty spojovat s bavorskou CSU, kterou Drulák chválí za to, že se během migrační a koronavirové krize postavila proti Berlínu, když právě tato strana — spolu s FDP — prosazovala nejtvrdší přístup vůči předluženému Řecku?

A co inspirativního může pro levicově smýšlejícího člověka nabídnout zkušenost s americkým zahraničněpolitickým neokonzervativismem, který zahájil války v Iráku, Afghánistánu a spolupůsobil měrou jistě nikoli zanedbatelnou při vystupňování ukrajinské krize a vypuknutí hybridní války mezi Západem a Ruskem? Kdyby se měla levice s tímto konzervativismem spolčovat, samozřejmě by přestala být levicí.

Anebo se tedy máme bratřit s novým konzervativismem, populistickým, jejž lze nazývat ultrapravicí? Víme jistě všichni, že právě o tohoto kamaráda drulákovcům — a zřejmě i michéovcům — jde. Pak ale musíme klást otázky další.

2. Jak zabráníte tomu, aby nás praví populisté dovedli k diktatuře a tyranii?

Petr Drulák s podivuhodným klidem konstatuje, že výdobytky politického liberalismu, jež můžeme jednoduše označit za pojistky před diktaturou, ohroženy nejsou. Zdá se, že žije na nějaké jiné planetě.

Dobrá, pomineme autoritáře až diktátory Putina a Erdogana, kteřížto se ale přece také rádi ohánějí národem, patriotismem a zavrhují dekadentní liberalismus — ejhle, vše, co je konzervativním socialistům tak sympatické… Avšak jinak je k nevíře, že politolog a diplomat, mimochodem někdejší pracovník na ministerstvu zahraničních věcí, nevnímá, že v Polsku a Maďarsku je ohrožen politický pluralismus, nezávislost soudů, médií či akademické sféry — ostatně nejnovějším hitem Viktora Orbána je, že z důvodů koronaviru — na kdovíjak dlouhou dobu — ruší parlament!

A nepamatuje si snad Petr Drulák, jak se Donald Trump nechal v roce 2016 slyšet, že pokud nezvítězí nad Clintonovou, volby možná neuzná? V této souvislosti musíme tedy položit proponentům levého konzervativismu otázku: Jak zabráníte tomu, aby nás praví populisté nedovedli k diktatuře a tyranii a — přidal bych podotázku — z čeho pramení vaše poněkud bizarní jistota, že se jakákoli levice, tedy i ta vaše, nestane jednou z prvních obětí takové diktatury?

Ostatně proč by si autoritáři pěstovali konkurenci s podobnou rétorikou? Co jim bude překážkou, jestliže se právě vás jakožto příslovečných užitečných idiotů rozhodnou zbavit, samozřejmě až potom, co jim posloužíte?

3. Jak budete „národ“ definovat, kdo do něj patří?

Současná ultrapravice netepe zdaleka jen nějaké výstřelky liberalismu, nějaké „záchody pro třetí pohlaví“ či označení „první a druhý rodič“ místo otec a matka. Štve — zcela otevřeně — vůči menšinám, na prvním místě etnickým a muslimům. Ano, už jsme se od Petra Druláka a Jana Kellera dozvěděli, že máme pravicové populisty podpořit — zkrátka zpátky k národu uzavřenému v hranicích!

Navraťme se k „přirozenému“ společenství opevněnému před vnějším světem a uvnitř vyztuženému tradiční národní kulturou. Za Boha, cara a vlast, chtělo by se málem zvolat, po vzoru někdejší carské armády… Zeptejme se tudíž takto: Jak prakticky bude konzervativní levice onen národ definovat? Bude do něj patřit Vietnamec žijící zde deset let, hovořící lámanou češtinou — a nyní pilně vyrábějící roušky, které rozdává českým spoluobčanům?

Takový Vietnamec ještě ne? A pokud zde žije už dvacet let, tak ano? A co jeho děti? A co děti ze smíšených manželství? A co Ukrajinci nebo Moldavané? A co, ó, hrůzo — syrský muslim? A jak Petr Drulák a jeho ideové spřízněnci zajistí, aby se onen Syřan nezradikalizoval, pokud by jej z národa vyloučili?

A ještě pokračujme otázkou navazující: Není-li možné Čechy nijak bezpečně definovat, jak poté, co zavrhli liberální univerzalismus, konzervativní socialisté zaručí, aby z národa „slušných“ nebyly vyřazovány další skupiny, například bezdomovci, narkomani, matky samoživitelky, nezaměstnaní, duševně i jinak nemocní, ale také intelektuálové — ty s oblibou vyčleňuje jakožto nepřátele lidu, jak známo, Miloš Zeman?

