Írán po sedmi letech znovu otevírá velvyslanectví v Saúdské Arábii. Normalizace vztahů mezi oběma zeměmi je výsledkem čínské diplomatické iniciativy s cílem prosadit se v regionu na úkor Spojených států.

Čínská lidová republika usiluje o zaplnění volného mezinárodně politického prostoru na Blízkém východě, který vznikl po změnách zahraničněpolitické strategie USA vůči Blízkému východu, a to jak během Trumpovy, tak i Bidenovy administrativy.

To se v poslední době projevilo v úspěšné snaze čínské diplomacie mediovat normalizace vztahů mezi dvěma tradičními regionálními rivaly Íránem a Saúdskou Arábií. Obě země přerušily diplomatické styky před sedmi lety poté, co byl v sunnitské Saúdské Arábii popraven vlivný šíitský klerik Nimr al-Nimr a následně protestující davy napadly saúdská diplomatická zastoupení v Íránu. Nyní, tedy v úterý 6. června, byla otevřena íránská ambasáda v Rijádu, což úspěšnost čínského snažení o normalizaci vztahů podtrhuje.

Zatímco Írán s Čínou stabilně spolupracuje už několik dekád, Saúdská Arábie je od 50. let 20. století zásadním regionálním spojencem USA, tedy země, kterou ČLR v poslední době považuje za svého úhlavního nepřítele. Saúdsko-americké spojenectví však v poslední době zažívá silné otřesy.

Spory mezi současným korunním princem Muhammadem bin Salmánem, který dal před čtyřmi lety rozčtvrtit novináře Džamála Chášukdžího, a Bidenovou administrativou, která za jeden z pilířů své politiky považuje obranu demokracie a lidských práv, celkové oslabení amerických pozic na Blízkém východě, čínský hlad po surovinách a ochota rozvíjet mezinárodní spolupráci bez kritických poznámek na porušování lidských práv, to vše saúdský přístup k regionální bezpečnosti proměnilo.

Dříve žila sunnitská Saúdská Arábie jakožto blízký spojenec USA v neustálém strachu z potenciálního vojenského střetu s šíitskou náboženskou diktaturou Íránem, s nímž soupeřila na různých místech regionu, přičemž se spoléhala na americkou vojenskou a diplomatickou sílu. Změna mezinárodněpolitických okolností a rozložení sil v regionu však vedla Saúdy nejen k přehodnocení jejich postoje vůči spojenectví s USA, ale i k pragmatické a smířlivější politice právě vůči Íránu.

Mezi blízkovýchodními zeměmi má Čína pověst nestranné země, nezatížené koloniální minulostí a zasahováním do politiky regionu. Také zásluhou ekonomických příležitostí je v regionu považována za perspektivního a důvěryhodného partnera. Čína sama jednak v oblasti hledá ekonomické šance a jednak se snaží vybudovat si zde pověst velmoci schopné dosáhnout konsenzu, přispívat ke zmírnění konfliktů a zprostředkování míru.

Budování pověsti mírotvorce na Blízkém východě je součástí globální strategie generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga s cílem prosadit vlastní pojetí mezinárodního řádu a norem mezinárodního soužití. Tyto ambice se ostentativně odvolávají na potřebu bránit Chartu OSN, „demokratizovat“ mezinárodní vztahy a učinit konec „hegemonii USA“. Fakticky však znamenají snahu prosadit na mezinárodní úrovni takové pojetí mezinárodního řádu, v jehož centru bude stát Čína a její zájmy.

Dohoda o strategické spolupráci s Čínou

Pro mezinárodně izolovaný a sankciovaný Írán znamenala velkou naději Dohoda o strategické spolupráci na 25 let s Čínou, podepsaná v březnu roku 2021. Přestože úplné znění Dohody dosud nebylo zveřejněno, v době jejího podepsání byl íránský tisk zahlcen řadou článků, které vyzdvihovaly její význam a zároveň význam Číny obecně jakožto drahocenného partnera.