Chile bude mít po dlouhé době prezidenta z důsledně progresivního tábora — teprve pětatřicetiletého Gabriela Boriće. Rozhodli o tom účastníci druhého kola prezidentských voleb tuto neděli. Syn přistěhovalce z Chorvatska Borić zvítězil nad svým pravicovým soupeřem Josém Antoniem Kastem, přezdívaným Chilský Bolsonaro, s 55,87 procenta hlasů — tedy s náskokem jedenácti procentních bodů. První volební kolo 21. listopadu přitom Kast těsně vyhrál.

Proti Kastovi slibujícímu ochranu tradičních hodnot před imigranty, „komunisty“, „gender ideologií“ a politickou korektností, plus nízké daně, pořádek a zachování pinochetovského neoliberalismu, se podařilo mobilizovat za necelý měsíc 2,8 milionu lidí.

Sám Kast získal v prvním kole 1,9 milionu hlasů a ve druhém 3,6 milonu. Borić pak v prvním 1,8 milionu a ve druhém 4,6 milionu. V Chile zvyklém na volební účasti 46 až 49 procent přišlo tentokrát hlasovat přes 55 procent oprávněných voličů.

„Doba, co nás teď čeká, nebude lehká. Jen po překonání sociálních rozdílů a znovuujasnění si, kdo jsme a co chceme, v ní můžeme obstát a posunout se k opravdu udržitelnému modelu rozvoje, z něhož bude mít prospěch každý Chilan,“ uvedl Borić v prvním povolebním projevu, s odkazem na současné snahy dát zemi novou sociálnější a inkluzivnější ústavu.

Program a možnosti

Borić kandidoval s klasickým levicovým programem reagujícím na tradiční latinskoamerické problémy, jež jsou v pověstně nerovném Chile zvláště citlivé: vzdělání pro každého hrazené z veřejných peněz, všem dostupná zdravotní péče, reforma penzí, dostupné služby a podpora zaměstnanosti. Nadto sliboval podporu zrovnoprávnění původních obyvatel a sexuálních menšin, důslednou ochranu přírody, zkrácení pracovního týdne z pětačtyřiceti na čtyřicet hodin, pobídky zeleným investicím a celkově rozloučení se s postpinochetovským hospodářským modelem.

V současném chilském zřízení se nicméně nedají reálně dělat zásadnější reformy, i když je jinak v zemi prezidentský systém. Jak zde vysvětloval před časem podrobně František Kalenda, ke schválení většiny výraznějších změn je v Chile zapotřebí dvoutřetinová nebo třípětinová většina v obou parlamentních komorách současně, přičemž binominální volební systém má naopak sklon generovat takřka vždy jenom těsné většiny. To vede v zemi k takzvanému věčnému patu a neřešení strukturálních problémů.

Nápravu by měla přinést právě nová aktuálně sepisovaná ústava. Ta ale vstoupí v platnost nejdříve za rok, pokud se jí tedy podaří včas dokončit a schválit. Znalci je proto vnímáno nynější vítězství pokrokářského prezidenta spíše jako kulturně politická změna a příslib do budoucna.

„Nastupuje zde politik nové generace, politik polovičního věku než dosavadní prezident Piñera i než vedoucí představitelé tradičních stran (…) Je to člověk z prostředí sociálních hnutí, politik, který prosazuje posun země od neoliberalismu k sociálnějšímu rozvojovému modelu a slibuje také nový způsob dělání politiky počítající s občanskými fóry, jež mají dávat politikům impulzy (…) Od jeho nástupu čekejme nová témata, nové perspektivy,“ shrnul v pondělním speciálu Deutsche Welle profesor Günther Maihold z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.

V prvním povolebním projevu slíbil Borić vysloveně bojovat proti privilegiím „těch několika nahoře“, podporovat činnost ústavodárného shromáždění, hlídat otázky zrovnoprávnění menšin a indiánů a dbát o ochranu druhové rozmanitosti v přírodě. V těchto oblastech tak zjevně hodlá působit navíc jako garant nejvyšší úrovně.

Co rozhodlo?

Výsledek nedělních voleb odstartoval také analytickou debatu, co konkrétně Borićovi volby vlastně vyhrálo. Nešlo o úplně překvapivý výsledek — v zásadě odpovídal posledním předvolebním průzkumům. Na chilské poměry rekordní mobilizace mezi prvním a druhým kolem ovšem otázku podtrhuje.

Stoupenci Boriće v různých reportážích uvádí nejčastěji dvě motivace: touhu pokračovat ve změnách, jež v Chile začaly po velkých předloňských protestech a jejichž vyvrcholením má být zmiňovaná ústava; a obavu, co by způsobilo vítězství Borićova soupeře, Josého Antonia Kasta.

Kast vedl kampaň z pozic, jež chilský akademik Robert Funk označil za  „z části pinochetovsky pravicové, z části katolicko-konzervativní a z části trumpovsko-bolsonarovsky nacionálně populistické.“ Konkrétně brojil zejména proti sňatkům stejnopohlavních párů, potratům, „gender ideologii“ a „komunistické hrozbě“, před níž je třeba hájit pořádek, zákonnost i dosavadní chilské zřízení, v Kastově podání „svobodu“.

Jinak Kast Boriće klasicky obviňoval, že Chile přivede do bídy a rozvratu venezuelského typu.