Šest důvodů, proč Finové řeší pařící premiérku
Petr JedličkaČetní uživatelé sociálních sítí se v posledních dnech ptali, jak může někomu ve Finsku vadit bujaře tančící a užívající si premiérka tak, jak byla zachycená na uniklém videu. Ač my sami jí naopak fandíme, nabízíme odpozorované odpovědi.
V českých vláknech sociálních sítí nastala zajímavá situace: kde kdo ze známých osobností se zastává finské premiérky Sanny Marinové zvěčněné na čerstvě uniklém privátním videu, jak takzvaně paří na večírku s přáteli; kde kdo se zároveň ptá, co na tom komu může vadit.
Zároveň ale finskou premiérku nikdo moc neodsuzuje, tedy alespoň ne na českých sociálních sítích, a tak zůstává v éteru jen ona obrana s otázkami do prázdnoty.
Pro našince tím nastává jistý paradox: aniž by sám chtěl Sannu Marinovou za cokoliv kritizovat — jen ať si tančí! —, jako člověk soustavně napojený na zpravodajský feed ze světa cítí, že by se věc měla dovysvětlit. Tak tedy alespoň stručně: proč někdo ve Finsku pařící premiérku řeší?
1) Různé představy o optimálním chování hlavy vlády
Ač mnozí tuto představu nesdílíme, jiní četní lidé mají za to, že premiér nebo premiérka mají vystupovat reprezentativně vždy, když se pohybují mimo domov. Takoví lidé jsou i ve Finsku. Není jich třeba tolik jako v konzervativnějších zemích, ale jsou i tam. Sanna Marinová je navíc vdaná paní a matka, což si někteří spojují zase s jinou představou optimálního chování. Tak to prostě je.
Patří se připomenout, že nejznámější z uniklých videí ze soukromého bytu doprovázejí i další klubová, tedy pořízená na veřejnosti. Ve finském bulváru se dále přetiskují výpovědi lidí, kteří tvrdí, že premiérka byla dost opilá (ve Finsku jde o jiný druh problému než u nás), sedala cizím mužům na klín a podobně. Jde o klasický materiál k veřejnému pohoršení usedlejších spoluobčanů.
Otázka není, proč řeší uniklé video finský bulvár a tamější svíčkové baby obého pohlaví, ale proč to řešíte na DR.
Zvlášť když ani jeden důvod, který jste uvedl není respektuhodný a všechny oznamují jediné, totiž, že i ve Finsku žijí vedle rozumných lidí také konzumenti bulváru .
Lidi se na to ptali, tak jsem tomu hoďku dvě věnoval. Dále se tomu věnovat neplánuju, nic víc za tím nehledejte :-)
Je vlastně skvělé, že člověk nemusí mít povinně na všechno svůj názor a že na některé podněty může reagovat pouhým pousmáním se... (-:
Když se řekne politik a večírky, nejspíše si vybavíme premiéry Borise Johnsona a Silvia Berlusconiho. Dá se říci, že o aférky zajímavé leda v okurkové sezóně v jejich případech určitě nešlo.
Nehledě na rozdíly se nabízí otázka, jaká přísnost na státníky je tu na místě. Hrozí dvě výstřednosti, nakonec s podobnými důsledky: To, co se děje nahoře, každopádně není normální. Sedí tam lidé běžným vzdálení, opotřebovaní neustálou vážností a politickou ostražitostí, nebo pak jedinci se sklonem si užívat, ne zcela zralí a odpovědní.
Můžeme si samozřejmě, postaru, pomyslet, vaše starosti tak na naší hlavu. Nebo nám finská premiérka může být docela sympatická. Představme si však, že nejde o Sannu Marinovou, ale třeba, pro pamětníky, o Petru Buzkovou a že zrovna vstupujeme do NATO. Jenže to byl v Rusku, zemi pro nás nikoli sousední, prezidentem ještě Boris Jelcin.
Já „řeším“ tahle dilemata pokusem o vcítění se do role. Kdyby mi hrozilo, že budu premiérem (třeba místo Babiše, či Fialy), myslel bych si, že doba večírků (nadále) nebude, nebo, že na všechno teď přijde čas, takže paráda?
Ale takhle ne.
Řecko není zahnívající Západ. Je to pravoslavná země a Rusko má povinnost chránit ji, v nejhorším i proti ni samé.
Vy snad nečtete Dugina, Sergejceva, popřípadě Medvěděva. Učit se, učit se, učit se -- jinak ten nový Ruský mír/svět nevybudujeme.