↗

Pro mnoho obyvatel je venkovský život svým způsobem součástí národní identity, která je zosobněna v romantické představě venkovana (sertanejo). Bolsonaro s tím vědomě pracoval. Foto Caio Guatelli, AFP

Brazílie si zvolila staronového prezidenta. Luiz Inácio Lula da Silva ze Strany pracujících, který již úřad zastával v letech 2003 až 2010, porazil ve druhém kole stávajícího krajně pravicového prezidenta Jaira Bolsonara. To však neznamená, že bylo pokořeno i to, co Bolsonaro zosobňoval.

Už jen to, že na druhé kolo vůbec došlo, dokládá, jak hluboce polarizovaná je brazilská společnost — podobně jako mnohé další dnes. Bolsonaro, který se u armády a konzervativních křesťanů těší zvláštní oblibě, získal v prvním kole více než jednapadesát milionů hlasů a v druhém přes osmapadesát.

Dostávalo se mu tedy nemalé podpory, ať už finanční či ideologické, od mocných ekonomických skupin, především ze strany agrokorporací. Koneckonců agrobaroni čítají třiatřicet z padesátky největších dárců Bolsonarovy kampaně.

Ohromné měřítko

Brazilské zemědělství je vysoce industrializované odvětví, jehož ekonomický výkon odpovídá čtvrtině hrubého domácího produktu země a 48,3 procentům celkového vývozu — čísla jsou pro letošní první pololetí. Jeho rozsah je ohromný. Zemědělsky využívana je velká část území severně od São Paula, značná plocha v jižních státech, dvou silných státech na středozápadě (Mato Grosso a Mato Grosso do Sul) a Roraimu na severu.

Většina brazilských příjmů putovala za Bolsonara právě do těchto regionů. Agroprůmysl totiž těžil z devalvace národní měny a z vysokých cen na mezinárodním trhu s komoditami.

Zbytek Brazílie takové štěstí neměl. Vysoká inflace — spotřebitelské ceny loni narostly o 8,3 procenta — značně zatížila peněženky velkého podílu obyvatelstva. Více než půlka Brazilců (125,2 milionů) žije s nějakou formou finanční nejistoty a patnáct procent populace (třiatřicet milionů) čelí vážnému nedostatku potravin. To je hořkou ironií v zemi, která se honosí přívlastkem „světové stodoly“.

Asi nikoho nepřekvapí, že regiony, kterým agroprůmysl dominuje, častěji podpořily Bolsonara nežli Lulu. Ale sama postava bývalého prezidenta je jen jedním dílkem politické skládanky. I bez Bolsonara v prezidentském křesle se agrobyznys totiž těší širokému politickému zastoupení.

V roce 2021 členové Parlamentní zemědělské fronty (FPA) − mocné brazilské „frakce venkovanů“ — tvořili šestačtyřicet procent dolní komory a osmačtyřicet procent federálního senátu. Parlamentní zemědělské frontě přitom radí lobbyistická organizace Instituto Pensar Agropecuária, jež zastupuje osmačtyřicet vlivných zemědělských subjektů.

Ukazuje se, že politická mašinérie, kterou si agroprůmysl v Brazílii vybudoval, je velmi účinná. Jak za Bolsonara tak za jeho předchůdce, Michela Temera, FPA organizovaně a systematicky prosazovala zájmy agrokorporací. Projevovalo se to zejména tím, že zpochybňovala územní práva původních národů, aby tím ospravedlnila zábory jejich půdy pro zemědělskou výrobu.

FPA se rovněž podílela na formulování legislativních návrhů a změn týkajících se řady regulatorních témat, včetně zaměstnaneckých práv, ekologických norem a rejstříkových úprav vlastnictví půdy i užívání pesticidů.

Královna Bezlesněnka

Vliv farmářské lobby se také dá ukázat na postavě Terezy Cristiny. Tato bývalá předsedkyně FPA byla v roce 2019 jmenována Bolsonarovou ministryní zemědělství. Během prvního kola voleb 2. října byla Cristina — přezdívaná „Královna Bezlesněnka“ nebo také „Múza jedů“ − zvolená senátorkou spolkového státu Mato Grosso do Sul, přičemž získala více než šedesát procent hlasů.

A nebyla sama. Do dolní komory znovu proniklo ohromujících sedmdesát procent z kandidátů FPA. Lobbyistická organizace agrokorporací počítá s tím, že v roce 2023 bude ovládat alespoň čtyřicet z jednaosmdesáti křesel v Senátu a dokonce předvídá, že se rozroste o nové „členy“, což by ji mohlo zajistit celkem až pětačtyřicet mandátů.

V brazilském Kongresu také zasedne bývalý Bolsonarův ministr životního prostředí Ricardo Salles. V roce 2018 byl soudem první instance odsouzen za „zneužití pravomocí“ při řízení státní agentury ochrany přírody v São Paulu, v jejímž čele stál. Přesto se jen o měsíc později stal ministrem životního prostředí.

Úřad řídil právě v době největšího rozmachu odlesňování amazonského deštného pralesa a zásadních škrtů v oblasti programů na ochranu životního prostředí. Nakonec byl loni donucen rezignovat kvůli tomu, že se měl účastnit ilegálního obchodu s dřevem.

Venkovská identita

Politický vliv agrokorporací tedy odpovídá jejich často vyzdvihovanému statusu „pilíře brazilské ekonomiky“. Nemůžeme ale pominout důležitou společenskou a kulturní stránku jejich vlivu. Pro mnoho obyvatel je venkovský život svým způsobem součástí národní identity, která je zosobněna v romantické představě venkovana (sertanejo).

Venkovské kulturní tradice — od rodeí a vaquejadas (sportu, jež obnáší dva cowboye sedící na koni, kteří nahánějí býka do brány) po country hudbu a festivaly − si ve své popularitě v ničem nezadají s fotbalem a karnevaly. Agrobyznysu to poskytuje příležitost, aby je využil k tomu, že sám sebe vykresluje jako ústřední součást brazilské identity. Není náhoda, že mnozí z nejoblíbenějších brazilských zpěváků veřejně vyslovili podporu Bolsonarovi.

Bolsonarismus má tedy dost ekonomického, politického i kulturního vlivu na to, aby Bolsonara přežil. Z mnoha hledisek bude právě agrobyznys − a především jejich lobbyistická organizace FPA − klíčem k úspěchu, či naopak ztroskotání Lulova prezidentského mandátu. To se nejjasněji projeví v politice ochrany životního prostředí, regulacích týkajících se vlastnictví půdy, a ochraně práv původních národů a potomků afro-brazilských otroků (quilombolas).

Velikost úkolu před Lulou se přitom ještě zvětší, pokud pohrobci bolsonarismu posílí v regionálních volbách v půlce Lulova mandátu za dva roky. Je dobře, že slavíme Bolsonarovu porážku. Ale nikdo, a už vůbec ne Lula, by neměl ze zřetele pustit fakt, že síly, o než se opíral, nikam nezmizely.

Z anglického originálu Bolsonarism after Bolsonaro publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil DANIEL KOTECKÝ. Text v DR vychází ve spolupráci s Nadací FES Praha.