Pokud totiž tyto a další skupiny vylučovány budou, pak není možné dělat levicovou politiku, a to ani tu „čistě“ sociálně-ekonomickou, protože samozřejmě mnohé výše jmenované společenské kategorie jsou definovány jak kulturně svým způsobem života, tak i sociálně a ekonomicky. A to ani nedomýšlejme, co budou konzervativní levičáci dělat, až se v důsledku nepříznivého demografického vývoje rozhoří boj mezi starými a mladými: kdo na koho ohledně důchodů doplácí? Anebo dokonce mezi nemocnými a zdravými: kdo si nezaslouží solidaritu, protože tak či onak zanedbal prevenci? A tak dále…

Jakmile jednou vypustíte džina sobectví a nesolidarity z láhve, jakmile se začne šířit tribalistický duch vylučování — „ten k nám patří a onen ještě ne“ — pak už tuhle pandemii nikdy a nijak nezastavíte.

Úplnou záhadou zůstává, jak s konceptem „národa bílých slušných Čechů“ chtějí drulákovci a kellerovci řešit tristní stav soužití Romů a majority naší společnosti. Člověk nemusí být sociolog, aby mu bylo jasné, že rasismus a diskriminace plodí sociální vyloučení, a to plodí asociální chování — a to zase způsobuje diskriminaci. A tak stále dokola…

4. Je klimatická změna vážným problémem, nebo ne?

Petr Drulák nám dluží odpověď na klíčovou otázku, tedy zda klimatická změna je vážným, ba zásadním problémem, anebo ne. Z jeho textu, jenž už svým názvem dosti skandálně spojuje ony zpropadené liberály s komunisty, ba stalinisty, vyplývá, že autor „věří“ na globální oteplování, není si však ani zdaleka jistý, je-li vyvoláno člověkem, a „katastrofické scénáře“ důsledků jej nechávají ještě chladnějšími. Greta je marketing a trik kapitalistů a liberálů, kteří ostatně pro něj a Michéu v podstatě jedno jsou. 

Lidé jsou tak odváděni od řešení sociálně-ekonomických problémů a kritiky kapitalismu samého. Ještě podivnější postoj zaujímá Jan Keller — který do povědomí veřejnosti v 90. letech vstoupil právě jako ekolog! Dnes se zmůže na hudrování: já jsem to říkal dávno, když to populární nebylo… A teď když to populární je, tak — tak co vlastně? To se jaksi nedovídáme… Je to jasné třeba z rozhovoru, který poskytl Parlamentním listům (sic!) — na tento zdroj z etických důvodů odkaz nedáváme.

Buď se tedy „mladý Keller“, autor Abecedy prosperity, mýlil, anebo se dnes nechce znát ke svým dřívějším názorům jenom proto, že je mezitím přijal nenáviděný liberální mainstream. Je to více než zvláštní. Místo toho, aby byli lidé jako Drulák a Keller rádi, že i kapitáni ekonomiky v Davosu se hlásí, byť zatím jen hodně formálně a třeba i marketingově, k někdejšímu levicovému a druhdy silně antikapitalistickému tématu, opouštějí raději to téma jako takové…

Nezbývá než se jich zeptat: Co plánujete, pánové? Proletářskou revoluci? Kdy přesně očekáváte výstřel z Aurory…? Pokud ovšem s ničím takovým v horizontu nejbližších dekád nepočítají, nezbývá než s kapitalisty a velkokapitalisty vyjednávat. Přesně to dělá ta — v českém prostředí tisíckrát znenáviděná — Greta.

Je navíc naprostou flagrantní lží tvrdit, že sociálně-ekonomickou a ekologickou reformu nelze v rámci levice spojit. Důkazem jsou právě volební programy Jeremyho CorbynaBernieho Sanderse (Green New Deal). Dokud budou konzervativní levičáci žít v trumpovském světě paranoidních představ, že klimatická změna je hoax a produkt spiknutí progresivní levice a kapitalistů, do té doby budou ultrapravici dělat zadarmo volební kampaň i v této věci.

5. Jak chcete spravit svět po boku Johnsona, Trumpa a Zemana?

Pavel Barša ve svém textu jasně dokládá, že konzervativní pravice převádí sociálně-ekonomické rozpory na konflikty a rozdíly kulturní. Vypomáhal si tak už i konzervativismus tradiční — Richarda Nixona, Ronalda Reagana, George Bushe. A současná ultrapravice nedělá prakticky skoro nic jiného.

Jistě ani Jean-Claude Michéa, ani Petr Drulák s Janem Kellerem nebudou tvrdit, že Reaganovi a Bushovi šlo o nějaké odstraňování kapitalismu, že chtěli bojovat se sociálními nerovnostmi, chudobou či se zasazovat o sociální stát. Ale nikdo soudný nemůže cokoli podobného prohlašovat ani o Donaldu Trumpovi, Borisi Johnsonovi, AfD — a koneckonců i ta polská a maďarská sociální politika je spíš jakýmsi kolektivním držhubným.

