První svobodné volby v Chile a ty letošní: úplná demokracie stále nepřišla

Ronnie Barria Gatica

Chilané si dnes připomínají osmadvacet let od prvních postpinochetovských voleb a zároveň volí nového prezidenta. Aktivista Ronnie Barria srovnává volby v roce 1989 s letošními a vysvětluje, proč se nepodařilo změnu režimu dosud dokončit.

„První svobodné“ volby v Chile roku 1989 vyvolávaly v celém světě velká očekávání. Chilský lid tehdy mohl volit ze dvou alternativ: buďto hlasovat pro SI, což znamenalo pokračovat v režimu vojenské diktatury představované Augustem Pinochetem, anebo hlasovat pro NO, a tedy skoncovat s diktaturou a zahájit cestu k demokracii reprezentovanou vůdcem strany Concertación Patriciem Aylwinem. Ve čtvrtek 14. prosince 1989 si tedy Chilané zvolili. Novým prezidentem se stal Patricio Aylwin, avšak jen s 55,2 procenta hlasů.

Úřadu se Aylwin ujal 11. března 1990 a všichni očekávali velké změny. Tradiční levice reprezentovaná stranou Concertación (v dnešní době působí v rámci koalice Nueva Mayoría) slíbila ve svém programu „započít obrat k pravdě a spravedlnosti“. Ve skutečnosti ovšem přijala dohodnutá institucionální pravidla oktrojovaná diktaturou: mezi jinými ústavu z roku 1980, doživotní senátorské mandáty, binominální systém, zákon o kotvení, zákon o amnestii, zákon o mědi a další. Boj za pravdu a spravedlnost se během vlády strany Concertación transformoval v boj „za spravedlnost, pokud to bude možné“ a v politiku národního usmiřování.

Pravdou je, že tento dohodnutý přechod k „demokracii“ počítal s  beztrestností politiků, s návazností na neoliberální politiku privatizací, komodifikace zdravotnictví, důchodů a vzdělání, pekarizace práce, obranou zákoníku práce z roku 1979, který zlikvidoval odborové organizace, a de facto s návratem k mnoha prvkům autoritářského systému, který preferoval udržení neblahého dědictví vojenské diktatury.

První postpinochetovský prezident Patricio Aylwin (vlevo) s Augustem Pinochetem. Foto archiv La Nacion

Takto proběhl přechod k „demokracii“ institucionálně zaštítěn tím, co diktatura vybudovala, aby zajistila kontinuitu neoliberálního systému v ekonomické, politické a sociální sféře. Cílem bylo ustavit jakousi utajenou demokracii, ve skutečnosti antidemokratický režim vystavěný na základě logiky vojenské ústavy z roku 1980 a binominálního systému, v němž zůstalo v úřadě množství senátorů jmenovaných Pinochetem, kteří se zaručili nadále sledovat své politické vize; režim, v němž ozbrojené složky státu působily jako garanti institucionálního řádu majíce velkou míru autonomie a vysoké zastoupení ve Státní radě pro bezpečnost.

Pinochet setrvával v čele armády dalších osm let, dokud tuto funkci nezměnil za mandát doživotního senátora. Reforma ústavy byla prakticky nemožná, protože pro jakoukoliv změnu byly zapotřebí více než dvě třetiny hlasů.

V roce 1992 prezident Aylwin informoval o dovršení přechodu od diktatury k demokracii, což dokládá, že strana Concertación chtěla nově diskutovat o budoucnosti, ne znovu otevírat debatu o minulosti, zatímco hledala prostředky ke zlepšování ekonomického systému v zemi. Obraz Pinocheta předávajícího Aylwinovi prezidentskou šerpu se stal symbolem celého mírového procesu změny režimu.

×