Ve finských volbách nešlo o Marinovou, ta přesto odchází
Petr JedličkaSedmatřicetiletá premiérka, předsedkyně finské sociální demokracie a jedna z nejznámějších političek světa ohlásila odchod ze všech funkcí. V zemi je stále oblíbená. Nedělní volby však rozhodovaly jiné faktory.
Sedmatřicetiletá předsedkyně finské vlády Sanna Marinová byla v posledních letech nejznámější tváří severské politiky; od odchodu premiérky Nového Zélandu Jacindy Ardernové možná i nejznámější političkou západního světa vůbec. Je tak pochopitelné, že po nedělních parlamentních volbách zaplavily masmédia titulky jako „Marinová prohrála“ či „Stranu premiérky Marinové porazila i krajní pravice“. Celá pravda to ovšem není.
Nevýhra strany dosavadní finské premiérky je samozřejmě fakt. Finská sociální demokracie vedená právě Marinovou skončila ve volbách až třetí za dvěma svými největšími soupeři — klasickou pravicí v podání Národní koalice a nacionálně populistickou Stranou Finů, dříve známou jako Praví Finové.
Vedle toho ale současně platí, že:
- rozdíly mezi velkou trojkou byly relativně malé — do jednoho procentního bodu, respektive do 25 tisíc hlasů,
- sociální demokraté vedení Marinovou oproti minulým volbám posílili, ba jde o jejich nejlepší výsledek od voleb 2007,
- Marinová sama nebyla takřka vůbec volebním tématem.
Jak vysvětloval ve francouzské státní televizi redaktor Oliver Farry: „Sanna Marinová je v zemi stále populární. V posledních měřeních měla 64procentní approval rating, tedy dvě třetiny Finů byly přesvědčeny, že dělá svou práci dobře (…) Ve volbách se ovšem nerozhodovalo dle osobností, nýbrž dle politické nabídky.“
Přesto se sama Marinová rozhodla v reakci na volby nejen neusilovat už o vládní křeslo, a to o jakékoliv, ale i odejít z čela strany. „Je čas zařadit se zpátky do (stranických) řad a dát příležitost jiným,“ uvedla Sanna Marinová ve středu, tři dny po volbách.
Rozhodovala ekonomika
Hlavním tématem letošních finských voleb byly ekonomika a sociální stát, respektive optimální způsob, jak dostat Finsko z aktuálních problémů a dále je rozvíjet. Ne, že by země byla v nějakém hlubokém úpadku. Inflace ale dosahuje devíti procent, hospodářství se předpovídá stagnace a dluh za končící vlády vyrostl kvůli covidu a válce na Ukrajině o deset procentních bodů — nad 70 procent HDP.
Na celou záležitost je ovšem možno pohlédnout i z opačné strany. Jestliže finská sociální demokracie získala (necelých) dvacet procent hlasů - a to i s bonusem své populární předsedkyně a spolu s tím faktorem že odsála (z volebně taktických důvodů) hlasy jiným stranám na levici, pak bez těchto mimořádných faktorů by její reálný volební potenciál klesl na nějakých 15 - 17 procent. Což by bylo už příliš málo na to, aby vůbec mohla zůstat jedním z klíčových subjektů finské politiky.
Uvidíme u příštích voleb, kde zřejmě žádný z těchto faktorů už nebude ve hře; ale dost hovoří pro to že i finská sociální demokracie propadá všeobecné tendenci ústupu sociálně demokratických stran z bývalých pozic.