Proklamují-li tedy konzervativní levičáci, že usilují o to, aby se opět středobodem politiky stala sociálně-ekonomická témata a zápasy proti nerovnosti a vykořisťování, musí nám ještě prozradit, jak tohohle hodlají dosáhnout po boku těch, kdo celou svou rétoriku a strategii postavili na zastírání sociálně-ekonomických problematiky. Jak mohou kulturní války, jež byly vymyšleny právě proto, aby pracující oblbovaly a štěpily, přispět k jejich třídnímu uvědomění?

I kdyby si konzervativní socialisté mysleli, že za ony kulturní války jsou zodpovědní liberálové, jakou logiku dává pomáhat fakticky těm, kdo si z kulturních bojů udělali živnost a kteří logicky nikdy nepřipustí, aby se veřejná debata příliš stočila k sociálně-ekonomickým problémům? Nakonec to dopadne tak, jak píše Barša: „Pozornost bude odvedena od zápasu s globálním politicko-ekonomickým systémem… ke kulturní válce obyčejných lidí proti odrodilým elitám.“ A tím to zhasne. O socialismu si můžou Michéa i jeho čeští obdivovatelé nechat jenom zdát.

Říká-li Petr Drulák, že „na sociální otázku dosud levici nezbývala síla“, protože se přikláněla k genderovým experimentům a podobně, soudím, že je namístě ho opravit: levice se až přehnaně fixovala na liberální kulturní témata proto, že se cítila „nezaměstnaná“, neboť se zhroucením komunistických režimů a suverénním nástupem ekonomického neoliberalismu, který na určitou dobu získal úplnou hegemonii, neměla náhle žádný sociálně-ekonomický program. A nemá jej pořádně dosud, musí na něm pracovat.

* * *

Na závěr tedy jedna rada. Kolegové konzervativní levičáci by udělali nejlépe, kdyby se místo kulturních válek po boku ultrapravice se stejnou vervou vrhli na vypracovávání realistického a důvěryhodného sociálně-ekonomického programu, nejlépe pro celou Evropu. Obávám se však, že pro samé zápolení s hydrou zlořečeného liberalismu na to nebudou mít ani síly, ani čas, ani kapacity. A to je neodpustitelná škoda…

Diskuse
April 5, 2020 v 7.27
Vlastně je to prosté

Konzervativní socialismus je nacionální socialismus pro 21. století.

No já nevím, osobně mi příjde, že je konzervativní socialismus ještě velmi mladý a nehotový. Hledá inspiraci všude možně, často i tam, kde se to progresivní levici určitě nebude líbit. V tom je trochu podraz od pana Plevy, že když se něco líbí dejme tomu na zmiňované politice CDU, neznamená to přece, že ji musí obdivovat jako celek, jak se to snaží prezentovat.

Vidím to tak, že se snaží opustit slepé ulice, do kterých vývoj levici zavál. Třeba globalismus a multikulturalismus v jeho očích selhaly. Nevzniklo žádné pozitivní světoobčanství, lidé se pořád identifikují s národem a státem, a nemysleme to hned zle -- ano, jsme Evropané, my Češi, Slováci, Němci, Francouzi atd.

Z toho logicky vyplývá návrat k internacionalismu, který byl původnímu socialismu vlastní, ne? A zde je skutečně třeba znovu najít "národ" v novém smyslu, ne nějaké tupé vlastenčení, ale národ, který je schopen být živoucí a platnou součástí světové internacionály, protože je snad jasné, že bez spolupráce na celosvětové úrovni to nepůjde.

Tady si myslím konzervativní socialisté sáhnou po části učení svých bývalých úhlavních nepřátel, italských fašistů. Ti zpočátku nebyli rasističtí, ani proti menšinám. Pod jednou podmínkou - že byli užiteční pro celek. Bylo to - ač to zní divně - dosti občanské pojetí národa a státu. Takže když se pan Pleva ptá, jestli jsou Vietnamci, kteří tu žijí deset let, mluví lámanou češtinou a šijou roušky pro ostatní součástí národa, tak z pohledu konzervativního socialisty zcela určitě. O jejich dětech mluvících perfektní češtinou, které chodí normálně do škol a mnozí už jsou dospělí a normálně žijí a fungují, nemluvě. Odhaduji, že i Romové pro KS budou součástí národa, myšleno národa v nevyhroceně nacionálním smyslu, ne národa, kterým se zaklínají dnešní vlastenci. Romové jsou diskriminováni, a jak bylo řečeno, z toho plyne i sociopatologické jednání jejich části, atd. Na druhou stranu KS asi budou proti komunám a menšinám, u kterých se projevují sklony k neintegrovanosti, k vytváření paralelních struktur v rámci právního systému apod. Typicky muslimové ve Francii, která už oficiálně přiznává, že části Republiky jsou přinejmenším ohroženy, ne-li ztraceny.

Tolik co mě napadlo pro začátek.

JK
April 5, 2020 v 8.46
Aleši Morbicerovi

"...ve Francii, která už oficiálně přiznává, že části Republiky jsou přinejmenším ohroženy, ne-li ztraceny."

