Po nedělních parlamentních volbách panuje ve Švédsku nejistota. Vládnoucí Sociální demokraté se ziskem 28,4 % sice obhájili pozici nejsilnější strany, avšak za cenu historicky nejnižší podpory. Oproti minulým volbám ztratili v parlamentu dvanáct křesel a část jejich bývalých voličů přešla buď k postkomunistické Levicové straně, která získala překvapivých 7,9 %, nebo k extrémně pravicovým Švédským demokratům (17,6 %). Ti navzdory očekáváním nesesadili Umírněné z pozice druhé nejsilnější strany, i když tradiční pravice oproti minulým volbám přišla o čtrnáct mandátů.

Červeno-zelený blok Sociálních demokratů, Levicové strany a Zelených, kteří se letos do parlamentu dostali jen s odřenýma ušima, má v současnosti oproti středopravicové Alianci Umírněných, Liberálů, Strany středu a Křesťanských demokratů jen těsnou převahu o 0,3 %. V přepočtu na křesla se jedná jen o rozdíl jediného mandátu ve prospěch levice a vše se navíc ještě může změnit do středy, kdy budou spočítány hlasy občanů žijících v zahraničí a lidí, kteří volili předčasně.

Koaliční vyjednávání

Přes těsný výsledek a výzvu pravicové Aliance k odstoupení se premiér Stefan Löfven rozhodl v křesle zůstat, za což si vysloužil potlesk straníků a hněv opozice. Je ale jasné, že na vyslovení důvěry parlamentu, k čemuž potřebuje alespoň 175 hlasů, bude muset získat i podporu některých členů dosavadní opozice.

Premiér se už v neděli nechal slyšet, že je potřeba v této situaci postupovat s chladnou hlavou a hledat spojence napříč tradičním pravo-levým spektrem. Sociální demokraté by nejspíše rádi vytvořili koalici se Stranou středu a s Liberály, kterým se ale do tohoto paktu moc nechce, a na koalici s Levicovou stranou nechtějí přistoupit už vůbec.

Na druhé straně ani Aliance, jejichž šéf Ulf Kristersson se už vidí na postu premiéra, nebude moct sestavit vládu bez podpory socialistů nebo Švédských demokratů. Ti ale pro změnu vadí jak Liberálům, tak Straně středu. Švédští demokraté se proto opět dostali do role rozhodčího a jen následující dny a týdny ukážou, jestli se podaří vládu sestavit, nebo budou muset být vypsány nové volby.

A co extrémní pravice?

Jestli a jak velkou moc Švédští demokraté nakonec získají, je v současnosti obtížné předpovědět. Růst jejich podpory pramení jak z nespokojenosti s vládou Sociálních demokratů, od nichž k extrémistům přeběhlo 11 % voličů, tak rekordně nízká popularita Umírněných. Snaha Sociálních demokratů i Umírněných zapůsobit na co největší počet voličů nakonec vedla ke ztrátám hlasů, což vyústilo v posílení pozic na obou pólech politického spektra.

Více pravicově zaměřeným bývalým voličům sociální demokracie nakonec nestačilo mírně restriktivní opatření v oblasti příjmu uprchlíků a volili tak Švédské demokraty, zatímco voliče více nalevo tento fakt od volby Löfvena odradil a přidali se k Levicové straně.

Když v průběhu uprchlické krize v roce 2015 Švédsko přijalo největší počet azylantů v Evropské unii, asi nikdo nečekal, že by si extrémní pravice mohla ve volbách pohoršit. Zemi trápí vyšší nezaměstnanost přistěhovalců a nárůst kriminality — ani s jedním se sociální demokracie nezvládla efektivně popasovat. Naštěstí ale výsledek nakonec nedopadl tak, jak chvástavě předpověděl ještě v neděli večer místopředseda parlamentu a poslanec za Švédské demokraty Björn Söder. Jeho strana volby ani zdaleka nevyhrála.

Nemluvě ani o zanedbatelném počtu hlasů pro ještě extrémističtější Alternativu pro Švédsko a Severského hnutí odporu, které ve volbách nezískaly dohromady ani jedno procento hlasů. V neutěšeném volebním výsledku je tedy přece jen možné najít pozitiva. Nezbývá než doufat, že příští koalice nakonec nezradí své voliče a nepustí Švédské demokraty k moci.