Nacionální populisté ze strany Sverigedemokraterna (Švédští demokraté) v nově vznikající švédské vládě nebudou. Vyplývá to z dosavadních jednání, která od pondělí oficiálně vede předseda strany Moderaterna (Umírnění) Ulf Kristersson — dnes faktický lídr švédské pravice.

Právě role Švédských demokratů v nadcházejícím období je otázkou, která se ve švédské politice řeší od voleb z 11. září nejintenzivněji. Sverigedemokraterna totiž ve volbách získala 20,5 procenta hlasů, což je nejvíce z celého pravicového bloku a zároveň její historicky nejlepší výsledek. Volby celkově ale dopadly tak, že nelze složit většinu bez stran, které s nacipopulisty vládnou nechtějí.

„Je zřejmé, že Švédští demokraté budou mít větší vliv než doposud. Stále je ale otázkou, jaký konkrétně,“ shrnul minulý týden pro Deutsche Welle novinář Markus Karlsson.

Role Švédských demokratů v systému

Sverigedemokraterna je uskupením, jež vzniklo na konci osmdesátých let ze švédské ultrapravicové scény. Jeho členy byli i známí neonacisté. Avšak po roce 2006, kdy do čela této strany nastoupil současný předseda Jimmie Åkesson, prošla podobným přerodem jako například francouzští lepenisté — začala vylučovat otevřené extrémisty, změkčila rétoriku, učesala image a dokonce i přizpůsobila logo. Namísto plamenné pochodně v něm má dnes květinu.

S narůstajícími problémy švédského přistěhovaleckého modelu začala Sverigedemokraterna postupně sílit. To znamenalo pro švédskou politiku čím dál větší problém, jelikož tamní systém byl nastaven na střídání vlád dvou bloků — tradičně tzv. Rudozelených, tj. koalice sociální demokracie se zelenými, Levicí a Stranou středu, a tzv. Aliance, koalice Moderateny, křesťanských demokratů a liberálů. S čím dál větším zastoupením Švédských demokratů přestalo být možné tyto klasické většiny vytvářet.

V posledních osmi letech, kdy vládla ve Švédsku sociální demokracie, se Švédští demokraté s částí pravice sblížili. V roce 2021 dokonce připravili s Moderatenou a křesťanskými demokraty společný návrh opozičního rozpočtu. Pro teď začínající funkční období poprvé nevyloučili vládní spolupráci.

Nyní v zářijových volbách ovšem sami Švédští demokraté, Moderatena a křesťanští demokraté většinu nezískali. K vládě potřebují buď hlasy liberálů, nebo někoho z levice v rámci eventuální velké koalice. U obou je přitom spoluvláda s nacipopulisty stále tabu.

V zemi tak aktuálně vzniká dvou- až třístranná středopravá vláda pod Kristerssonovým vedením, která souběžně vyjednává se Švédskými demokraty nějaký programovo-mocenský kompromis. Vzhledem k již proběhlému sbližování by dohoda neměla být zase až takový problém.

„Programy Švédských demokratů a klasické pravice se v řadě bodů podobají. Shoda je například na podpoře jaderné energetiky, v otázkách obrany, zčásti i migrace. V otázkách poskytování azylu či rozvojové pomoci je to pak samozřejmě složitější,“ uvedl novinář Markus Karlsson pro Deutsche Welle.

Témata letošních voleb

Politologové řadí dnes Švédské demokraty k levicovější části rodiny evropských nacionálně populistických stran. Čistě z hlediska ekonomického a sociálního programu je to strana blízká křesťanským a sociálním demokratům. Slibuje, že nebude švédský sociální stát ničit, ale naopak chránit před nekonečným náporem přistěhovalců.

Hlavním tématem Sverigedemokrateny v letošních volbách bylo zhoršování bezpečnostní situace v zemi, konkrétně četné případy ozbrojených loupeží a přestřelek mezi gangy tvořenými převážně vyloučenými přistěhovalci ze starších vln. Jenom za letošní rok při nich ve Švédsku zahynulo 40 lidí.

Strana také dlouhodobě bojuje za omezení přistěhovalectví obecně, a to na míru, která, jak stojí v jejím programu, „nebude zhoršovat bezpečnostní situaci, ohrožovat sociální stát a národní identitu země“. Tento přístup si ovšem ve Švédsku osvojily v posledních letech všechny strany s výjimkou liberálů, Strany středu a zelených.

„V posledních letech se tu děly zároveň dva souběžné procesy. Jednak probíhala normalizace přítomnosti Švédských demokratů ve veřejném diskurzu — jejich představitelé se objevovali daleko více v televizi, v komerčním tisku a podobně — a jednak si řada ostatních stran osvojila část nacionálně populistické argumentace. To dodalo Švédským demokratům velkou vzpruhu,“ připomněl na France 24 novinář a analytik Dominic Hinde.

Čím jsou nebezpeční

Mezi politiky i vnějšími pozorovateli panuje už několik let relativní shoda, že starý švédský model přístupu k přistěhovalectví přestal fungovat. Desetimilionová země byla zvyklá přijímat imigranty a žadatele o azyl v rekordních počtech. Na rozdíl třeba od Norska však neinvestovala tolik do co nejhladší integrace.

Pro přistěhovalce z posledních vln přitom nebyla tak dostupná práce jako dříve, jelikož švédský průmysl se modernizoval a nepotřeboval již tolik nekvalifikované síly. Velká část švédské společnosti navíc zůstala konzervativní a do zaměstnávání cizinců se sama příliš nehrne.

Poslední sociálnědemokratické vlády v čele se Stefanem Löfvenem a posléze Magdalenou Anderssonovou jak azylovou, tak přistěhovaleckou politiku zpřísnily. Očekává se, že pravicová vláda je teď výměnou za podporu Švédských demokratů omezí ještě více.

Hlavní obavy kolem Švédských demokratů ale nejsou spatřovány v jejich programu — jak ostatně sami stále opakují, chtějí do pořád relativně dost otevřeného Švédska jen zavést pořádky, které jsou jinde v Evropě běžné.

Jde tu především o známé plánovitě štvavé rozdělování společnosti, šíření dezinformací, démonizací a strachu plus zjednodušování složitých problémů s pomocí sociálních sítí, které je pro všechny nacionálně populistické formace v současné Evropě typické. Švédským specifikem je navíc stále připomínaná a sem tam v dílčích projevech prosakující spojnice s neonacistickou scénou, byť stranou oficiálně potíraná.