Kdo a kde to oficiálně přiznává?

Ten "konflikt" mezi kulturním a ekonomickým liberalismem spíše připomíná konflikt mezi bolševiky a menševiky.

Nechce se mi to teď hledat pane Kalousi, ale myslím, že už jsou oficiálně vytyčeny "citlivé městské oblasti" a jedná se o jejich "revitalizaci". Macron to teď myslím stopnul. Ale asi dočasně, něco se s tím bude muset dělat...

Každopádně je hloupé nálepkovat nepohodlné názory jako "nacismus" (viz příspěvek výše).

Takovéto nálepkování je totiž rezignací na kritické myšlení.

Pane Plevo, protentokrát s Vámi (téměř) bezvýhradně souhlasím. Je to naprosto přesná analýza.

JENŽE, PANE POLÁČKU,

na Vašem novém webu "Dialogy" jsem na toto téma napsal příspěvek, se kterým jste také souhlasil. Ten příspěvek zněl nějak takto:

Vyhánění národovectví liberalismem je zcela nesmyslné a kontraproduktivní, protože národovectví samo je totiž důsledkem liberalismu.

Je důsledkem liberální atomizace společnosti a nenaplnění základní lidské potřeby přirozeného společenství, která je pak uspokojována jinak - totiž patologickým způsobem nacionalismu.

Nástup fašismu a komunismu je tedy důsledkem předchozího útoku liberalismu na malá přirozená společenství, která tím pak byla nahrazena formou jakési kvazináboženské příslušnosti k národu.

Je to reakce na odcizení a izolaci jedince, kterou liberalismus nutně se svým zdůrazněním individuální svobody přináší.

-------------------------------------------

Souhlasíte tedy, pane Poláčku, se mnou, nebo s panem Plevou?

JK
April 5, 2020 v 16.54
Aleši Morbicerovi

...myslím, že už jsou oficiálně vytyčeny "citlivé městské oblasti" a jedná se o jejich "revitalizaci".

To ale není totéž, co "ztraceny"...

MP
April 5, 2020 v 16.58
Pane Morbicere,

vy jste nějaký mluvčí konzervativního socialismu?

MP
April 5, 2020 v 17.22
P. Nusharte,

bylo by fajn, kdybyste konečně pochopil, že LEVICOVÝ liberalismus není totéž co liberalismus. Já jsem zastáncem komunitarismu, ovšem nevěřím na žádná "přirozená společenství". Co to je přirozený?

April 5, 2020 v 17.27
Nacionálsocialismus a karanténa

Všichni autoritáři a diktátoři milují epidemie, to se pak dá vyhlásit výjimečný stav a různé věci zakázat a ještě jim za to lidé děkuji a milují je. Viz vzrůstající preference ANO a Babiše, který s velkým gustem předčítal papír, co se všechno zakazuje. V takové situaci by měli všichni poctiví intelektuálové, zvláště liberálové a levicoví demokraté zpozornět a nechválit konzervativní či nacionální socialismus, ale připravovat se na obranu parlamentní demokracie a liberálních práv a svobod, včetně svobody tisku, cestování za hranice a všech podstatných demokratických institucí. Michea a Žižek představují západní levicový establišment, kterému vůbec nepřijde divné, že pomáhá těm, proti kterým se původně vydal do boje. (Micheu jsem nečetl, znám ho jen od Bělohradského a z Alarmu) Že takovým intelektuálům přizvukuje Keller, který už dávno zapomněl na své levicové rebelství a vyměnil ho za teplé politické křeslo, není divu, ale že mu nekriticky přizvukuje i Drulák a Bělohradský, to by nás mělo varovat.

PK
April 5, 2020 v 19.2

Martine Plevo, já bych řekl, že žádný mluvčí konzervativního socialismus neexistuje, protože zřejmě nikdo, jak naznačuje pan Morbicer, vlastně neví, co to ten konzervativní socialismus je. Zdá se, že mluvčím konzervativního socialismu, jehož strašidlo si prostřednictvím svých vyhrocených komentářů stvořil, jseš nakonec ty sám.

Pojmy konzervativní, liberální a socialismus jsou natolik široké, že je možné, jak vidno, si pod nimi představit ledasco, zvláště, když je některým komentátorům vlastní intelektuální provokace. Já sám bych na otázku, zda jsem konzervativec či liberál odpověděl, i když po přečtení všech možných komentářů na toto téma z poslední doby poněkud nejistě, že jsem liberál, ale na druhé straně se mi líbí mnohé názory pánů Druláka, Bělohradského a jiných. Kým tedy jsem? O tom je třeba zřejmě v klidu diskutovat, tedy pokud to někdo dokáže.

MP
April 5, 2020 v 20.20
Pavle,

a které názory pánů Druláka a spol. se ti konkrétně líbí?

