Pinochet chrání před zemětřesením
Ivan ŠtampachSoučasný významný katolický činitel hnutí Pro-life reagoval na sobotní zemětřesení, které zasáhlo Chile a Argentinu, slovy díků Augustu Pinochetovi — naštěstí bolševickou variantu zemětřesní včas radikálně zastavil.
Určitý typ diktátorů posiluje politickou moc i posvátnou nadvládou nad přírodou. Moderní formy tyranie a despocie se tu prolínají se starobylým monarchickým principem. Císař či král byl posvěcen v křesťanském prostředí křižmem, pomazáním posvěcenou směsí oleje a balzámu na hlavě, v Japonsku předáním archaických posvátných předmětů uchovávaných v šintoistických svatyních a utajeným posvátným požitím sklizené rýže. Čínský panovník zajišťoval úrodu tím, že na poli vyoral první brázdu.
Severokorejský režim v médiích dal před časem vědět, že 16. února, v den výročí narození otce nynějšího vůdce, vykvetla odrůda begonie tam zvaná Kimčongilie. Podobně nadpřirozenou moc měl, a to na rozdíl od Kim Čong Ila ještě za života, diktátor v Dominikánské republice Rafael Trujillo. Například u studen bylo jeho vyobrazení v antickém splývavém rouchu s nápisem „Bůh a Trujillo ti dává vodu“.
O Augustovi Pinochetovi by se mohlo zdát, že se bez takové sakralizace své politické moci obešel. Stačil mu brutální puč a diktátorská vláda bez parlamentu. Převratem zbavil moci demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho, který v Chile podnikl ne zcela úspěšný pokus o nastolení demokratického socialismu.
Komise pravdy a usmíření ustavená roku 1991 po skončení Pinochetovy diktatury zdokumentovala více než dva tisíce případů zabitých. Celkový počet obětí uznaný v roce 2011 vládou současného pravicového prezidenta Sebastiána Piñery činí 40 018 osob. Desetitisíce lidí Pinochetův režim krutě mučil ve svých věznicích.
Výsledkem puče bylo nastolení neoliberálního modelu podle programu chicagské ekonomické školy s růstem nezaměstnanosti a ekonomickými propady — například v roce 1975 poklesl hrubý domácí produkt o 12,9 %. To k danému ekonomickému modelu neodmyslitelně patří.
I Pinochetovi se však dostává posvěcení. Ne tolik v Chile, kde se po jeho odchodu do politického důchodu zkoumá jeho porušování práva na život a dalších elementárních práv. V letech 1998—2006 byl generál opakovaně obviněn a držen v domácím vězení v souvislosti s různými zločiny junty.
Má však české obdivovatele. Jeho chválou v parlamentních debatách proslul politik ODS Marek Benda. A jeho politická strana dodnes obhajuje zhoubný neoliberální program.
Současný významný katolický činitel hnutí Pro-life v diskusi na sociálních sítích reagoval na sobotní zemětřesení, které zasáhlo Chile a Argentinu. V okolí hlavního města Santiaga de Chile dosáhlo magnitudy 5,6 Richterovy stupnice. Nebyly zatím hlášeny ztráty na životech nebo jiné vážné újmy.
Hodnocení znělo doslova — po opravě pravopisných chyb — takto: „Dnes proběhlo silné zemětřesení blízko Santiaga de Chile. Zatím nejsou žádné hlášené oběti. Naštěstí generál Pinochet tu bolševickou variantu (senátor Allende, Fidel Castro, Che Guevara, Chavez, Maduro) včas radikálně zastavil. Jinak by bylo dnes obětí tohoto zemětřesení mnoho!“
Těžko říct, jak by vypadala bolševická varianta zemětřesení, kdyby bývala o víkendu nastala. Způsob, jakým Pinochet z nebeské slávy, již si užívá za své bohulibé činy, ovlivňuje počet obětí, je také nejasný. Je-li světcem, o nichž je známo, že po smrti konají zázraky, a v římskokatolické církvi jsou takové posmrtné divy obvykle podmínkou svatořečení, může to asi přivodit.
