Švédský premiér Stefan Löfven se chystá vzdát křesla předsedy vlády i postu lídra tamější sociálnědemokratické strany. Do nadcházejících voleb, které by se měly konat příští rok, tak prozatím nejsilnější politické seskupení v zemi nepovede. Překvapeným členům to oznámil v neděli 22. srpna na zasedání strany.

Löfvenův odchod je jistě z nemalé části následkem červnové vládní krize, která byla završena vyjádřením nedůvěry vládě. Koalice sociálních demokratů a zelených doplatila na připravovaný návrh zákona o zavedení tržních cen nájmů u novostaveb, proti kterému ostře vystoupila hlavně Levicová strana.

S podporou dalších opozičních stran se jí podařilo vyslovit vládě nedůvěru, pročež premiér odstoupil. Křeslo ale nezůstalo prázdné dlouho. Už o dva týdny později zvolil švédský parlament Riksdag Löfvena za premiéra znovu.

Löfven stál v čele švédské sociální demokracie téměř deset let. Kolegům sdělil, že rozhodnutí odstoupit pro něj není lehké, cítí však, že je správné. Pragmatický politik, jehož vládu zasáhly politické i společenské krize, doplatil na svůj až příliš vstřícný přístup ke středopravým stranám. Nebál se s nimi dělat kompromisy a směrování sociální demokracie tak posunul ještě víc doprava.

Löfven byl totiž po nepříliš přesvědčivých výsledcích voleb v roce 2018 nucen sestavit menšinovou vládu s podporou Strany středu a Liberálů. Cenou za podporu byl příslib nechat tyto strany prosadit několik klíčových bodů z jejich vlastního volebního programu.

Mezi ně patřil také návrh na zavedení tržních cen nájmů bytů. Levice, která po volbách skončila v opozici, již tehdy prohlásila, že tento návrh za žádnou cenu nepodpoří, a tak se i stalo.

Kdo na jeho místo?

Otázkou zůstává, kdo nastoupí do čela strany, která v současnosti zápasí s poklesem podpory voličů a prochází krizí vlastní identity. Uvnitř strany se na adresu premiéra ozývají kritické hlasy, které volají po návratu k tradičním levicovým hodnotám, ale i ty, které Löfvena oslavují jako pragmatického vyjednavače, který se dokáže dohodnout napříč politickým spektrem.

V kuloárech se již spekuluje, kdo by mohl bývalého odboráře Löfvena na listopadovém sjezdu nahradit. Zmiňují se jména centristicky orientovaného ministra vnitra Mikaela Damberga nebo ministryně zdravotnictví a sociálních věcí Leny Hallengrenové. Za favoritku ale média označují současnou ministryni financí Magdalenu Anderssonovou, zkušenou političku, které by se působení v čele rezortu mohlo hodit při podzimním vyjednávaní o státním rozpočtu.

Anderssonová, která je absolventkou Vysoké školy ekonomické ve Stockholmu a v současnosti působí i jako předsedkyně nejvyššího poradního orgánu Mezinárodního měnového fondu, patří také k té části sociálně-demokratického křídla, které tíhne spíš doprava a ideologicky je tak považována za pokračovatelku Löfvenovy centristické politiky.

Anderssonová se ke svému zájmu o kandidaturu zatím veřejně nevyjádřila. Mnozí členové i voliči si každopádně myslí, že by stranu do příštích voleb měla vést právě žena. Na rozdíl od ostatních severských zemí totiž Švédsko kupodivu ještě nikdy v čele vlády ženu nemělo. Podle nejnovějších průzkumů si Anderssonovou v čele strany přeje téměř polovina voličů socialistů.

Ať už se příští lídryní či lídrem stane kdokoliv, čeká ho nelehký úkol — prosadit v Riksdagu vládní rozpočet, který může projít jen za podpory Levicové strany a Strany středu. Nepodpoří-li parlament vládní budget, nastane další krize a nová předsedkyně nebo předseda parlamentu budou muset dovládnout se státním rozpočtem navrženým opozicí. Paradoxně ale není jasné, jestli by mezi případným opozičním a vládním „sociálně-demokratickým“ rozpočtem byl vůbec patrný rozdíl.