JN
April 5, 2020 v 20.45
NECHÁPU, PANE PLEVO,

co znamená "nevěřit na přirozená společenství". Představme si třeba ekologa, který by nevěřil na (přirozené) společenstvo lužního lesa...

Ano, v intencích (levicového) liberalismu, který člověka nechápe jako součást přírody, ale chce ho naopak od přírody (i od kultury, která je vlastně "pokračováním přírody v lidské společnosti") osvobodit, je pochopitelně možné "nevěřit na přírodu".

Tento způsob chápání světa nás pak tedy přesvědčuje o tom, že přirozené společenství (v ekologickém smyslu slova tedy "společenstvo") vlastně vůbec neexistuje. Když ale neexistuje společenství [společenstvo] přirozené - vzniklé jaksi samo od sebe, musí existovat jen společenství naplánované a vytvořené lidským rozumem.

Tvůrcem přírody je v tomto chápání tedy de facto lidský rozum. Tato poněkud absurdní myšlenka pak skutečně odpovídá onomu zaměření a cíli (levicového i pravicového) liberalismu.

MP
April 5, 2020 v 23.48
P. Nusharte,

lidi nejsou stromy!

Lidi jsou myslící a cítící bytosti, které potřebují svobodu. Co jsou to tedy přirozená lidská společenství? Nejsou to náhodou ta, která vytvořili mocní lidé a vnutili je méně mocným - slabším?

PK
April 6, 2020 v 0.13

Tak na tom Drulákově článku pro A2larm se mi líbí snad všechno. Já Petra Druláka neznám, ale teď jsem s ním třeba ještě četl nedávný rozhovor v Deníku a souhlasím s ním co se týče jeho sympatií k Žlutým vestám a líbí se mi i jeho výhrady k Milionu chvilek pro demokracii, kde on vidí "pražský moralismus".

I podle jeho CV na mě působí jako sociální demokrat, který jen přemýšlí jak novým způsobem oslovit masy chudých lidí. (za situace, kdy Babiš má aktuálně přes 33% preferencí) Pokud se toto nepodaří, žádná levice zřejmě nebude. Nic ultrakonzervativního ani nedemokratického jsem na názorech Druláka zatím nezaznamenal.

JN
April 6, 2020 v 9.24
SAMOZŘEJMĚ, ČLOVĚK NENÍ STROM, PANE PLEVO,

ale je živočichem a jako živočich je pochopitelně také součástí přírody. Podobně jako součástí společenstva toho zmíněného lužního lesa jsou i všichni živočichové, kteří v tom lese žijí a mezi nimiž (i v návaznosti na prostředí) existují vzájemné vztahy.

Je samozřejmě možné tu situaci nazírat i z (Vašeho?) kulturně liberálního pohledu, ve kterém živočichové PŘIROZENÉHO SPOLEČENSTVA lužního lesa potřebují SVOBODU, přičemž v tom přirozeném společenstvu lužního lesa svobodní nejsou, protože si ty vzájemné vztahy mezi sebou svobodně sami nezvolili, ale byly jim ty vztahy v tomto společenstvu vlastně vnuceny jako výsledek ("kulturně") evolučního vývoje.

JP
April 6, 2020 v 10.14
Ambivalence liberalismu

Pane Nusharte, Vy pořád nedokážete/nechcete pochopit, že liberalismus má zcela principiálně dvojí, ambivalentní, rozštěpený charakter.

Na straně jedné je tento liberalismus skutečně prázdný, sterilní, bezobsažný, individualistický; vytrhává člověka jak z pospolitosti s ostatními, tak ale i z jeho zakořenění a zakotvení ve jsoucím světě, v celém chodu a řádu bytí. To je negativní stránka liberalismu, která pak jako svou reakci skutečně zákonitě plodí vlnu národovectví. Které je sice primitivní, zpátečnickou, ale ve své podstatě přirozenou a zákonitou negací oné existenciální prázdnoty liberalismu.

Na straně druhé má ale i tento liberalismu stále ještě své nesporně pozitivní stránky: bezpodmínečný respekt k člověku jakožto osobě, bezpodmínečná ochrana práv a důstojnosti tohoto člověka (osoby).

Právě proto probíhají v současné době všechny ty zmatky kolem "konzervativního socialismu", protože si téměř nikdo nedá práci s tím tyto dva aspekty liberalismu od sebe důsledně oddělit a odloučit.

Mimochodem: v Platónově klíčovém dialogu "Sofisté" je jako základní znak pravého filozofického myšlení (oproti myšlení zdánlivému respektive povrchnímu) postulováno toto: 1. schopnost rozlišovat dobré od špatného; 2. rozlišovat podobné od podobného. A právě o ten druhý bod se tady jedná: dokázat důsledně odlišovat pozitivní i negativní stránky liberalismu, ačkoli spadají pod společný pojem, a tedy jsou zdánlivě totéž.

