Severské premiérky. Proč je Skandinávie v zastoupení žen tak úspěšná?

Kristina Němcová

Ve většině severských zemí stojí v čele vlády žena. Ženská emancipace má na severu silnou podporu. ČR má co dohánět. Ke zvýšení zastoupení žen v politice by se měla inspirovat třeba zlepšením strukturálních podmínek, zejména v oblasti péče.

Finská premiérka Sanna Marinová (vlevo) a švédská premiérka Magdalena Anderssonová (vpravo) s německým kancléřem Olafem Scholzem před zámkem Meseberg u Gransee na severovýchodě Německa v květnu letošního roku. Foto John MACDOUGALL, AFP

Sanna Marinová, Magdalena Anderssonová, Mette Frederiksenová a Katrín Jakobsdóttir. Všechny tyto ženy mají jedno společné: momentálně stojí v čele vlád severských zemí. Ve většině zemí nejsou ani prvními ženami, které se premiérského postu ujaly. Proč se ve Skandinávii ženám v politice tolik daří?

Lékařka, která změnila Norsko a unikla Breivikovi

Norsko sice v současnosti ženu v čele vlády nemá, ale drží dějinné prvenství. Je 4. únor 1981. Zatímco v komunistickém Československu jdou do kina Postřižiny v hlavní roli s budoucí prezidentskou kandidátkou Magdou Vašáryovou, v Norsku se píše historický okamžik. Lékařka a sociální demokratka Gro Harlem Brundtlandová se stává historicky první norskou premiérkou. V politice ovšem není žádným nováčkem, od roku 1974 zastávala post ministryně životního prostředí.

V premiérském úřadě sice vydržela jen do října, později ji ale ještě čekaly dva úspěšnější mandáty, během nichž si zasloužila přezdívku Matka Norska. S premiérskou funkcí se definitivně rozloučila z vlastního rozhodnutí v roce 1996. Krátce na to se rovněž jako první žena v historii stala generální ředitelkou Světové zdravotnické organizace (WHO) a z této funkce se mimo jiné zasadila o vnímání násilí jako hlavního problému veřejného zdraví.

×