Švédský premiér kvůli souhlasu s tržním nájemným končí. Nahradí ho žena?

Dominika Wittenberg Gašparová

Švédský premiér Stefan Löfven se po vyjádření nedůvěry vládě vzdává křesla šéfa kabinetu i vlastní strany. Sociální demokracie nyní váhá, zda pokračovat v kompromisech s pravicí, nebo zamířit výrazněji doleva.

Löfven stál v čele švédské sociální demokracie téměř deset let. Pragmatický politik, jehož vládu zasáhly politické i společenské krize, doplatil na svůj až příliš vstřícný přístup ke středopravým stranám. Směrování sociální demokracie tak posunul doprava. Foto FB Stefan Löfven

Švédský premiér Stefan Löfven se chystá vzdát křesla předsedy vlády i postu lídra tamější sociálnědemokratické strany. Do nadcházejících voleb, které by se měly konat příští rok, tak prozatím nejsilnější politické seskupení v zemi nepovede. Překvapeným členům to oznámil v neděli 22. srpna na zasedání strany.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Löfvenův odchod je jistě z nemalé části následkem červnové vládní krize, která byla završena vyjádřením nedůvěry vládě. Koalice sociálních demokratů a zelených doplatila na připravovaný návrh zákona o zavedení tržních cen nájmů u novostaveb, proti kterému ostře vystoupila hlavně Levicová strana.

S podporou dalších opozičních stran se jí podařilo vyslovit vládě nedůvěru, pročež premiér odstoupil. Křeslo ale nezůstalo prázdné dlouho. Už o dva týdny později zvolil švédský parlament Riksdag Löfvena za premiéra znovu.

Löfven stál v čele švédské sociální demokracie téměř deset let. Kolegům sdělil, že rozhodnutí odstoupit pro něj není lehké, cítí však, že je správné. Pragmatický politik, jehož vládu zasáhly politické i společenské krize, doplatil na svůj až příliš vstřícný přístup ke středopravým stranám. Nebál se s nimi dělat kompromisy a směrování sociální demokracie tak posunul ještě víc doprava.

Löfven byl totiž po nepříliš přesvědčivých výsledcích voleb v roce 2018 nucen sestavit menšinovou vládu s podporou Strany středu a Liberálů. Cenou za podporu byl příslib nechat tyto strany prosadit několik klíčových bodů z jejich vlastního volebního programu.

Mezi ně patřil také návrh na zavedení tržních cen nájmů bytů. Levice, která po volbách skončila v opozici, již tehdy prohlásila, že tento návrh za žádnou cenu nepodpoří, a tak se i stalo.

Kdo na jeho místo?

Otázkou zůstává, kdo nastoupí do čela strany, která v současnosti zápasí s poklesem podpory voličů a prochází krizí vlastní identity. Uvnitř strany se na adresu premiéra ozývají kritické hlasy, které volají po návratu k tradičním levicovým hodnotám, ale i ty, které Löfvena oslavují jako pragmatického vyjednavače, který se dokáže dohodnout napříč politickým spektrem.

V kuloárech se již spekuluje, kdo by mohl bývalého odboráře Löfvena na listopadovém sjezdu nahradit. Zmiňují se jména centristicky orientovaného ministra vnitra Mikaela Damberga nebo ministryně zdravotnictví a sociálních věcí Leny Hallengrenové. Za favoritku ale média označují současnou ministryni financí Magdalenu Anderssonovou, zkušenou političku, které by se působení v čele rezortu mohlo hodit při podzimním vyjednávaní o státním rozpočtu.

Anderssonová, která je absolventkou Vysoké školy ekonomické ve Stockholmu a v současnosti působí i jako předsedkyně nejvyššího poradního orgánu Mezinárodního měnového fondu, patří také k té části sociálně-demokratického křídla, které tíhne spíš doprava a ideologicky je tak považována za pokračovatelku Löfvenovy centristické politiky.

Anderssonová se ke svému zájmu o kandidaturu zatím veřejně nevyjádřila. Mnozí členové i voliči si každopádně myslí, že by stranu do příštích voleb měla vést právě žena. Na rozdíl od ostatních severských zemí totiž Švédsko kupodivu ještě nikdy v čele vlády ženu nemělo. Podle nejnovějších průzkumů si Anderssonovou v čele strany přeje téměř polovina voličů socialistů.

Ať už se příští lídryní či lídrem stane kdokoliv, čeká ho nelehký úkol — prosadit v Riksdagu vládní rozpočet, který může projít jen za podpory Levicové strany a Strany středu. Nepodpoří-li parlament vládní budget, nastane další krize a nová předsedkyně nebo předseda parlamentu budou muset dovládnout se státním rozpočtem navrženým opozicí. Paradoxně ale není jasné, jestli by mezi případným opozičním a vládním „sociálně-demokratickým“ rozpočtem byl vůbec patrný rozdíl.

Diskuse