JN
April 6, 2020 v 10.44
PANE POLÁČKU, JÁ PŘECE VŮBEC NEPOPÍRÁM, ŽE LIBERALISMUS PŘINESL MNOHO DOBRÉHO,

mimo jiné třeba obrovský vědecký pokrok a také samozřejmě ochranu práv jednodlivce, ochranu důstojnosti člověka.

Tyto nesporně kladné stránky předchozího společenského vývoje ale mohou být (i zcela obecně vzato) dalším společenským vývojem negovány, když rozpory (které jsou obsaženy již v zárodku - nejdou od sebe důsledně oddělit kladné a záporné stránky), tedy když tyto rozpory obsažené již v zárodku vyplavou (vlivem měnícího se prostředí, které je součástí všech vztahů v něm obsažených a je těmito vztahy také formováno - tedy měněno), tedy když tyto rozpory obsažené již v zárodku vyplavou vlivem vývoje na povrch a nelze je pak již ignorovat.

MP
April 6, 2020 v 15.30
Pane Nusharte,

tak znovu a naposledy.

Jaký smysl má ta vaše metafora lužního lesa - v čem je přínosná, v čem existuje paralela s lidským společenstvím a s kterým vlastně?

A co to znamená - v kontextu lidské společnosti - přirozené a nepřirozené společenství?

Pokud mi opět utečete z otázky, vzdávám diskusi s vámi.

MP
April 6, 2020 v 15.52
Pavlu Krupičkovi

"Oslovit masy chudých lidí" není v současné době bohužel možné. U většiny z nich vždy vyhraje Lucka Bílá, Pohlreich a televize Nova - a pokud to už mám víc politizovat, tak Okamura, Babiš nebo Zeman. S "romantizací chudých" bychom měli skončit - jak se dobře říká zde: https://a2larm.cz/2020/03/konzervativni-socialismus-stavi-na-karikaturach-levici-ani-pracujicim-neprospeje

Aby nedošlo k omylu - levice samozřejmě musí mít program PRO CHUDÉ, ale - a v tom je ten paradox - nemůže čekat, že ji za to chudí budou dnes masivně volit. Bohužel nežijeme v 19. ani v polovině 20. století.

Pokud chceme rozbít šik voličů demagogů, kteří pomáhají kapitalismu, seč můžou, musíme zaútočit jinam, "na jiné místo fronty", tam, kde mají skutečně slabinu. A to je - řečeno pojmoslovím výzkumného týmu D. Prokopa - především ohrožená třída a částečně snad i třída místních vazeb.

A levice potřebuje i příslušníky zajištěné třídy, kteří tím budou tak trochu proti svým vlastním zájmům, ale zase je mezi nimi dost chytrých a vzdělaných lidí, kteří mohou být levicoví zkrátka "opravdu z přesvědčení". Mezi tuto skupinu patřím já.

Můžeš mi samozřejmě namítnout, že se nad chudé lidi povyšuju, že jimi pohrdám a nevím co ještě. Přijde mi skoro pod úroveň, abych to vyvracel.

Jenom řeknu snad tolik, že kdybych byl chudý - a kdybych neměl to štěstí a nedostalo se mi vzdělání, kterého se mi dostalo - což samozřejmě není moje zásluha, tak by mě asi taky víc než politika zajímala Lucka Bílá a televizní show - a asi možná bych taky volil Babiše. Takže ty lidi ani v nejmenším neodsuzuju.

PK
April 7, 2020 v 5.58
Martinu Plevovi

Myslím, že se opravdu nad chudé povyšuješ Martine. Ale ani já si o nich nedělám žádní iluze, často to jsou lidé, kteří se zkrátka chtějí mít lépe. Ovšem nemá podle mě ani smysl si romantizovat bohatší a vzdělané, kteří to své vzdělání používají hlavně k rozšíření svého majetku a udržení svého postavení. A proto budou tito myslím vždy volit spíše Piráty, ODS atd., ale částečně i Babiše, protože vědí, že je to centrista v podstatě hájící jejich zájmy.

Třeba v Dánsku se levice skládá ze čtyř stran a dohromady získala v posledních volbách minimálně 43,5 % hlasů (nepočítám do ní sociální liberály, ale Zelené, i když vládu údajně podporují sociální liberálové, kteří jsou úspěšnější než Zelení). Levice tam spolupracuje a podílí se na vládě sociální demokracie. Nevěřím tomu, že by Dánové byli tak jiní lidé, i když pochopitelně je zde jiný společenský kontext. Spíš si ale myslím, že dánské levicové strany na rozdíl od těch českých zkrátka neohrnují nad svým elektorátem nos, snaží se a dokáží ho oslovit a navíc jsou zřejmě schopní si rozdělit role tak, aby byli maximálně efektivní.

JP
April 7, 2020 v 9.7
Co s liberalismem?

Pane Nusharte, musím přiznat že Vám přestávám rozumět, o co se Vám vlastně jedná.

