Saúdsko-íránské smíření pod čínskou patronací může změnit všechno
Petr JedličkaDva hlavní středovýchodní rivalové ohlásili nečekaně obnovení vztahů. Jednání byla dovršena tajně v Pekingu. S větší jistou lze zatím čekat jen dílčí deeskalaci a posílení čínské prestiže. Perspektivně však může jít o skutečný přelom.
Stalo se, co čekal jen málokdo: mocné a tradičně znepřátelené středovýchodní diktatury Saúdská Arábie a Írán o víkendu ohlásily posun k normalizaci vzájemných vztahů. Učinily tak po sedmi letech od přerušení veškerého styku, a to za zprostředkování Číny. Polotajná jednání byla dovršena 11. března přímo v Pekingu.
Podle shody takřka všech expertů na dané téma může jít o přelomovou událost a první krok do nové mezinárodněpolitické reality pro region i pro svět. Druhým dechem se ovšem dodává, že jde o možnost, a nikoli o hotovou věc, jak by se mohlo zdát z některých titulků.
Írán a Saúdská Arábie přerušily styky konkrétně 3. ledna 2016, a to z iniciativy saúdské strany. Oficiálním popudem byl tehdy útok davu rozzuřených Íránců na saúdskou ambasádu v Teheránu, v rámci něhož část komplexu vyhořela. Dav měla rozzuřit saúdská poprava šíitského klerika s protirežimními názory známého jako Šajch Nimr, která se konala den před útokem — tedy alespoň podle oficiální verze íránského režimu.
Kontext zhoršení vztahů až na úroveň uzavření ambasád se přitom formoval už v dřívějších letech — v důsledku saúdské intervence v Jemenu, kde íránský režim protežuje vládu Hútíů, kvůli střetu zájmů obou zemí v Sýrii, kvůli saúdské podpoře protiíránským sankcím, po dílčích útocích íránských dronů na saúdská těžební zařízení a tak dále.
Írán se snažil postupně vztahy obnovit, a to nejprve za pomoci iráckého prostřednictví. Párkrát probleskly zprávy, že dohoda je na spadnutí — dle jedné populární konspirační teorie ji přechodně zmařil už atentát Američanů na generála Sulejmáního v roce 2020. Nyní však tedy dohodu zprostředkovali Číňané.
Čína se chce pojistit pro případ, že by v Turecku prohrál Erdogan volby a nová vláda byla podstatně prozápadnější. Například přestala útočit v Sýrii a Iráku proti apoistům, zrušila blokádu Demokratické Sýrie a umožnila ji znovu obsadit okupovaná území včetně Afrínu či dokonce Jarabulus a al-Bab a spojit tak kantony. To by do značné míry mohlo změnit i situaci v Iráku a oslabit íránský režim. Podstatně by to zlepšilo i situaci Ukrajiny, kde turecký postoj je spíše proruský a cílem je spíše konflikt prodlužovat než vyřešit.