Možná však měl autor uvedené myšlenky na mysli něco jiného. Pinochet se způsobem své vlády postaral o to, že domy jsou pevnější a otřesy je nezboří. Silnice díky jeho moci lépe odolávají seismicky vyvolaným trhlinám. Předměty v domácnostech, na pracovištích a ve veřejném prostoru jsou díky Pinochetovi připevněny tak důkladně, že je výkyvy zemského povrchu neshodí.
Kim Čong Il dává v únoru květy, Trujillo vodu a jiné dary přírody, Pinochet, ať svým současným nadzemským působením, nebo už předem svou politikou a ekonomikou, zajišťuje odolnost proti zemětřesení. Zajišťuje ji dokonce také Argentině a Kolumbii, v nichž se otřesy země rovněž zatím obešly bez následků.
Zemětřesení o takové síle se objeví několik set ročně na různých místech zemského povrchu. Obvykle s malými škodami a ztrátami na životech. Některá z nich média nezaznamenají, protože nastanou na mořském dně, aniž by vyvolala cunami, nebo proběhnou na odlehlých, neobývaných místech.
Zemětřesení nejsou rovnoměrně rozmístěna. Seismicky aktivní oblasti jsou celkem známé. Západní pobřeží Ameriky k nim patří spolu s východem Asie a dohromady tvoří takzvaný Ohnivý kruh. V něm se odehraje pětasedmdesát procent všech zaznamenaných zemětřesení. Četnější jsou i v jiných oblastech, kde se setkávají tektonické desky.
V Chile a jinde kolem Pacifiku lze čekat další zemětřesení i sopečnou aktivitu. Poslední geologicky doložená je exploze yellowstonské kaldery před asi 640 tisíci roky. Tento supervulkán vyvrhl tisíc kubických kilometrů horniny a mělo to ničivý dopad na veškerou faunu a flóru Severní Ameriky a silné celosvětové účinky, včetně globálního ochlazení.
Nová exploze není vyloučena. Má se za to, že by zničila civilizovaný život v celé Severní Americe, částečně zatemnila oblohu a snížila by průměrnou teplotu na zemi o několik stupňů.
Uvidíme, nakolik takové možné budoucí přírodní katastrofy budou bolševické. A jak proti nim pomohou Trujillo, Pinochet, Franco, Salazar, Stroessner a další věrní synové církve svaté.
Co se ovšem chilského neoliberalismu týče, v zájmu pravdy je nutno konstatovat, že ten naprosto nebyl neúspěšným ekonomickým modelem.
Ano, v roce 1975 klesla tvorba hrubého národního produktu (dokonce až o 15 procent); ale tento přechodný pokles byl očekávaný a samými tvůrci programu předpovězený. Ale jinak je holou skutečností, že tento neoliberální program ekonomické reformy sice bezpochyby dramaticky přiostřil sociální rozdíly v chilské společnosti (a zvýšil podíl chudých) - ale na straně druhé se mu podařilo chilskou ekonomiku nejen stabilizovat, ale její míra růstu byla v následujícím období pravidelně znatelně vyšší, nežli v průměru jihoamerických zemí. A podařilo se stabilizovat také měnu: inflaci 500 procent (!) pod Allendem se podařilo "chikagským hochům" stlačit až pod dvacet procent.
Nedá se nic dělat, ale Allendovy socialistické experimenty - i když bezpochyby dobře míněné - destabilizovaly chilskou ekonomiku tak, že její pokračování by zřejmě skončilo naprostým rozvratem. A není možno se příliš divit, že příští vláda pak obrátila ekonomický kurs o 180 stupňů.
Levice spatřuje v neoliberalismu stále svého Antikrista. Z hlediska sociálního respektive sociálně mravního dozajista nemalým právem; ale co se reálné ekonomiky týče, tak tady je situace opravdu mnohem komplikovanější. A jestliže jedním extrémem je státně reglementovaná a státními zásahy svazovaná etatistická ekonomika, pak model neoliberalismu je prostě opačným protipólem.
Takže nakonec i tady platí, že je zapotřebí najít nějaký rozumný aristotelský "správný střed" mezi oběma extrémy.