Jestliže se shodneme na tom, že liberalismus má ve svém jádru rozporuplný charakter, s některými rysy pozitivními a s některými negativními - pak je naprosto samozřejmým důsledkem, že bude záležet vždy na zcela konkrétním kontextu, která z těchto jeho stránek zrovna vystoupí do popředí. Jsou tedy situace, ve kterých je liberalismus nutno kritizovat a odmítnout pro jeho prázdnotu a bezobsažnost; ale na straně druhé jsou situace kdy je právě liberalismus poslední záchrannou brzdou před pádem do reakčních (a diktátorských) forem vládnutí.

Můžete nějakým srozumitelným způsobem předestřít, jaké řešení byste si - ve vztahu k liberalismu - představoval Vy? Čím byste chtěl nahradit tu jeho funkci "záchranné brzdy"?...

Pane Plevo, musím přiznat že v poslední době se mi Vaše názory stávají mnohem bližšími. Snad jsem Vaše postoje v minulosti přece jenom interpretoval nesprávně; v tom případě se dodatečně omlouvám.

Mimochodem: ten článek od V. Walacha je opravdu velmi kvalitní. O některých aspektech by bylo možno diskutovat, ale v zásadě je to naprosto přesná a výstižná analýza.

JN
April 7, 2020 v 11.9
"UTÉCT Z OTÁZKY"

může, pane Plevo, třeba maturant. Domnívám se však, že náš rozhovor by neměl spočívat ve snaze být dobře ohodnocen, nýbrž ve snaze s dobrou vůlí pochopit stanovisko člověka, se kterým v tuto chvíli třeba nesouhlasím, ale jehož pohled na společně řešený problém mě může obohatit.

Pokud se Vám tedy moje odpověď na Vaši otázku, co jsou to přirozená lidská společenství, zdála nedostatečná (nikoli ovšem "za pět"), vynasnažím se s pochopením reagovat na Vaše případné otázky doplňující. Není totiž opravdu mým cílem odpovědím na Vaše otázky se vyhýbat, mým cílem je chápající dialog, ve kterém jsme oba ve stejné pozici. Z tohoto důvodu zde nemohu vystupovat jako autorita, která by závazně definovala, "co jsou přirozená lidská společenství", mohu Vám ale sdělit, co si o té věci myslím, co tedy - samozřejmě JEN PODLE MĚ - jsou ta přirozená lidská společenství, mohu Vám to sdělit v tom případě pokud máte o můj pohled na věc zájem.

Přirozené lidské společenství je tedy z mého pohledu takové společenství, které vzniklo evolučně kulturním vývojem [podotýkám, že slovo "kultura" má také své biologické konotace - má samozřejmý význam v biologii nebo třeba v zemědělství], vzniká tedy vývojem podle stejného principu, jako to mnou zmiňované ekologické "společenstvo lužního lesa". Ptáte se, jaký smysl měla mít ta metafora lužního lesa, tak tedy zde ten smysl právě je. Ještě jinak řečeno - k tomu smyslu té metafory: člověk je - z mého pohledu a na rozdíl od pohledu (kulturního) liberalismu součástí přírody, tedy součástí sítě vztahů, které pak vytvářejí přirozená společenství - tak jako síť vztahů vytváří například ekologické společenstvo onoho lužního lesa.

Být svobodný, nikoli v původním - třeba antickém smyslu toho slova (tam ještě svoboda znamenala sebekultivaci jedince ve prospěch funkčnosti celku), ale svobodný ve smyslu dnešního kulturního liberalismu naopak znamená vymanit se z té sítě spontánně vznikajících vztahů, vymanit se tedy z [fungování] celku (koneckonců tedy z celku přírody) a tyto vztahy [které jsou ve skutečnosti stavebními kameny "našeho(!?)" světa] si svobodně volit za účelem splnění okamžitých přání jednotlivce, tedy za účelem splnění takových přání, která jsou vytvářena vytvářením stále nových individuálních potřeb [antické pojetí svobody jako sebekultivace ve prospěch funkčnosti celku zde nemá místo].

"Společenstvo lužního lesa" - tedy vlastně síť spontánně vznikajících vztahů tvořících přirozená společenství pak musí uplatněním takto pojaté svobody (svobody jako neomezené volby za účelem uspokojování stále nových přání) nakonec zaniknout. Ono uspokojení se však nedostaví, dostaví se jen pocit prázdnoty a vykořenění. Krize jsou však "stavebními kameny" stále se obnovujícího světa, který "poslouchá" jen "rozumné" lidské rozkazy - podobně jako v Exupéryho Malém princi na planetě absolutistického mocnáře. Když tedy člověk na planetě Zemi vydá (jako důkaz své neomezené svobody) rozkaz nerozumný, zprvu je možná uspokojen svou vlastní mocí. Až později však zjistí, že když "generál neuposlechl panovníkova rozkazu a neproměnil se v mořského ptáka, nebyla to vina generálova, ale panovníkova".

