Loni přibližně v této době předpovídaly slovutné tituly jako Economist nebo Financial Times, že rok 2022 bude rokem čínské sebeprezentace — připravovala se olympiáda, chystal 20. stranický sjezd, Si Ťin-pching měl získat více pravomocí a země zprovoznit vlastní vesmírnou stanici. V posledku dopadlo vše trochu jinak. Čína se sice dostala do jedinečněho postavení, postaralo se o to však Rusko, jako o většinu loňských světopolitických titulků.

Coby prozíravější se zpětně jeví všímat si více události, které rok fakticky otevírají. Loni šlo o převrat nepřevrat v Kazachstánu a o ruské přípravy na únorovou invazi. Letos jde — vedle zpomalující se, léč stále ničivější války na Ukrajině — o návrat brazilského prezidenta Luly, pobouření kolem provokací nových krajně pravicových ministrů v Izraeli a o chaotický počátek nového politického období v USA, odrážející důsledky nedávných midterm voleb.

Že bude i v roce 2023 v centru pozornosti ruské tažení, o tom nemůže být sporu. Co ale vedle něj? V Brazílii není zdaleka vyhráno a též situace v Číně zůstává živá. V USA by se mělo tento rok rozhodovat o budoucí podobě Republikánské strany a hned ještě teď v zimě i o vnitropolitickém klimatu — skalní trumpisté totiž chtějí vládě úplně zablokovat peníze.

Nejpozději na konci léta by mělo být jasné, zda bude v příštích volbách kandidovat znovu Joe Biden a jakou volební pozici bude mít Donald J. Trump.

Volby celkově v roce 2022 končily spíše bez velkých zvratů: v Dánsku, v Maďarsku a ve Francii vyhráli dotavadní vládcové, v USA byl výsledek vícevrstevnatější. Ovšem i v zemích, kde uspěli nacionalističtí populisté, jako ve Švédsku nebo v Itálii, nenastaly zatím nějaké radikální posuny. Nad očekávání klidnější je rovněž situace v Británii, kde se loni hned dvakrát měnil premiér a která zažívá velké hospodářské problémy, nebo v Kolumbii a Brazílii, které se posunuly posledními volbami doleva.

V letošním roce se u nás v Evropě budou volit parlamenty a potažmo nové vlády v Estonsku, Finsku, Řecku, Polsku a před Vánoci také ve Španělsku, plus zřejmě znovu v Bulharsku a na Slovensku, státech zmítaných politickým krizemi. Všude krom Slovenska to zatím vypadá spíše na úspěch pravice. Půjde však o to, jak namíchané.

Státy Evropské unie celkově pokračují v cestě k úplné energetické nezávislosti na Rusku, dosti nákladné a plné předcházení si jiných nedemokratických zemí: Kataru, Saúdské Arábie, Ázerbájdžánu a dalších. Jinou možnost ale za aktuální geopolitické situace moc nevidět.

Bude zajímavé sledovat, nakolik dané snahy v roce 2023 přerostou v úsilí o hlubší strategickou autonomii, která by zbavila starý kontinent celkové závislosti na dovozu nejzásadnějších surovin a výrobků z Asie.

Dění mimo Evropu

Mimo Evropu mohou nastat velké změny po dubnových volbách v Paraguayi, červnových v Turecku, říjnových v Argentině a ještě pozdějších na Novém Zélandu. Spíše z hlediska hlubšího porozumění poměrům v daných zemích budou zajímavé volby v Kazachstánu, Pákistánu, Nigérii a také ve válečné Ukrajině, která by měla před létem obměňovat parlament.

Chile čeká reparát ohledně sepisování nové ústavy, která by tentokrát měla být konsensuálnější. Ekvádor pak plebiscit, jímž si chce uvolnit ruce tamní pravicový prezident, který vládne s levicovým parlamentem.

Vnitřní války s vnějším angažmá pokračují, ač v menší míře, v Sýrii, Jemenu, Libyi a několika zemích frankofonní části Afriky. Vnitřní války bez vnějšího vlivu pak v Etiopii, Myanmaru, Kongu a Somálsku.

Peru se vzpamatovává z pokusu o „autopuč“. Poměry začínají tuhnout i v Bolívii. Velké napětí je cítit v čínsko-tchajwanských vztazích. Vláda Tálibánu v Afghánistánu je kapitolou samou pro sebe.

Určité uvolnění shora by mohlo nastat v souvislosti s volebními cykly letos v Turkmenistánu, ve Rwandě, v Thajsku a v Zimbabwe. Teoreticky je možné i v Myanmaru a v Lybii, ale reálně zde s tím nikdo moc nepočítá.

Velkou neznámou jsou zatím stále protesty za zrovnoprávnění žen v Íránu. Minulý rok při nich bylo zabito přes 450 lidí. Začalo se i popravovat. Nespokojenost s režimem přesto stále v nejrůznějších formách vytryskává.

Hosté tematického novoročního panelu francouzské státní televize zařadili právě Írán, spolu s Tureckem a Ruskem-Ukrajinou, k zemím, jichž si všímat v roce 2023 nejpozorněji.

„Moc bych si přála, aby to alespoň v jedné z nich letos vyšlo, dobře dopadlo,“ uvedla k výhledům pro letošek Vivienne Waltová, legenda anglosaského zahraničněpolitického novinářství.