Chile bude mít po dlouhé době prezidenta z důsledně progresivního tábora — teprve pětatřicetiletého Gabriela Boriće. Rozhodli o tom účastníci druhého kola prezidentských voleb tuto neděli. Syn přistěhovalce z Chorvatska Borić zvítězil nad svým pravicovým soupeřem Josém Antoniem Kastem, přezdívaným Chilský Bolsonaro, s 55,87 procenta hlasů — tedy s náskokem jedenácti procentních bodů. První volební kolo 21. listopadu přitom Kast těsně vyhrál.

Proti Kastovi slibujícímu ochranu tradičních hodnot před imigranty, „komunisty“, „gender ideologií“ a politickou korektností, plus nízké daně, pořádek a zachování pinochetovského neoliberalismu, se podařilo mobilizovat za necelý měsíc 2,8 milionu lidí.

Sám Kast získal v prvním kole 1,9 milionu hlasů a ve druhém 3,6 milonu. Borić pak v prvním 1,8 milionu a ve druhém 4,6 milionu. V Chile zvyklém na volební účasti 46 až 49 procent přišlo tentokrát hlasovat přes 55 procent oprávněných voličů.

„Doba, co nás teď čeká, nebude lehká. Jen po překonání sociálních rozdílů a znovuujasnění si, kdo jsme a co chceme, v ní můžeme obstát a posunout se k opravdu udržitelnému modelu rozvoje, z něhož bude mít prospěch každý Chilan,“ uvedl Borić v prvním povolebním projevu, s odkazem na současné snahy dát zemi novou sociálnější a inkluzivnější ústavu.

Program a možnosti

Borić kandidoval s klasickým levicovým programem reagujícím na tradiční latinskoamerické problémy, jež jsou v pověstně nerovném Chile zvláště citlivé: vzdělání pro každého hrazené z veřejných peněz, všem dostupná zdravotní péče, reforma penzí, dostupné služby a podpora zaměstnanosti. Nadto sliboval podporu zrovnoprávnění původních obyvatel a sexuálních menšin, důslednou ochranu přírody, zkrácení pracovního týdne z pětačtyřiceti na čtyřicet hodin, pobídky zeleným investicím a celkově rozloučení se s postpinochetovským hospodářským modelem.

V současném chilském zřízení se nicméně nedají reálně dělat zásadnější reformy, i když je jinak v zemi prezidentský systém. Jak zde vysvětloval před časem podrobně František Kalenda, ke schválení většiny výraznějších změn je v Chile zapotřebí dvoutřetinová nebo třípětinová většina v obou parlamentních komorách současně, přičemž binominální volební systém má naopak sklon generovat takřka vždy jenom těsné většiny. To vede v zemi k takzvanému věčnému patu a neřešení strukturálních problémů.