Odpověděl jsem tedy, pane Plevo, na Vaše otázky "co jsou přirozená lidská společenství" a "jaký smysl má metafora lužního lesa - v čem existuje paralela s lidským společenstvím a co znamená - v kontextu lidské společnosti - přirozené a nepřirozené lidské společenství" a budu samozřejmě rád, pokud i Vy se budete snažit odpovídat na dotazy zase mé. Ještě jsem Vám však dlužen odpověď na otázku zbývající - na otázku, zda "přirozená lidská společenství nejsou ta společenství, která vytvořili mocní lidé a vnutili je méně mocným a slabším".

Tato otázka je - řečeno žargonem právníků - návodná, tedy dopředu sugeruje odpověď. Z toho důvodu se Vám musím předem omluvit, že má odpověď nebude ta, kterou snad pravděpodobně očekáváte, ale předem zároveň také protestuji proti tomu, aby neočekávaná odpověď byla interpretována jako "útěk z otázky".

Jak tedy už bylo řečeno v předchozích větách, přirozené lidské společenství je z mého pohledu společenstvím, které vzniká evolučně - kulturním vývojem. My se pak v intencích liberalismu můžeme domnívat, že evoluční a kulturní vývoj je jen nástrojem (lidské?) moci a budeme se tedy na základě tohoto přesvědčení snažit od přírody, kultury a autorit osvobodit.

Nebo se také můžeme domnívat, že určitá míra moci jedněch nad druhými je dynamicky měnící se veličina, která je jednou ze základních charakteristik systému a kterou je zhola nemožné ze systému odstranit. Velikost moci pochopitelně nějak závisí na velikosti systému (globální centralizovaný systém pravděpodobně vyžaduje vyšší míru moci než systémy místní) a na tom, jak velký odpor musí moc překonávat - tedy zda ta moc je (v menším či větším) souladu (či v naprostém nesouladu) s původním evolučně kulturním nastavením onoho společenství.

PM
April 7, 2020 v 15.3
Provinční smýšlení a globální liberalismus

v době existenční závislosti nacionálních států na světově, působících produkčních, energetických, informačních, a ....řetězcích.

Vyskytujeme se ve světě svázaném globálními řetězci do jedné společnost, kde sice nadále existují nacionální státy, ale jejich suverenita již přestala být záležitostí jednotlivých států (viz korona). Svět se stal prostorem sdruženého produkčního procesu a vynuceného "kosmopolitimus", se kterým se potýká politicky dezorientovaná společnost vystavená podmínkám deregulovaného financkapitalismu. Jedná o stav ve kterém současná politická seskupení, vlastně celé politické spektrum nabízí pouze definici společenské konfuze.......bych sis dnes zafabuloval.

JN
April 7, 2020 v 16.14
"CO S LIBERALISMEM?" (PANU POLÁČKOVI

Ano, shodujeme se na rozporuplném charakteru liberalismu, na tom, že má rysy pozitivní i negativní. Jestliže tedy oba souhlasíme (viz výše) s tím, že národovectví je důsledkem liberalismu - tedy že je reakcí na liberální atomizaci společnosti a na nenaplnění základní lidské potřeby přirozeného společenství, kterážto pak je uspokojována patologickým způsobem nacionalismu, tak jsem toho názoru, že nemůžeme současně s tímto prvním předpokladem předpokládat i to, že liberalismus funguje zároveň jako "záchranná brzda" před nacionalismem.

"Levice potřebuje i příslušníky zajištěné třídy, kteří tím budou tak trochu proti svým vlastním zájmům, ale zase je mezi nimi dost chytrých a vzdělaných lidí (...). Mezi tuto skupinu patřím já."

--------------------------------------

Pane Plevo, skromně podotýkám, že také patřím mezi skupinu chytrých, takže i mě asi levice potřebuje :-)

(Nejsem si však jist, zda pro členství v nějakém levicovém klubu disponuji dostatečným majetkem, abych mohl být levicový opravdu jen z přesvědčení.)

JN
April 8, 2020 v 9.0
PANE PLEVO, CHCETE CHUDÝM (VOLIČŮM) POMÁHAT, NEBO NA NĚ CHCETE ÚTOČIT?

"Oslovit masy chudých lidí není v současné době bohužel možné."

"Levice samozřejmě musí mít program PRO CHUDÉ, ale nemůže čekat, že ji za to chudí budou dnes masivně volit." 

"Pokud chceme rozbít šik voličů demagogů, kteří pomáhají kapitalismu, musíme zaútočit jinam, tam, kde mají skutečně slabinu."

--------------------------------------

Prostě machiavellismus a nikoliv levice.

MP
April 14, 2020 v 16.30
Pane Nusharte,

omlouvám se, že jsem nereagoval. Nemohl jsem se přihlásit do diskuse.

Odpovím vám brzy.

Přihlašování asi nefungovalo nikomu. Rád v té naší diskusi budu pokračovat, pane Plevo.

+ Další komentáře